Autopatie 

nová "česká" metoda zlepšení zdraví



Autopatie je metoda vycházející z konstituční homeopatie. Není to ani tak způsob léčení, nýbrž metoda, která se pokouší posílit či obnovit zdraví. Spočívá v tom, že ze sliny, z dechu či z jiné tělesné tekutiny a vody vyrobíme každému člověku na míru takzvaný autopatický preparát, který aplikujeme na kůži. Tato aplikace posílí samoregenerační schopnosti organismu a ten se se svými problémy popere sám a často zvládne i to, na co před aplikací neměl dost sil. Autopatie není samozřejmě všespasitelná. Ono to v naší společnosti vypadá tak, že řada lidí je v takovém fyzickém či psychickém stavu, že plná obnova zdraví jakýmikoli metodami již není možná. Zlepšení je však možné velmi často.

 

Příprava autopatického preparátu je poměrně snadná, není o mnoho složitější než uvaření čaje. Zpravidla ji provádí zájemce sám. Je možno (a mnohdy i nutno) autopatický preparát připravit i pro jiného člověka (dítě, domácí zvíře apod.), ale to již vyžaduje dodržovat určitou "hygienu" spočívající v zamezení "kontaminace" takto připravovaného autopatického preparátu zejména kapénkami hlenu či slin přenášenými dechem od jiné osoby.

 

O těchto metodách jsem se dozvěděl před více než 15 lety na kurzech reflexní terapie od ing. Jiřího Janči, CSc., v rámci diskuse o způsobech amatérské výroby homeopatik. Bohužel jsem tehdy zanedbal onu "hygienu", a proto mé první autopatické a homeopatické pokusy, které jsem dělal v tuto dobu, nebyly úspěšné a tyto metody jsem tehdy zavrhl. V jádru jsem totiž skeptik, mám vědecké vzdělání a jsem opatrný v přijímání nových metod. Zejména v současné době, kdy se ezoterickému byznysu docela daří.  

 

Později jsem se dostal ke knihám Mgr. Jiřího Čehovského (www.autopatie.cz), ale mé první pokusy byly pravděpodobně opět kvůli oné "hygieně" neúspěšné. Možná jsem naladěn knihami očekával takřka zázrak. Ale praktické zkušenosti mých přátel mne za nějaký rok přesvědčily. Navštívil jsem kurzy Mgr. Jiřího Čehovského, koupil několik autopatických lahviček a začal zkoušet. Dodržoval jsem tentokrát důsledně "hygienické" zásady přípravy autopatického preparátu a ejhle. Ono to fungovalo. Neměl jsem mnoho problémů, když jsem s autopatií začínal, ale mnohé se zlepšily a stále lepší. Autopatie je běh na delší trať, první výsledky se dostaví poměrně rychle, ale obnova zdraví trvá déle. Zasvěcenější říkají, že minimálně věk dělený deseti. Takže máme-li dvacet, tak dva roky. Máme-li šedesát, tak klidně šest let, samozřejmě pokud je ovšem plná obnova zdraví vůbec možná. Nemáte-li už žlučník, nedoroste, odoperovali-li vám štítnou žlázu, budete muset substituční hormony užívat stále. Ale něco zlepšit lze vždy.

 

Obrovskou výhodou autopatie je, že se nijak nekříží s metodami klasické medicíny ani psychologie. Jedinou výjimkou je konstituční homeopatie. Při aplikaci autopatických postupů zůstáváme tedy stále v péči svých ošetřujících lékařů, kteří by měli časem zareagovat na náš postupně se zlepšující stav. A k tomu můžeme chodit na masáže, na reflexní terapii, na reiki, do solné jeskyně, ..., prostě na jakoukoli terapii, která nám dělá dobře a příliš nevyčerpává naši peněženku.

 

Co na to skeptici, členové spolku Sisyfos a podobně smýšlející vědci? Jejich stanovisko je jasné. Autopatie vychází z homeopatie. Homeopatie nefunguje, protože používá taková ředění účinné látky, že ve výsledném produktu z ní nezůstane vůbec nic. A tudíž ani autopatie nemůže fungovat. Nicméně Johan Wolfgang Goethe praví: "Šedivé, drahý příteli, jsou všechny teorie a věčně zelený je strom života." Takže vyzkoušejte a uvidíte.

 

Pozn.: Prosím, nenadávejte příliš na vědce, kteří mají tyto kritické názory. Oni nejsou nějak zabednění nebo hloupí, jak často slýchávám. Jen mnoho z nich nemá tu sílu vystoupit z mantinelů, které jim byly dány výchovou, studiem a praxí v jejich zpravidla úzkém oboru. A navíc se vědou  i živí a bohužel stále platí ono "čí chleba jíš, toho píseň zpívej." A scéna alternativní péče o zdraví také není bez chyby. Mnozí si z ní udělali velmi skvělý byznys. 

 

 

S čím nám může autopatie pomoci:

 

Doporučoval bych ji s jistou opatrností použít na všechno. Není nic, co by nešlo zlepšit, nalezneme-li vhodnou metodu. Autopatie nemůže již z principu uškodit. Když plivnu do hrnku a slinu pod vodovodem deset tisíckrát naředím a výsledným roztokem si postříkám čelo, nemohu si ublížit. To snad uznají i Ti nejzarytější skeptici. Ale prosím, nezkoušejte to takto, čekalo by vás zklamání. Hrnek a voda musí splňovat ony "hygienické" požadavky, díky jejichž nerespektování jsem se dostal k autopatii o 10 let později, než jsem mohl. Pro úplnost ještě dodávám, že po aplikaci autopatického preparátu může dojít ke krátkodobému zhoršení našeho stavu. Je to příznivé znamení, že autopatie zafungovala a organismus se čistí.

 

Ale abych nebyl škrob, uvedu zde pár jednodušších problémů, se kterými může autopatie při troše štěstí a trpělivosti pomoci:

 

Špatný pocit ze života, nervozita, únava, ubývání vitality, snížení odolnosti proti vnějším vlivům, organismus "zanešený toxiny z potravy a životního prostředí", často se opakující nemoci, bolesti hlavy, premenstruační syndrom, horšící se klouby, horšící se cévy, horšící se zažívání, horšící se potence, horšící se ....., a samozřejmě je to jednoduchá prevence nebo alespoň oddálení mnohých problémů i podpora v seberozvoji.

Autopatie dle Jiřího Čehovského

 

Mgr. Jiří Čehovský je současný český homeopat, který se před cca deseti lety zasloužil o to, aby autopatické principy neupadly v zapomnění, a pravděpodobně jako první na světě začal autopatii systematicky rozvíjet a stále rozvíjí.

 

Jeho dítětem je tzv. autopatická lahvička, věcička z varného skla, sloužící k standardizované přípravě autopatických preparátů. Příhodnější název by byl autopatická nálevka, ale říkat lahvička se již vžilo. Je to vlastně nálevka, pod kterou je kulová mísicí (vírová) komůrka s vodorovnou odpadní trubičkou.

 

Způsob přípravy autopatického preparátu pomocí lahvičky je tento: Do nálevky plivneme a pak slinu postupně naředíme (neboli potencujeme) určitým množstvím vody. Toto množství odměřujeme minutami, po které do nálevky pouštíme vodu, máme-li studnu s kvalitní vodou. Anebo počtem litrů neperlivé balené vody, které nalijeme do nálevky, máme-li veřejný vodovod s chlorovanou vodou. Pro vaši představu: U normálního předškoláka s ekzémem začínáme přibližně šesti litry, u přepracovaného padesátníka se žlučníkovými potížemi přibližně s litrem a půl.

.

Když jsme s přípravou autopatického preparátu hotovi, tak "vodu", která v kulové komůrce zbyla, si rozetřeme po čele, pilní mohou i po dlaních.

 

Naskýtá se otázka, kolik minut nechat protékat vodu z vodovodu či kolika litry kojenecké vody obsah lahvičky naředit v konkrétních případech. Zde má zájemce dvě možnosti. Buď se pustí do (samo)studia nebo se obrátí na někoho, kdo to umí, popřípadě na profesionálního poradce. Informace o těchto možnostech naleznete na www.autopatie.cz. A s tím spoustu dalších podrobností včetně řady případů řešených autopatií, ať již ve formě textu či videa. Skrze tyto stránky si lze autopatickou lahvičku i koupit.

 

Je samozřejmě dobré, když vám to někdo v praxi ukáže a vysvětlí, ale i z návodu přiloženého k autopatické lahvičce se dá postup plně pochopit. 

Autopatie dle Bernhardta Finckeho

Dr. Bernhardt Maxmillian Fincke byl newyorský homeopat německého původu působící ve druhé polovině 19. století. Ve své praxi zavedl jiný způsob ředění: Ředěnou substanci nalil do baňky a nechal protékat vodou z městského vodovodu. Takto dosahoval velmi vysokých ředění (potencí). Jak je určoval, mi není známo. Na jeho metody se po jeho smrti pozapomnělo.

 

Já se k nim dostal až v okamžiku, kdy jsem zjistil, že použití autopatické lahvičky v Brně je takřka bezproblémové, ale na venkově v okolí Znojma pro řadu lidí nikoliv. "To nemyslíš vážně, 600 Kč za takovou lahvičku, jsem na podpoře, mám dvě děti, prosím tě a z čeho budeme žít?" U některých se takto sice projevoval strýček Skrblík, ale u řady dalších jsem musel uznat, že ten povzdech není až tak od věci.

 

A tak jsem začal opět zkoušet. Oproti svým prvním pokusům jsem byl vyzbrojen dalšími znalostmi a již jsem neudělal chyby v hygieně přípravy autopatického preparátu. Uspořádání při přípravě bylo jednoduché a vidíte je na obrázku. Při prvním pokusu jsem do kalíšku (za několik korun) s trochou sliny nechal téci pramínek vody z vodovodu dvě hodiny. Pak jsem jeho obsah nalil do úst, prožbluchal a polkl. Poměrně brzy jsem pocítil, že se něco děje a pozdější reakce byly podobné ba silnější, než jako při použití autopatické lahvičky. Takže i tudy vede cesta. I tato metoda zaslouží, abych se jí věnoval.

 

Autopatická lahvička vše zjednodušuje, a protože všechny lahvičky jsou stejné, je jednoduché srovnávání jednotlivých případů i předávání zkušeností. Začneme-li ovšem experimentovat s hmyzem, rostlinami a podobně, opět přichází ke slovu příprava autopatického preparátu inspirovaná Finckem. Nebylo by příliš ekonomické v jedné lahvičce napotencovat rozdrcené klíště a poté ji vyhodit nebo používat opět jen na klíšťata. A podobně s chorobama kytek, slimákama, domácím zvířectvem atd.

 

Existuje hodně lidí, kteří se dívají na tuto metodu přes prsty a také hodně lidí, pro které je 600 Kč za autopatickou lahvičku opravdu hodně. Pro tyto dvě kategorie lidí jsou začátky s potencováním inspirovaným Finckeho metodou vhodné. O dalších podrobnostech týkajících se této metody budu psát na těchto stránkách.


 

Autopatie první pomoci dle Semjona N. Korsakova

 

Když cítíme, že na nás "leze" nějaká viróza, třeba i rýma, můžeme použít jiný postup posílení obranných sil organismu. Slinu či hlen budeme ředit (potencovat) metodou, kterou vyvinul Semjon Nikolajevič Korsakov, ruský statkář a homeopat působící v první polovině 19. století. Byl to vlastně jeden z prvních autopatů v současném slova smyslu, protože k léčení svých mužiků používal také jejich potencovanou krev. Podrobnější popis metody najděte i na těchto stránkách.ě metodě se

 

 

Autopatie nestojí (zatím) na žádné teorii, je to podobně jako homeopatie empirická metoda, která je rozvíjena zkušenostmi z praxe. Možná se časem nějaká kvalitní teorie objeví. Ale tak to na světě chodí. Slyšel jsem na toto téma krásný příklad. Někdy v 19. století bylo teoreticky dokázáno, že předměty těžší než vzduch nemohou létat. Bratři Wrightové o té teorii nevěděli a sestrojili první letadlo. A ono létalo. Byla to výzva vědě, aby vysvětlila, proč to jde.

 

Jak na to? Přečtěte si další články a dozvíte se více. Budu se zde zabývat především výrobou autopatického preparátu pomocí plastových kalíšků. O práci s autopatickou lahvičkou najdete spoustu informací na stránkách Jiřího Čehovského.

.

 

Odpovědna

 

 

Vysvětli mi podrobněji to ředění a potencování.

Ředění a potence jsou v homeopatii prakticky totéž. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann navrhl následující postup ředění: Vzal neředěnou bylinnou lihovou tinkturu. Do baňky nalil 1 ml této tinktury a 99 ml zředěného lihu, baňku uzavřel a protřepal. Poté do další baňky nalil opět 1 ml takto zředěné tinktury a 99 mililitrů zředěného lihu, baňku uzavřel a protřepal. Zopakoval-li tento postup 5x, dostal ředění, které dnes označujeme 5CH. Pětka znamená 5 kroků, C znamená centezimální neboli setinné ředění a H znamená podle Hahnemana.

Semjon Michailovič Korsakov postupoval trochu jednodušeji. Předpokládal, že když naplní lahvičku tinkturou a pak ji vylije, ulpí na stěnách přibližně jedna setina z původního množství tinktury. Lahvičku pak doplnil vodou nebo ředěným lihem a opět vylil. A zase doplnil a vylil. Udělal-li to 15 krát, dostal potenci 15CK. Což znamená 15 kroků, setinné ředění dle Korsakova.

A co je to konstituční homeopatie, jak se liší od homeopatie jako takové?

Zjednodušeně řečeno, můžeme homeopatii rozdělit na homeopatii všedního dne a homeopatii konstituční. Homeopatika všedního dne mají zpravidla nižší potenci a jsou symptomatická, tedy na něco. Například Arnica podporuje regeneraci organismu po větší zátěži, je vhodná na pohmožděniny či při zraněních, kdy navíc mírní bolest. Apis pomáhá při otocích či poštípání hmyzem a třeba Kalium phosphoricum je vhodné pro studenty, kteří se snaží učit před maturitou či státnicí, ale je toho na ně moc a hlava nebere. Indikací je samozřejmě u každého homeopatika více. 

 

Konstituční homeopatie hledá pro každého člověka vhodné homeopatikum vysoké potence, které neřeší symptomy, ale harmonizuje jeho bytost jako celek a tím zlepšuje psychické i fyzické zdraví. Autopatie dělá totéž. S tím rozdílem, že se nehledá pro klienta vhodný preparát z nabídky farmaceutických firem, ale vyrobí jej na míru z jeho sliny nebo z vodní páry obsažené v dechu. 

 

 

 

Návštěvní kniha

zpět