Sochy antických božstev a héroů

V malebném podkrkonošském městečku Hostinném je v odsvěceném františkánském kostele umístěna Galerie antického umění. Naleznete ji snadno dle informačních směrovek instalovaných na význačných prostranstvích městečka.

Vydejme se na krátkou procházku mezi jejími exponáty - sádrovými odlitky antických soch.

Expozice je zde členěna chronologicky. Čísla fotografií odpovídají katalogovým číslům soch. Katalog vám při prohlídce ochotně půjčí.

Nový šéf Galerie udělal hned po nástupu kus dobré práce. Budova je opravena a některé sochy jsou nově restaurované. Takže neváhejte a vypravte se do Hostinného.

14 - Apollón Stangford

Mramorový archaický kúros z období 490 pnl.. Nalezen na ostrůvku Anafé. Předloha je uložena v Britském muzeu v Londýně.

Kúros = neportrétní socha stojícího nahého mladíka, obdobně koré = stojící nebo sedící oděná dívka.

17 - Takzvaný Trůn Ludovisi, pravděpodobně mramorový oltář z období 460 pnl. Zobrazuje zrození Afrodíty, které pomáhají vystoupit z moře dvě nymfy. Předloha je uložena v římském Museo delle Terme.

Nymfy = přírodní polobohyně řek, lesů, hor a moří.

26 - Apollón zvaný Parnopios - hubitel kobylek. Odlitek mramorové kopie nalezené v Římě. Původní bronzovou sochu odlil v polovině 5. století pnl. Feidias pro athénskou Akropoli. Bůh držel v levici luk a v pravici pravděpodobně ratolest. Předloha je uložena ve Státních uměleckých sbírkách v Kasselu.

27 - Athéna Lémnia, dar obyvatel ostrova Lémnu Athéňanům. Rekonstrukce Feidiovy sochy z poloviny 5. stol. pnl. Bohyně původně držela v pravé ruce přilbu a levou rukou se opírala o kopí. Všimněte si hlavy Medúzy (viz níže) nad pasem. Hlava je uložena v Museo Civico v Bologni, tělo v drážďanském Albertinu.

Obrázek jasně ilustruje zlepšení kvality výstavních prostor.

34 - Raněná Amazonka. Římská kopie bronzového originálu, kterou zhotovil Krésilas v 30. letech 5. století pnl. Předloha je uložena ve Státním muzeu v Berlíně.

35 - Medusa Rondanini. Římská kopie bronzového originálu z 5. století pnl. Původně byla uložena ve sbírce Rondanini v Římě.

Medúza = jediná smrtelná ze tří okřídlených stařen Gorgon s hady místo vlasů. Kdo jim pohlédl do tváře, zkameněl.

37 - Afrodíté z Fréjus v Provenci. Římská mramorová kopie řeckého originálu z roku 410 pnl. Novinkou je u ní průsvitnost chitónu, tzv. mokré šaty. Předloha je uložena v pařížském Louvru.

Chitón = spodní, později i svrchní oděv z vlněné nebo lněné látky, přepásaný, zřasený a podkasaný, po stranách otevřený, sepjatý obvykle sponou zvanou fibule.

Obrázky opět ilustrují situaci před rekonstrukcí Galerie a po ní,

42 - Eiréné s Plútem. Římská mramorová kopie řeckého bronzového originálu, který zhotovil Kéfisodotos mladší. Bohyně ze sbírky v mnichovské Glyptotéce byla doplněna dítětem z Národního muzea v Athénám dle vázové kresby prof. Kleinem. Eiréné se opírá o žezlo a Plútos drží v ruce roh hojnosti.

44 - Afrodíté z Knidu od Praxitela. Římská kopie řeckého originálu z 60. let 4. století pnl. Hlavu, která pochází s Louvru, spojil s tělem z vatikánských sbírek prof. Klein. Byla vyrobena pro svatyni na ostrově Knidos.

47 - Héraklés Lansdown (ze soukromé sbírky londýnské rodiny Lansdownů). Římská kopie řeckého mramorového originálu z poloviny 4. století pnl. Předloha je v muzeu v kalifornském Malibu.

51 - Silénos s malým Dionýsem, autorem bronzového originálu ze závěru 4. století pnl. je pravděpodobně Lýsippos. Předloha je uložena v pařížském Louvru.

60 - Múza Polyhymnia. Řecký originál pochází z 3. století pnl. Prof. Klein zde spojil hlavu z drážďanského Albertina z berlínským tělem.

65 - Chlapec zápasící s husou. Mramorová kopie bronzového originálu z přelomu 3. a 2. století pnl., jejímž autorem je Boéthos. Předloha se nachází v mnichovské Glyptotéce. Při pohledu na tuto sochu se mi vybavuje archetyp Herma dítěte.

d5 - Odpočívající Hermés. V levé ruce držel původně kérikeion obtočený hadem. Její předloha, římská kopie bronzového originálu z konce 4. století, je uložena v Národním muzeu v Neapoli.

A jako bonus kresby Athény a Héfaista z výstavky kreseb žáků lidové školy umění konané v Galerii v roce 2007.

Obtížnost odpovědi na tuto otázku zda restaurovat či doplňovat poškozené nebo neúplné sochy a reliéfy dokládají dva názory německého archeologa Ernesta Buschora v jeho knize Handbuch der Archeologie z roku 1939.

"Když se nějaký objekt dochoval pouze neúplný, ve zlomcích, nebo když jde o nějakou část vytrženou z většího celku, pak se musí studiem dospět k jeho původní podobě. Kdybychom se spokojili pouze se zlomky, byl by to větší sebeklam než sebenezdařenější rekonstrukce"

"Památky lze falzifikovat i chybnou restaurací či rekonstrukcí, což nemá daleko k úmyslné výrobě napodobenin a falzifikátů."

Neúplné a poškozené antické sochy byly rekonstruovány již od dob renesance a touto činností se zabývali i takoví umělci, jako Michelangelo Buenarotti.

Světově významným restaurátorem antických soch se stal na přelomu 19. a 20. století pražský profesor klasické archeologie Wilhelm Klein, o kterém je zmínka i u několika soch uvedených na těchto stránkách.