Stručné charakteristiky archetypů


    Praxe ukazuje, že mužskou duši výrazně ovlivňuje následujících 8 mužských archetypů: Zeus, Poseidón, Hádés, Apollón, Hermés, Árés, Dionýsos a Héfaistos.  Ženskou duši výrazně ovlivňuje těchto 8 ženských archetypů: Héra, Demétér, Hestia, Athéna, Artemis, Afrodíté, Persefóné a Hekaté. Tyto archetypy řada lidí doslova ztělesňuje. V lidské duši však působí i další archetypy jako Kronos, Pan či matka Země Gaia. Žádný muž však neztělesňuje Pana a žádná žena Gáiu.

    V následujícím textu naleznete krátké psychologické charakteristiky těchto archetypů. Je možno vyložit si je dvěma způsoby. Takto se chová příslušný bůh nebo bohyně v Řeckých mýtech a takto se také chová muž nebo žena, v jejíž duši toto božstvo hraje výraznou roli.

   Obrázky božstev jsou z antických červenofigurových váz. Jejich výřezy používám i na ikonkách.

A kdo chce či potřebuje charakteristiky podrobnější, klikne si sem


Zeus

Zpravidla muž středního věku s plnovousem, v ruce může mít metač blesků nebo žezlo, na hlavě korunu. Jeho ptákem je orel.

Majestátní vládce bohů na vyvýšeném trůně. Z této pozice dává inspiraci i tvůrčí impulsy, září i oslňuje. Má pevné cíle, jde za nimi a dosahuje je, někdy i přes mrtvoly. Jeho moc je velká, není však všemocný ani vševědoucí. I když se považuje za experta na všechno. Má smysl pro celek i pro detail. Rychle a uvážlivě se rozhoduje. Dívá se na vše s emocionálním odstupem. Vše kontroluje a city a emoce považuje za cosi nepatřičného. Je pragmatik. Provokuje, ale nevede války tam, kde nemůže vyhrát. Nedělá si zbytečné nepřátele. Naopak, zachraňuje slabší před nepřáteli, aby mohli dozrát a stali se jeho spojenci.

Část své moci i schopností získal četnými sňatky. Jeho současnou manželkou je Héra (viz dále). Zeus je velmi záletný. Svádí bohyně i smrtelnice. Héra se chová nepřátelsky jak k jeho milenkám, tak k jeho potomkům. Diovi (skloňujeme Zeus, bez Dia, k Diovi atd.) však neublíží. Naopak doufá, že jej vše časem přejde a vrátí se, nejlépe s prosíkem, zpět k ní. Zeus své potomky brání, ale v případě milenek mu příliš nevadí, když je Héra odstraňuje.

Cílem Diova snažení není materiální blahobyt, ale být první a posílit svou moc. Aby toho dosáhl, promyšleně uzavírá spojenectví i zasévá nesvár. Kdo mu stojí v cestě, má smůlu. Každý je nahraditelný, kromě něj.

Ženy si nevybírá srdcem a vášní, ale rozumem. Přetvařuje se, aby se zalíbil. Předstírá lyričnost a citovost. Ale jen do doby, než uspěje. Není příliš dobrým milencem ani manželem. Jeho cílem je plodit a mít děti. Přátelství a vyrovnaný vztah s ženami ho nezajímají. Žena v jeho pojetí musí muže poslouchat.

I od svých dětí vyžaduje poslušnost. A zajištění pokračování rodu. Pomáhá jim s kariérou. Očekává jejich vděčnost. Nejraději má ty jemu podobné.

Často nevidí své hranice, naslouchá sice, ale dělá si po svém: „Tak dost, již jsem rozhodl.“ Často se brání změnám i vlastnímu vývoji. Po určité době na výsluní začne bojovat s nastupující generací. Začíná mít strach, že bude svržen.


Poseidón

Muž starší nebo středního věku s plnovousem, u sebe má zpravidla trojzubec. Ze zvířat k němu patří ryby a koně.

Mocný vládce moří a vod. Jeho povaha je nestálá jako moře samo. V očích má neklid. Často je náladový, popudlivý a vzdorovitý, někdy i zpupný a žárlivý. Rád se vychloubá. Je nepochopitelný, neuchopitelný. Nerad se podrobuje vládě jiných. Rozum a diplomacie nejsou jeho silnou stránkou. Dříve jedná než přemýšlí. Má dvě tváře. Jednou je klidný a milý, jindy zase ničivý a chtivý. Podobně jako moře, jehož je vládcem.

Když se vybouří a něco rozmlátí, opět se uklidní, jeho tvář vyjasní a zase je povolný a mírný. Jeho vrtkavost spočívá v tom, že cokoli vidí buď jako černé anebo jako bílé, ale nic mezi tím. Jeho život se podobá jízdě na horské dráze – z extrému do extrému. Vše prožívá intenzivně a dramaticky. Je sice nad banalitami běžného života, ale je citlivý vůči kritice. Zdá se mu, že se k ostatním mocným osud zachoval lépe.

Je spojen se silami přírody i se světem fantazií. Má emocionální hloubku a bohatý citový život. Nepotlačuje své emoce, ale vyjadřuje je. Často velmi nevhodně. Chybí mu sebeovládání. Má obrovský zájem o cokoliv, hýří energií, tvůrčím potenciálem, mužností i mohutností. V jednom období se projevuje jako obrovsky tvořivý muž, který se rád blýskne, a to nejen v umění. Pak se z něj stává muž tonoucí v depresích a podobných stavech. A to do té doby, než udělá něco, co jej dostane zpět na výsluní. Je to bohém. V té nejnižší formě často propadá alkoholu. Opije-li se, ničí věci a trápí své okolí.

S vyšším věkem se oba protichůdné Poseidónovy stavy ještě vyhraňují. Na jedné straně se setkáváme s oslňujícími tvořivými muži - umělci, literáty atd., na druhé straně s opíjejícími se troskami, které svou mohutnost dokáží projevit akorát tak silnými řečni a převracením popelnic.

Poseidón je velmi záletný, ale svými dobrodružstvími nesleduje kromě dobrodružství a příjemných chvil žádné cíle. Dozraje-li, je klidnější, nepropadá depresivním stavům, je příjemným společníkem a pokud provokuje, je to proto, aby život nebyl takový nudný a jednotvárný.


Hádés

Zpravidla muž středního věku s tmavými vlasy i vousy oděný v černém. Někdy je v kapuci, jindy v přilbě. Mívá u sebe žezlo nebo i roh hojnosti. Jeho zvířetem je vlk, trojhlavý pes nebo černá kočkovitá šelma.

Vládce podsvětní a se svou rolí není spokojen. I když je mocným vládcem, nikdy se nesmířil s tím, že vládne pouze v říši stínů. Závidí ostatním vládcům jejich království i moc. Je ukryt v ponurém podsvětí a na povrch zemský vychází ojediněle. Neúčastní se oslav a světských radostí, tvrdí, že je povznesen nad tyto všednosti. Ale současně se cítí zneuznaný a odstrčený. Považuje se za kompetentního prakticky ve všech záležitostech, ale na rozdíl od Dia to nedává najevo.

Vztahem rozumí vládnutí někomu, ať již podřízeným, žákům, dětem či ženě. Běda těm, kteří jsou v něčem lepší, než on. Svou moc nezakládá na přirozené autoritě jako Zeus či Poseidón, ale na nátlaku a zastrašování. Cítí-li se ohrožen, najde si nejslabší místo oběti a tam působí. Přináší ponížení a smrt. Ničí to, co mají ostatní a on ne. I talent, tvořivost, duchovnost. To jej uspokojuje. Je kritický až cynický a je přesvědčený, že vnější svět je drsný, nebezpečný a nepřátelský. Rád rýpe, pamatuje si křivdy a často se mstí. Opijí-li se, ničí především sebe.

Své zájmy považuje za nejdůležitější. Nedaří-li se mu je prosazovat, dostává záchvaty vzteku. Mohou za to všichni, jen ne on. Pokud nedosahuje moci navenek, snaží se alespoň ovládnout svou manželku. Získal ji únosem a podle toho se k ní chová. Ale ženy to omlouvají. Asi měl těžké dětství, ...

Pokud jej manželka v něčem převyšuje, snaží se ji srazit dolů a dokázat jí svou nadřazenost. Podobně shazuje i její zájmy a koníčky. Žárlí na ni a o všech jejích záležitostech rozhoduje on. Nakonec – jeho ženě je přece nejlíp v domácnosti.

Jeho přítomnost vyvolává v lidech zvláštní strach nebo smutek a melancholii, někdy dokonce puzení k sebevraždě. Chce je unést do podsvětí. Hádova vláda nás může i zničit.

A toto vše dokáže skrýt za příjemnou fasádu. Navenek je velkorysý, štědrý i chápavý. V tomto aspektu se mu říká Plútón, dárce bohatství. Ale platí zde: Něco za něco.

Většina bohů i lidí jde však Hádovi raději z cesty. Pro lidi je však velmi důležitý. Dokud na ně téměř nesáhne smrt, nehnou se ve svém vývoji z místa! A některým ani to nestačí.


Árés

Mladý sportovec nebo ozbrojený bojovník zpravidla s načervenalou kůží. Jindy rytíř středního věku. Někdy ho doprovází sup, kanec nebo pes.

Úspěšný, hezký, urostlý, svalnatý a zdatný bůh extatického tance, válečné vřavy a bitevního šílenství, extrémního boje i extrémního sexu. Je odvážný, bojovný, agresivní a neústupný. Vše řeší silou a unáhleně. Bez ohledu na okolnosti. Působí mu rozkoš nebezpečí a ničení. Nejen ve formě boje, ale i ve formě rychlé jízdy autem, riskantního letu letadlem, sólového výstupu na velmi vysokou horu či tzv. adrenalinových sportů. Jedná rychleji, než myslí. Má však radost ze života. Radost z ničení i radost ze života je do jisté míry schopen přenést i na druhé lidi.

Ve válce představuje risk, zabíjení, násilí a plenění. A současně lidé ztrácí strach. I zbabělci pod jeho vlivem chrabře bojují. Ve válce nablízko to bez něj vůbec nejde. Každá snaha vojevůdců by byla marná, kdyby nepřišel Árés a boj nezačal. Área však provází bohyně sváru Eris a tak dokud je Árés někde přítomen, nelze nic rozumného dohodnout.

Ve vztazích s bohyněmi, nymfami i lidskými ženami Árés o sebe dbá a snaží se oslňovat. Ale ne svými vlastnostmi, ale vnějšími věcmi a odvážnými činy. Ne zcela seriózně získané peníze, značkové výrobky, nové silné auto, vysoká rychlost. Krásné oblečení, tmavé brýle, vůně dle poslední módy. Je dobrým a pozorným milencem, chce si užít, i ve vztazích mu jde o dobrodružství. Ničeho trvalejšího a hlubšího není schopen.

Vyzraje-li Árés, je disciplinovanější, bojuje za tzv. spravedlivou věc, za pokrok. Je činorodý, soutěživý, rozhodný snaží se uplatnit, touží po dosahování cílů a po vítězství. Stává se rebelem, revolucionářem nebo rytířem. Překonává překážky a tím se dostává do extáze a tím také roste. Bojuje-li však o ženu, pak jen do té doby, než jí dosáhne. Je to věčný milenec, ale špatný manžel.


Héfaistos

Umouněný muž mladšího i středního věku, často v kožené zástěře, někdy ve špičaté čepici. U sebe má nějaké nářadí.

Umouněný, svalnatý, silný, vytrvalý, trpělivý, zručný a nápaditý bůh ohně a řemesel. Je to kovář, mechanik, kutil a vynálezce, v současné době i modelář, opravář, technik či programátor. Je nositelem technologického pokroku. V této oblasti mu to i velmi dobře myslí. Vymýšlí nové typy odlehčeného meče, pevnější štíty, lepší zrcadla, kovové nádoby, ozdoby, … nové materiály, výkonnější počítače, lepší programy atd. Je též patronem alchymie. V jeho ohni se to surové stává ušlechtilým a krásným.

Je spolehlivý a věrný lidem i názorům. Má rád zavedený pořádek a časté a rychlé změny jej často vyvádí z míry. Tvůrčí práce jej velmi uspokojuje, jenže na její úkor často zanedbává ostatní stránky života, ve kterých se mu již tolik nedaří. Nedbá o sebe tolik, jako ostatní bohové, a tím si vysloužil jejich odstup, i když pro ně vyrábí nepředstavitelně krásné a vysoce funkční věci. Berou jej spíše jako velmi schopného výrobce či dodavatele, než jako přítele či milence. To jej samozřejmě mrzí. Často je proto nerudný, protivný a hádavý a utíká do samoty. Působí až úzkostlivě a ostýchavě.

Nikdy nemluví o svých citech, vyjadřuje je prací. Jeho okolí trpí jeho poněkud jednostrannou orientací. Dům či byt jsou sice v pořádku, kohoutky nekapou, pode dveřmi netáhne. Na zahradě bazén, ve sklepě sauna. On sám se však nekoupe ani nesaunuje. Na takové věci nemá čas. Ještě je potřeba umýt auto, stočit med, .... Ani o peníze není u něj zpravidla nouze. Ale když je třeba vykonat zdvořilostní návštěvu, zajít na úřad či do okázalejší společnosti, bručí. Společenské věci a záležitosti ho naprosto nezajímají. Raději si lepí letadýlka nebo vytváří novou počítačovou sestavu. Je poctivý a věrný.

Ve starším věku se začíná podobat Kronovi (viz dále). Co dělal celý život, chce dělat stále a nedbá na to, že mu ubývá sil. Navíc se stává sběratelem všeho, co by se mohlo hodit a často také lakomcem.


Dionýsos

Zpravidla mladý muž s číší nebo hroznem v ruce, s révovou nebo břečťanovou čelenkou a s tyčí zakončenou šiškou v ruce. Jeho zvířaty jsou kozlové nebo velké kočky.

Veselý a bezstarostný bůh bohémského života, radosti, extáze, vína, radostného zpěvu a divadla. Mystik, dobrý milenec i tulák. Nedělá si starosti z toho, co nemůže ovlivnit, snaží se prokličkovat životem bez zbytečného úsilí a bez konfliktů. Neklade si vysoké cíle, žije tady a teď. Příjemné chvíle, hezké zážitky, posezení s přáteli, dobré víno, příjemné a milé ženy i spontánní radostný zpěv jsou tím, co jej oslovuje. Je společenský, potřebuje však mít spoustu stimulů a kolem sebe druhé lidi, pokud to nemá, je smutný.

Dává lidem nadšení i tvořivost, chuť do života. Přináší vášeň i cit, inspiruje básníky – ty, kteří tlumočí lidem radosti, strasti i vůli bohů. Podobně, jako Hermés (viz dále) dokáže hrát ve svém životě různé role, nasazuje si nejrůznější masky a dokáže vypadat i vážně a seriózně. Proto je v jeho kompetenci divadlo.

Je osvobozen od konvencí a pout společnosti. Jeho heslem je méně práce a více radosti. Nehledá ženu, ale lásku, když o ni přijde, hledá další. Často prožívá extázi smyslů, později i duše, a uvědomění si sebe, jako součásti přírody.  Dionýsos je za střízliva okouzlující a má smysl pro romantiku. Někdy propadne vínu až příliš. To je v těch případech, kdy víno přestává být rituálním nápojem a pije se na žízeň nebo na zapomnění. Pokud se opije, neničí. Ale jej ničí smutek.

Dozraje-li, probouzí se do vnitřního jasu. K extázi pak nepotřebuje víno ani vnější svět, ale usebrání do sebe. Prožívá radost, extázi ze života jako takového, uvolnění se a osvobození z běžných trampot. Takovýto Dionýsos vnitřně nikdy nezestárne.


Kronos

    Starší muž nebo i muž středního věku. Často se srpem. Jeho zvířetem je osel (nesymbolizuje zde hloupost, ale vytrvalost a tvrdohlavost).

    Je to rozumný a moudrý bůh, který přináší do lidské duše systém, pořádek, pravidelnost, trpělivost, pečlivost, pevnost a opatrnost. Je dost konzervativní, snaží se uchovat starý řád. Má strach z rychlých změn. Proto své děti svou autoritou pohlcuje a hned tak je k něčemu nepustí. A nejen ze strachu, že jej přerostou. Jsou to pro něj narušitelé klidu a pořádku. Ale ony pod jeho ochranou pomalu dozrávají.

Podobně, jako k dětem se chová i ke svým tvůrčím nápadům. Drží si je uvnitř a nechává dozrát. Čeká na ten správný čas. Zbrklá a povrchní rozhodnutí jsou mu cizí. Přežene-li to, je až příliš akurátní pedant. Chce po svém okolí disciplínu, sebepřekonávání se a sebeovládání. Vybízí k systematickému úsilí. Často se stává sběratelem, ale mnohdy ne cenných věcí, ale všeho, co by se někdy mohlo hodit. Nic použitelného nevyhodí. Čím je starší, tím jsou tyto vlastnosti výraznější.


 Apollón

Zářící mladý muž s blond vlasy, vavřínovým věncem, v ruce má kitharu, lyru nebo luk. Ze zvířat k němu patří labuť a dravec (jestřáb), někdy i srna, zajíc či myš.

Bůh světla, intelektu, umění a estetiky. Jemný, citlivý a spolehlivý. Vůdce Múz, devíti patronek umění, věd a filosofie. Múzy však pouze vede, bere je jako kolegyně a nemiluje se s nimi.

 Vyniká intelektuálními schopnostmi, je patronem vědců, filosofů i umělců. Je i manuálně šikovný, ale více v jemných pracích, které nevyžadují sílu, ale uvažování. Je zdvořilý a svědomitý, perfektně se ovládá. Pokud ovšem jeho hněv nepřekročí určitou byť dosti vysokou mez. Pak je třeba klidit se mu z cesty anebo použít nějakou lest či fintu. Má smysl pro morálku, udržuje si emocionální odstup. Nemá rád přílišnou extravagantnost, nadměrné holdování alkoholu a hlučnou zábavu. Ženy a vášnivý sex též nejsou jeho parketou. Potřebuje uznání od svého otce či šéfa Dia, má-li je, nedělá mu problém být druhý.

Nadhled, smysl pro krásu, střídmost, upravenost a čistota je to, co jej oslovuje. Dívá se na svět shora, prosazuje řád spíše nebeský než puntičkářský. Příliš hodnotí, příliš plánuje a myslí na budoucnost, ale i na zadní vrátka. Bohužel na úkor radosti ze života. V jeho kompetenci je i léčení, ale ani ne tak lidí, jako spíše světa a vesmíru. A boj na dálku.

Bývá kritický, všude vidí nedostatky a teoreticky ví, jak je napravit. V současné době je často umělcem nebo vědcem, a tu opačnou oblast, pokud ji rozvinul, bere jako relaxaci. Matematik housle, módní návrhář historii, … Své okolí dokáže otrávit chladnou bezcitnou logikou. Není naštěstí příliš mstivý, pokud se mstí, tak to pak stojí za to.. Vyzraje-li, tyto vlastnosti se zmírňují. Pak má vlastnosti oslňujícího a spolehlivého boha slunce Hélia nebo soucitného božského léčitele Asklépia.

V jeho kultovním středisku v Delfách byly na různých místech napsány principy, se kterými se apollónští muži ztotožňovali: Poznej sebe sama, vše je zvyk, všeho s mírou, využij času, spěchej pomalu, opovrhuj pýchou, drž jazyk na uzdě, respektuj autoritu, skloň se před božským, neujdeš osudu.

Díky svému emocionálnímu odstupu a přílišnému mentálnímu jasu nemá úspěchy u žen v erotické oblasti. Mají strach z jeho záře, a tak mu nezbývá nic jiného, než jim být starším a moudřejším bratrem.


Hermés

Mladý chlapec, jinoch i starší muž. U sebe mívá (okřídlenou) hůl s dvěma hady, poutnický klobouk, na nohách i na hlavě křidélka.

Bůh pastýřů, pocestných, zlodějů, kupců, řečníků i atletů. Plní také úlohu posla bohů a průvodce duší do podsvětí. Tedy cestovatele, prostředníka, vyjednávače, diplomata. Pohybuje se všude, na nebi, na zemi i v podsvětí. Prostě vyčuraný bůh širokého záběru.

Nemá ani svaly, ani odvahu. Z nebezpečí se musí vylhal nebo nějak vykroutit. Často se tváří nevinně až naivně. Má tendenci porušovat pravidla hry. Dělá legrácky, ale vědomě nikomu příliš neublíží. Spíše pomáhá z nesnází. Má-li zrovna z čeho, rozdává dary. Rychle se orientuje a improvizuje. A kecá. Všude byl, všechno zná, všechno umí a říká vám to, co chcete zrovna slyšet.

Je tvořivý. Říká se, že vynalezl pěstní zápas, astronomii, tónovou stupnici, lyru, křesadlo, písmo a mnoho dalších dobrých věcí. Rád poznává nové a pak jde dál. I ženy jsou pro něj nové teritorium. Zblbne je a zmizí, ale ne zcela stoprocentně. Občas na chvilku obnoví kontakt, člověk nikdy neví, k čemu by se ta „známost“ mohla hodit. Je dobrým společníkem i bavičem. Žije až příliš rychle a tím poněkud povrchně. Nemá čas prožívat ani hlubší city ani utrpení.

Srší nápady a blbinkami. K takzvané pořádné neboli manuální práci se však postavit neumí. Je nenucený, hravý, veselá a má smysl pro humor. Je pro něj přirozené, že krade v myšlenkové a duchovní oblasti. Problém nastává, přestává-li rozlišovat to moje a tvoje ve hmotě. Pak se může propadnout mezi skutečné zloděje a skončit ve vězení. Pokud toto zvládá a uvnitřní se a zpomalí tempo svého života, spěje k roli učitele - průvodce duší, k bohu magie a spirituality. V této roli se pokouší postrčit dopředu a transformovat lidi ve svém okolí.


Pan

Přírodní muž, zpravidla od pasu dolů má zvířecí podobu, je silně ochlupený a má kopýtka. U sebe mívá flétnu nebo sýrinx a divoká zvířata.

Rohatý bůh přírody, plodnosti, lesů, luk, pastýřů i ochránce stád. Když se narodil, sklidil od ostatních bohů pro svou podobu smích. A tak odešel do světa pastvin a lesů. Obklopují jej zde nymfy (víly), které tančí za zvuků jeho flétny. On je honí, ale ony před ním utíkají. Mají strach z jeho výhradně instinktivní a násilné sexuality. Když je po poledni horko, odpočívá. V tu dobu není radno jej rušit. U těch, kteří to nerespektují nebo jej jinak znepokojují, může vyvolat svou přítomností obrovskou úzkost a takzvaný panický strach. Tímto chtěly jižní národy podtrhnout důležitost odpočinku v době největších veder, pro nás to znamená naslouchat signálům svého těla a zbytečně je nepřetěžovat.

Pan nehraje klíčovou roli v žádné běžné lidské duši. Žádný takzvaně "normální" člověk jej tedy neztělesňuje. Má totiž velmi blízko k instinktům. Dává lidem bezprostřednost, spontánnost, sílu i zdraví. Vyžaduje za to častý pobyt v přírodě.


Héra

Zpravidla žena středního věku s žezlem a korunkou nebo čelenkou. Ze zvířat k ní patří páv a kukačka.

Diova manželka, královna bohů vyžadující řád, formu a fakta. Neurčitost, tajemno, mnohovýznamnosti či doteky krásy ji nijak neoslovují. Je ochránkyně rodiny i plnitelkou povinností. Je důstojná, vznešená a krásná. Jako bohyně manželství považuje tento vztah za posvátný. Lidským ženám přináší buď velkou radost ze vztahu anebo velké utrpení.

Zeus je totiž velký dobrodruh. A téměř vždy se to provalí. Pak Héra srší blesky a ohrožuje jimi dotyčnou bohyni či ženu i její potomstvo. Dia však nikdy. Její ničivost je obrovská. Snad jen bohyně lovu Artemis se jí v tomto vyrovná. Ale ať se rozzlobí jakkoliv, ať je její smutek jakkoliv velký, nakonec Diovi odpustí a pokud někam utekla, vrátí na zpět na Olymp.

Odjakživa chtěla být manželkou někoho významného. Aby měla postavení a požívala uznání. Před svatbou je neuvěřitelně  přizpůsobivá, zajímá se o vše, o co se zrovna zajímá její partner. Ale to vše dnem svatby skončí. I sex s ní se v tento den mění, stává se manželskou povinností.

Héra má smysl pro povinnost, s manželem snáší dobré i zlé a nikdy jej neopustí. Být manželkou významného muže ji uspokojuje, dokud se ovšem manžel nevydá na zálety. Od manžela očekává ocenění. Přátelí se pouze s bohyněmi a nymfami, které jsou též vdané. Ty ostatní by mohly upoutat manželovu pozornost.

Bohové ani muži, kteří se ve společnosti neprosadili, ať jsou jinak sebeúžasnější a sebekvalitnější, to není nic pro Héru. A tak se kouká po těch úspěšných, ale vztahy těchto mužů nejdou zpravidla do hloubky, ale do šířky. A Héra cítí, že to nějak není ono. Ale je královnou a svá zklamání maskuje fasádou dokonalého vztahu.

Ovdoví-li starší Héra nebo ji dokonce manžel opustí a odstěhuje se k nějaké mladší nymfě, trpí tím nesmírně. A nenajde-li alespoň společenství podobně postižených kolegyň, stává se protivnou a muže závidící semetrikou.


Hestia

Důstojná žena zpravidla středního až staršího věku, kolem hlavy mívá často plachetku a v ruce obětní misku, svíci nebo louč.

Bohyně domácího krbu a ohně v chrámu. Moudrá žena a panenská teta. Klidná, tichá, nenápadná, trpělivá. Nikam nespěchá, za ničím se nežene. Je spokojená a v pohodě. Straní se společnosti ostatních bohů, neúčastní se jejich oslav ani sporů. Ve velké společnosti se totiž necítí dobře. Nejen že se o společenské dění nezajímá, ale dokonce ji to stresuje.

Vychutnává si samotu, ničím na sebe nepřitahuje pozornost. Pro své okolí se stává ovšem žádanou ve chvíli, když něco potřebují. Od rady až po hlídání dětí. Těžce se jí říká ne a tak je často její dobroty zneužíváno. S obrovským uspokojením se stará o svůj domov a o své chrámy, kde prožívá svůj posvátný čas. Vládne zde atmosféra pořádku, míru a vřelosti. Tato činnost ji uspokojuje i posiluje a uvolňuje.

Hestia nemá cíle ani touhy. Běžné vnější události na ni nemají takřka vliv. Všechny bohy i lidi ovlivňuje svým vyzařováním míru a moudrosti. O svých zájmech či zálibách moc nemluví a pokud má nějaké přítelkyně, jsou to ženy a nymfy, které se jí v tomto podobají.

Smrtelné ženy přivádí na duchovní cestu, učí je vychutnávat tradiční roli ženy. Dává jim vlídnost k mužům, svědomitost a trpělivost při výchově dětí. Dravost, kterou vyžaduje současný živost, v dětech však probudit neumí. Nesrůstá s rolí matky ani manželky.


Démétér

Žena středního věku někdy s korunkou či čelenkou z květů, v ruce květy, jindy koš s plody, klasy nebo pochodeň

Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život lidí s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba. Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest.

Nesoupeří s muži a bohy, nezávidí manžely, ale od té doby, co jí unesli dceru, závidí děti. Mateřství má u ní přednost před vším. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a také s vnoučaty. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu. Když už jsou její děti velké, těžce se vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu.

Žena vedená touto bohyní je praktická a oddaná své věci. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Svou lásku k dětem (a nejen k nim) si však někdy plete s ovládáním. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, kolegy bere jako velké děti a pokud cítí, že je potřebná, je spokojená.

Než jí unesli dceru, překypovala optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce - a to je pak tchyně. Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru nedostatečně chránila před úklady světa.

Zrající Démétér musí pochopit dvě věci. Především, že i ona sama má své potřeby a zájmy. Pro samou práci a péči o druhé jí na sebe nezbývá moc času. A pak, že její dcera je samostatná bytost a že tu mladistvost musí sama pěstovat ve své duši, zraje do pomáhající a vše vyživující polohy. Pokud ne, končí zpravidla jako neukojená vše pohlcující Velká Matka.

O bozích a mužích si nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Sex pro ni existuje jen kvůli plození dětí. Má-li s mužem děti, bere jej především jako jejich otce. A oslovení "táto" je pro ni naprosto přirozené.


Persefóné

Mladá rozzářená dívka (Koré), mladá žena i žena středního věku. Ta může být "světlá" i "temná". Někdy má závoj, korunku, v ruce granátové jablko, žezlo nebo pochodeň.

Původně se jmenovala Koré. Byla to mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládala více, než je zdrávo. Sama pořádně nevěděla, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žila si svůj vnitřní život, v tom vnějším byla nejistá. Nedůvěřovala bohům ani mužům, zejména těm zkušenějším, brala je jako nebezpečné. Přitahovalo ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedařilo se jí to. Na druhé straně cítila v matce jistotu a bezpečí. Chtěla dělat matce radost. Ale ať již byla s matkou anebo bez ní, cítila, že ani jedno není to pravé. Stále čekala, že někdo přijde a vše se změní. A když ten někdo přišel, tak to také nebylo ono.

Zeus, její otec, Koru zaprodal. S jeho vědomím byla unesena Hádem do podsvětí, kde se stala tam pod jménem Persefoné královnou. Matka ji však považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítila dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, Nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa i své královské funkce. Vše bere příliš vážně. Často trpí pocity méněcennosti, zejména v oblastech zodpovědnosti, mateřství a sexu. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým. Zejména své matce, kterou nechce zklamat.

Pokud to Hádes nebo i jiný partner přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Muži si jí cení pro její nevyhraněnost, neurčitost, poslušnost a přizpůsobivost. A rytířsky přehlíží její nedostatky. K dětem je mírná, ale matka, pokud není alespoň 20 km vzdálená, ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké.

Dozrává zpravidla díky požadavkům manžela či konfliktům s ním. Pokud zvládne přechod do středního věku a přestane se trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu. Přestane mít pocit zajetí ve vztahu a již se tolik nepodřizuje druhým a věnuje se nějaké tvůrčí činnosti.


Athéna

Mladá vznešená žena. Občas bývá i ozbrojená, někdy jen v helmě a s kopím, na prsou může mít šklebící se hlavu. V ruce má často vřeteno či olivovou ratolest. Jejím zvířetem je sova, někdy i had.

Bohyně moudrosti, řemesel a rozvážně vedeného boje. Moudrá, praktická, logická, diplomatická, uvážlivá a stále plná energie. Ale také odměřená a opatrná. Jejím heslem je všeho s mírou. Má smysl pro celek i pro detail. Je jí dobře ve společnosti bohů a mužů. Bohyně a ženy mírně přezírá. Potřebuje mít vedle sebe boha či hrdinu formátu Dia, ke kterému by mohla s obdivem vzhlížet. A ke svým činům potřebuje jeho požehnání. Také radí a pomáhá těm, kteří mají jasný cíl - hrdinům (i budoucím) a zároveň mírní jejich emoce. Neúspěšní či trpící ji příliš nezajímají.

Zvládá dobře to, co musí a dosahuje toho, co chce - vlivu a moci. Umí soupeřit a přitom si zachovat přízeň. Jejím teritoriem jsou města. Žije cílevědomě, je dobrá pro práci, méně již pro vztah. Více než erotika ji vzrušuje myšlení a moc. Uplatňuje se tam, kde je třeba věcnosti a chladného úsudku, i tam, kde jsou třeba praktické dovednosti.

Athéna je tvořivá, vynalezla flétnu, trubku, hliněný hrnec, pluh, hrábě, uzdu, válečný vůz i loď. I když je bohyní války, raději smiřuje spory a pomáhá dodržovat zákony. Pro muže je její povaha docela přehledná a vypočitatelná. Mnoho bohů i polobohů by se rádo s Athénou oženilo, ale Athéna všechny odmítá.

Zvládá vše, co je spojeno s půvabem, manželstvím i mateřstvím, ale není to její vnitřní potřebou. Její parketou jsou schopnosti a dovednosti. S mladšími muži si pohrává, starší a mocné obdivuje. Cokoli dělá, je zároveň funkční i hezké. Ne vždy dosahuje svých cílů férově, občas se uchýlí i k podrazu. Účel světí prostředky. Občas kvůli cíli zapomíná na lidi. Také romantika je jí zcela cizí. Vůči emocím je velmi odolná.

Pokud vede válku, upřednostňuje taktiku a strategii před unáhleností. Dovede být přísná, nesmiřitelná i mstivá. Pod jejími chladnými logickými argumenty leckteré mužské srdce zkamení. Překoná-li tyto své vlastnosti, stane se z ní moudrá žena s emocionálním nadhledem.


Artemis

Mladá žena s lukem a šípy, někdy i s kopím. Může mít i čelenku, někdy s měsíčním srpkem, v ruce větvičku. Jejím zvířetem je srna, někdy i medvědice.

Panenská bohyně lovu. Je silně spjata s přírodou. Se svou družinou panenských nymf a zvířat se toulá po lesích. Na ty nikdy nezapomíná, je ochránkyní mladých dívek, utlačovaných žen, zvířat a přírody vůbec.

Je to věčná panna. Hluboce miluje i svou matku, chrání ji a pomáhá jí. Nemá slitování, pokud někdo ublíží nebo se jen slovy dotkne její matky nebo jejích oblíbenců.

Jde bez jakýchkoliv ohledů za svými zájmy. Její luk zasáhne každý cíl. Jakoby byla stále na válečné stezce. Jedná rychle, bez zábran. Její vidění je dost černobílé, cokoli je buď úžasné anebo hrozné. A cítí se povolaná to hrozné hned trestat. A tak často lituje zpětně svých činů i těch, které potrestala. Její ničivost je někdy obrovská. Je to nezávislá bytost, spoléhá sama na sebe, věří si, k naplnění nepotřebuje ani druhé lidi ani společenské postavení ani uznání bohů či mužů.

Mateřství a děti, to není nic pro ni. Sedí jí spíše role oddílové vedoucí. U odvážnějších a samostatnějších dětí je oblíbená, rády s ní chodí do přírody a za dobrodružstvím. Ty ostatní stresuje její rychlost a odměřenost.

Odmítá tradiční ženskou roli. Základním mottem jejich vztahů s muži je rovnoprávnost. Je jim spíše sestrou, pomocnicí a rádkyní. O muže jako erotický objekt má zájem jen pokud jej loví. Když už jej má, tak loví druhého. V partnerství jsou pro ni rozhodující stejné zájmy a stejné postavení. Díky svému přespřílišnému sklonu k soupeření se nejenže nedokáže radovat z úspěchů svého partnera, ale mnohdy jej kvůli tomu i ztrácí. Ale když jí muž uteče, dělá mu problémy.

Ve středním věku se často Artemis poněkud uklidní a změní se postupně v lunární bohyni Seléné. Uvědomí si často, že si doposud příliš neužila mužské přítomnosti a s vervou se do toho pustí. Loví muže a vášnivě si jich užívá. Další formou pro vyšší věk je černobílá bohyně čar a kouzel Hekaté. V té světlé formě je to vědma, léčitelka, bylinářka či porodní bába nebo udržovatelka starých tradic, která však žije v neustálém spojení s přírodou. V temné formě je to zhrzená a vzteklá semetrika nadávající na svět a lidi kolem a neváhající udělat i nějaký ten nepěkný skutek. A pak se kliď z její blízkosti, kdo můžeš.


Afrodíté

 Mladá krásná žena. V ruce může držet jablko, žezlo nebo zrcadlo. Její květinami jsou lípa, růže, myrta a sasanky, zvířaty holubice, labuť, někdy i veverka.

Lehkomyslná i rozmarná bohyně krásy, vášně, lásky a tvořivosti. Je posedlá vášní po čemsi vyšším, dává radost i naplnění naší každodennosti. Svým kouzlem poutá pozornost bohů a v lidech v tu chvíli probouzí božské. Je to inspirující bytost, dobrá milenka, ale velmi špatná partnerka. Manželství a děti, to ji příliš neoslovuje. Podobně jako Dionýsos vychutnává život tady a teď.

Svým šarmem dokáže způsobit, že ostatní považují za rozumné či dokonce nezbytné to, co chce ona. A dodatečně pro to najdou rozumové zdůvodnění. Cokoliv dělá, dělá s obrovským zaujetím. Ať je to pití šálku kávy nebo svádění. Vše proměňuje v radost a krásu, umí být smyslná i kreativní. Role oběti je jí cizí. Je sebevědomá a současně ochotná přijímat.

Afrodíté věnuje plnou pozornost tomu, co muž říká, i když jsou to v podstatě hlouposti. A muž hned pookřeje, mění se tím a roste. Konečně mu někdo rozumí. A vůl se cítí jako býk. A dělá si naději. Jenže ona za chvíli odpluje a věnuje pozornost zase někomu či něčemu jinému. A pokud to přežene, stává se z ní rozvracečka rodin a manželství. A jakmile manželství padne, jde dál. Dalším stínovým aspektem je, že je schopna využít těchto darů pro svůj prospěch i k manipulaci s druhými.

Mladým mužům dává sílu jít za svými sny. Alchymicky zúrodňuje hrubou mužskou hmotu a mění ji v cosi vyššího a krásnějšího. Vyvolává "morální" konflikty, které jsou ale nutné k tomu, aby se lidé rozvíjeli. Kde je přílišný klid, tam je i stagnace. Afrodíté má dvě základní podoby – nebeskou a pozemskou. Pozemská představuje její lidskou podobu projevující se ve vztazích a v běžném životě. Nebeská představuje puzení za ušlechtilým cílem, dává nám obrovskou tvořivost. Neskutečně nás uspokojuje to, co právě děláme. Prostě to děláme s láskou. Bez ní by byla každá byť sebetvořivější práce nudou nebo otročinou. Koho Afrodíté posedne, tomu dá spoustu energie. A oni září zdravím. Ať jsou to bohové, milenci či umělci.

Zestárne-li pozemská Afrodíté, tak podobně jako Persefóné má problémy se svým vzhledem a se svou přitažlivostí. Zvládne-li toto dozrávání, změní se v krásu vytvářející Afrodítu nebeskou. Pokud ne, máme co do činění se zklamanou, zhrzenou a mstivou semetrikou - černou Afrodíté.


Hekaté

.     Starší žena nebo žena středního věku, s pochodní,  hadem, dýkou, klíčemi, nad sebou má často měsíc. Někdy má tři těla nebo tři hlavy

    Hekaté je prostřednicí mezi lidmi. Má postřeh i intuici. Spojuje ty, co k sobě patří a pomáhá rozdělit ty, co k sobě nepatří a přitom na sobě lpí. Vyzná se v tradicích, umí vyprávět mýty, legendy, pohádky i vzpomínky ze svého dětství. A dokáže z nich vypíchnout to podstatné pro daného posluchače. A tím mu ukazuje cestu životem. Má osobitý ženský humor často se týkající sexu a erotiky. Pokud mluví, všichni naslouchají. Nesbírá informace cíleně, ale umí je použít. Jen tak jakoby náhodou je pošle dál. Má radost, když se její drby ujmou a přinesou dobré ovoce. Nicméně za nepříznivých okolností se vytváření drbů může stát pro ni formou odpočinku. Pomáhá a zastává se pomlouvaných a nešťastných. Pomáhá překonávat problémy, utrpení, hněv, a to nejen vyslechnutím a radou. Často přidává rituálek pro zpracování onoho problému. Sama překonává své problémy odstupem od nich a nadhledem.

   Často působí jako „bába“ kořenářka či bylinkářka, porodní bába, léčitelka nebo jako čarodějka či vědma. Psycholožka, poradkyně a průvodkyně na cestě životem. Za své služby zpravidla bere dárek či poplatek „dle svědomí“.

   Padesátka, to je čas rozkvětu této bohyně. Její pracovní kariéra pomalu končí, děti jsou velké a muži již v tomto věku tolik neotravují. Začínají se profilovat dvě její zásadní polohy a to buď bílá anebo černá. Ve své bílé pozitivní formě se vrhá se na studium okultních věd, mění zaměření svého života. Stává se vědmou, čarodějkou, léčitelkou, bábou bylinkářkou, poradkyní zdravého životního stylu a podobně. Ve své černé poloze se mění ve svéráznou dámu, zabývající se sbírání informací, zaséváním nesvárů a matriarchálním vládnutím ostatním. Náš jazyk má pro ni dvě označení - ježibaba nebo semetrika. V této poloze je postrachem svého okolí.

   Do tohoto archetypu často přechází Artemis středního věku, která byla okolnostmi a utrpením dovedena k odložení svého image věčně mladé a nezávislé dívky.


Gáia

Starší žena nebo žena středního věku, často porostlá rostlinami a zpravidla s velkým břichem. Většinou sedí nebo leží.

Bohyni Země Gaiu neztělesňuje žádná žena. Ale přesto má v lidském životě velký význam. Patří jí totiž lidské tělo, z ní povstalo a do ní se zase vrátí. Je to lidem svěřený vklad, se kterým mají moudře hospodařit a i skrze ně uctívat Matku Zemi, která stála na prvopočátku všeho.

Bohyně Gáia zpravidla nepromlouvá k člověku přímo, ale společně s ostatními božstvy. Pokud se chce některý z božských archetypů projevit v jeho duši a životě a on mu to pro svou pohodlnost či zvyklosti nedovolí, projeví se skrze bohyni Gáiu, skrze lidské tělo. A lidé postupují zpravidla dvěma způsoby. Buď jednají jako Zeus či Árés a silou bojují proti svým problémům, anebo jako Hermés. Snaží se z toho dostat nějakými kličkami. Ale ani jedna z těchto variant není pro lidské bytosti ta pravá. Nejsou totiž nesmrtelní jako jmenovaní bohové.  


    *****

   Řekneme-li například, že některá žena ztělesňuje bohyni (archetyp) Artemis, znamená to, že se často chová a řeší životní situace podle vzoru této bohyně. Například když se jí něco nelíbí, napne luk a vystřelí. A pak teprve přemýšlí o tom, co řekla či udělala. A pak své chování omlouvá – já jsem zmatkař, hysterka, … , já už jiná nebudu. Jinak je ale soběstačná, odvážná, cílevědomá, nepřehlédnutelná, ale cudná a často dlouho svobodná. Má potíže s nalezením muže. Takováto žena si bude rozumět s muži chovajícími se podle vzoru Apollóna - bratra Artemidy. To jsou takoví, kteří uznávají rovnocennost žen, kteří se s ženami klidně podělí o domácí práce i výchovu dětí, respektují jejich zájmy a koníčky a na prvním místě v životě nemají sex. Vztah takovéhoto páru se podobá vztahu bratr – sestra.


A kdo chce charakteristiky podrobnější, klikne si sem