Muzeum antického sochařství a architektury je umístěno v rekonstruované jízdárně zámku v Litomyšli. Muzeum se špatně hledá, zejména v chladném období. Vchod s poutačem je umístěn až na okraji zámeckého areálu. A v celém městě jsem nenarazil na jedinou zmínku o této litomyšlské raritě. Proto věnuji Litomyšlské expozici na těchto stránkách více místa.

Expozice je členěna tématicky. Můžete si zde zakoupit katalog. Čísla fotografií odpovídají i zde katalogovým číslům soch.

V malém sále probíhají tématické výstavy. Na několik obrázků z posledních z nich se můžete podívat i na těchto stránkách.

     1 - Juno (Héra) Ludovisi. Předloha je umístěna v římském Museo delle Terme a pochází z poloviny 1. století nl. Od 17. století se nacházela ve sbírce Ludovica Ludovisiho. Jde o idealizovaný portrét dcery Marka Antonia a Oktávie, sestry císaře Augusta .

     34 - Manželský pár s kantharem a granátovým jablkem.  Archaický reliéf na náhrobní stéle z 6. století pnl. Předloha je uložena v muzeu ve Spartě. Při pohledu na tento reliéf se mi vybavuje archetypální dvojice Hádés a Persefóné.

     Kantharos = pohár s objemnou číší, se dvěma uchy. tenkou nohou a širokým podstavcem.

     Stéla = kamenný náhrobek v podobě hranolu, sloupku nebo desky, opatřený nápisem nebo reliéfním zpodobněním zemřelého.

     79 - Athéna Giustiniani (nazvaná podle sbírky Giustiniani). Předlohou byla římská kopie originálu z období okolo roku 400 pnl., která je uložena ve Vatikánu. Ta vatikánská má u nohou navíc ještě velkého hada. Všimněte si hlavy Medúzy na hrudi. Ta nám připomíná, že s Athénou nejsou žádné žerty.

     82 - Melancholická Athéna, votivní reliéf z období okolo roku 470 pnl. Předloha je uložena v athénském Muzeu Akropole.

     Vota = sliby. Votivní předměty byly umísťovány na poutních místech jako projev díků za vyslyšení prosby anebo se jejich prostřednictvím dovolávali staří Římané pomoci bohů.

     90 - Hlava Poseidóna z vlysu na Athénině chrámu v Athénách zvaném Parthenon. Originál pochází z 5. století pnl. a je uložen v athénském Muzeu Akropole.

     102 - Hermés s malým Dionýsem. Sochu zhotovil Kéfisodotos ve 4. století pnl. Prof. Klein zde spojil postavu Herma z Madridu s dítětem z římského Museo delle Terme. Novější poznatky ukazují, že Dionýsos neseděl Hermovi na ruce, ale přímo na sloupku.

     104 - Odpočívající satyr od Praxitela. Předloha ze 4. stol. pnl. je uložena v berlínském muzeu. Všimněte si, že tento satyr má zcela lidské rysy kromě uší. Ve starších dobách byli satyrové zobrazováni s růžkama, chlupatýma nohama, ohonem a kopýtkama. Později se však  polidšťovali. A z poznávacích znaků zůstaly pouze špičaté uši.

     Satyrové = lesní bůžkové, pololidé se zvířecíma ušima, růžky, ohonem a kozíma nohama s kopýtky.

     105 - Apollón Sauroktonos, lovec ještěrek od Praxitela. Předloha ze 4. stol. pnl. je uložena v berlínském Státním muzeu. Pozorný pozorovatel bude hledat na kmeni malou ještěrku, kterou bůh chytá pravděpodobně do drátěného oka. Ta však na tomto litomyšlském odlitku chybí. Na odlitku v Galerii v Hostinném ještěrka kupodivu je.

     106 - Erós z Centocelle od Praxitela ze 4. století pnl. Předlohou byla římská kopie, která je uložena ve Vatikánu.

     137 - Artemis Versailleská. Sochu vytvořil Leocharés okolo roku 335 pnl. Je uložena v pařížském Louvru. Byla restaurována již v 16. století, doplněny byly především nohy laně.

     146 - Pan a Dafnis. Pochází z 1. století nl. Předloha je uložena v neapolském Národním muzeu. Podobně jako Pan by měli vypadat i satyrové, mnohdy mají však lidštější hlavy a menší rohy.

     Dafnis byl sicilským pastýřem, Podle jiných pramenů je s panem mýtický pěvec Olympos.

     175 - Antinoos jako Dionýsos. Předloha vznikla v letech 130 - 140 nl. pochází z římské Villa Albani. Existuje názor, že původně držel v rukou opratě. Kytice se mu dostala do ruky až při restaurování reliéfu.

     Antinoos se jmenoval oblíbenec císaře Hadriána. Byl častým námětem tehdejších soch.

     177 - Artemis Efezská. Kopie řeckého originálu vzniklá ve 2. století nl. Předloha je uložena v mnichovské Glyptotéce.

     179 - Múza Thálie. Kopie řeckého originálu vzniklá ve 2. století nl. Předloha je uložena ve Vatikáně.

Řecké sochy nebyly nebarevné, jak by se zdálo z výše uvedených obrázků, ale polychromované, tj. mnohobarevné. K tomuto účelu byly používány jednak barvy a také slonovina,  zlato, stříbro a jiné kovy. Jejich římské kopie však již pravděpodobně barevné nebyly. Uvědomíme-li si ještě, že i čas a dlouhá doba pobytu v zemi nejsou pro zachování barev vůbec příznivé, je nám pak jasné, jak renesanční učenci a umělci dospěli k nebarevnému pojetí svých soch inspirovaných odkazem antiky.

Zde zobrazený příklad je koré z athénského muzea Akropole tak, jak ji vyfotografoval doc. Kratochvíl. Jak asi vypadala její  polychromovaná verze jsem našel v časopisu National Geografic.