Když procházíme ulicemi měst či zámeckými parky, ulpí naše pozornost často na sochách a reliéfech. Snadno poznáme, zda se jedná o sochu významné osobnosti či o sochu s křesťanským námětem nebo sochu s antickým námětem. V horší situaci jsme, když pátráme, koho ta dotyčná socha zobrazuje. O sochách významných osobností nám podají zpravidla dost dobré informace na obecních úřadech či v informačních střediscích a o sochách s křesťanskou tématikou na farách.

    V případě reliéfů a soch s antickou tématikou nebo takzvaných alegorií jsme na tom nesrovnatelně hůř. Zjistil jsem, že mnohdy ani majitelé objektů neví, koho jejich sochy zobrazují. A v řadě případů si nejsou jisti ani místní historici. 

    Co si tedy má normální zvědavý člověk počít, když přijde do zámeckého parku, kde je 10 soch očividně zobrazujících antická témata a ani jedna popiska? Nejrozumnější je uchýlit se k archetypům. Pokusím se nyní vysvětlit několika větami, co to archetyp je: Slovo archetyp (arché-typus) znamená pravzor. Pravzor lidského chování, usilování i představ.

    I antická božstva a hrdinové mají svůj archetypální základ. Mají své archetypální chování, jsou zařazeni do archetypálních příběhů a mají své archetypální podoby. A výtvarní umělci tyto podoby buď respektují, nebo nerespektují. Například bůh pastýřů a stád Pan má archetypální podobu míšence člověka a kozla (viz. obrázek). Pokud jej umělec ztvární takto nebo podobně, například se zcela lidskou hlavou a jen naznačenými růžky, je to v souladu s archetypem. Pokud ne, můžeme říct, že pod jménem Pan zobrazil jiný archetyp.

   Pan je svou polozvířecí vizáží sice dobrým příkladem archetypální podoby, ale v podstatě výjimkou. Ostatní božstva i hrdinové mají zpravidla lidskou podobu. Zde si umělci pomáhali takzvanými atributy - tj. pro dané božstvo typickými předměty, rostlinami či zvířaty. Typickým atributem boha Pana je sýrinx neboli Panova flétna. Hudební nástroj, který na obrázku drží v rukou.

   A tak vyzbrojeni alespoň zevrubnými znalostmi o archetypické podobě a atributech jednotlivých božstev se vydáme na virtuální procházku městy a zámeckými parky.

   Pár slov o autorovi: Když půjdeme do lesa a budeme poznávat jeho tajná zákoutí a krásu i krutost života v něm, nemusíme se na něj dívat očima lesního inženýra ani geologa či biologa. Náš pohled bude sice nevědecký, nebudeme znát mnohé odborné termíny ani v současnosti platné teorie, ale to vůbec neznamená, že o tom lese a o životě v něm nebudeme nic vědět. A z podobného pohledu tvořím tyto stránky.

    Původním povoláním jsem fyzik a pracuji na meteorologické stanici. K zájmu o antiku jsem se dostal skrze archetypální psychologii a archetypální konstelace. A toulání se po zámeckých parcích a městech beru jako jednu s forem relaxace, za jakousi duševní hygienu a protiváhu svého povolání, které má víceméně technický charakter. Na vedlejším obrázku (z červena 2006) sedím nad areálem paláce ve Faistu.