Profil: Lehkomyslná i rozmarná bohyně krásy, vášně, touhy a tvořivosti. Zrodila se z Nebe a Moře (emocí) a představuje touhu vytvořit nebe na zemi. Je posedlá vášní po nesmrtelném, dává radost i naplnění naší každodennosti. Svým zlatým pásem poutá pozornost bohů a v lidech v tu chvíli probouzí božské. Pomocí něj skrývá nedostatky svého těla i nedokonalosti duše. Inspirující žena, dobrá milenka, ale velmi špatná partnerka. Podobně jako Dionýsos vychutnává život tady a teď. Vyhledává každodenní tělesné a erotické potěšení, chce být okouzlující a přitažlivá.

Je chytrá, ale není intelektuálka. Svým šarmem dokáže způsobit, že ostatní považují za rozumné či dokonce nezbytné to, co chce ona. A dodatečně pro to najdou rozumové zdůvodnění. Afrodíté dělá cokoliv s obrovským zaujetím. Ať je to pití šálku kávy nebo svádění muže. Vše proměňuje v radost a krásu, umí být smyslná i kreativní. Toto nám dává a toto po nás chce. Role oběti je jí cizí. Je sebevědomá a současně ochotná přijímat.

Žena Afrodíté věnuje plnou pozornost tomu, co muž říká, i když jsou to v podstatě hlouposti. A muž hned pookřeje, mění se tím a roste. Konečně mu někdo rozumí. A vůl se cítí jako býk. Jenže ona za chvíli odpluje a věnuje pozornost zase někomu či něčemu jinému. A pokud dotyčného muže současně zasáhne Erotův šíp touhy, přináší utrpení.

Mladým mužům dává sílu jít za svými sny. Alchymicky zúrodňuje hrubou mužskou hmotu a mění ji v cosi vyššího a krásnějšího. Vyvolává "morální" konflikty, které jsou ale nutné k tomu, aby se lidé rozvíjeli. Kde je přílišný klid, tam je i stagnace. A pokud to přežene, stává se z ní rozvracečka rodin a manželství. A jakmile manželství padne, jde dál. Dalším stínovým aspektem je, že je schopna využít těchto darů pro svůj prospěch i k manipulaci s druhými.

Má dvě základní podoby – nebeskou (Úránia) a pozemskou (Pandémos). Pandémos představuje její lidskou podobu projevující se ve vztazích a v běžném životě. Je plná touhy i nenávisti. A utrpení, pokud touhy nejsou naplněné. Je zdánlivě naivní, bezuzdná a hýří jak v oblasti krásy tak v oblasti sexu. Sex s Afrodítou je zpravidla úžasný. Dokáže jej využít jak pro vlastní prospěch, například pro získání nových šancí. Ale také ke zkompromitování partnera. Pokud to přežene, stává se rozvracečkou manželství a kamkoli přijde, přináší spoušť.

Úránia představuje hledání rovnováhy. Jde zase za ušlechtilým cílem, je obrovsky tvořivá. Neskutečně ji uspokojuje to, co právě dělá. Prostě to dělá s nadšením a s láskou. Bez ní by byla každá byť sebetvořivější práce nudou nebo otročinou. Dává nám touhu po čemsi vyšším i pochopení, že není štěstí bez utrpení ani zisk bez oběti. Koho Afrodíté posedne, tomu dá spoustu energie. A oni září zdravím. Ať jsou to milenci či umělci.

Manželství a děti, to ji příliš neoslovuje a pokud nemá podporu Héry a Démétér, zůstává svobodná. Anebo prostřídá několik manželů, aby zjistila, že s žádným to není ono. Její slabou stránkou je povrchnost ve vztazích. Pokud Pandémos nedozraje v Úránii, silně prožívá krizi středního věku, trpí jak roky tak i vráskami.

Variace

Bojovná, mladá, dravá ale nestálá a přelétavá žena dobývající muže.

Pandémos, ze života se radující a oslňující žena nacházející smysl života v tělesných rozkoších, v erotice a romantické lásce.

Úránia, žena, která transformovala svůj erotický potenciál do vytváření rovnováhy a krásna

     Z mýtů: Její původ je poněkud nejasný; podle Homéra byla dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně dubů a deště Dióny, podle Hésioda se zrodila z mořské pěny oplodněné bohem nebe Úranem a vystoupila z moře na ostrově Kypru. Myslete si o tom, co chcete. Jen tak na okraj poznamenávám, že starořecké slovo kteis znamená jak lasturu, tak ženské lůno. Ať tak či onak stala se záhy jednou z nejmocnějších bohyň. To vše nejen díky její kráse, ale také různým kouzlům, jimiž vládla. Nejznámější rekvizitou byl její pás. Když si jej vzala na sebe, nikdo jí neodolal. Ani lidé, ani bohové.

     Kromě toho měla ještě řadu pomocníků a pomocnic: Bohyně půvabu a krásy Charitky, bohyni lichotivého přemlouvání Peithó, boha vášnivé touhy Himéra, boha milostné touhy Potha, boha sňatku Hyména a mladého boha lásky či spíše romantického vzplanutí Eróta, před jehož šípy nebylo úniku. Koho zasáhne jeho šíp, zamiluje se. Protože láska hraje v životě bohů i lidí nesmírnou úlohu, těšila se Afrodíté veliké úctě a vážnosti. Kdo jí prokazoval úctu a přinášel oběti, mohl se spoléhat na její přízeň; byla to však bohyně poněkud nestálá a štěstí, jež poskytovala, bývalo často prchavé.

Mýtická Afrodíté se milovala skoro s každým s výjimkou Dia. Někteří její potomci jsou: Fobos, Deimos, Erós a Harmonie s Áreem. Rhodos a Hérofilos s Poseidonem, Hermafrodítos s Hermem. Priapos s Dionýsem. Její potomky většinou vychovávaly nymfy.

Jednou přistihla Athéna Afrodítu jak tká na stavu. Velmi se rozzlobila, neboť to byl zásah do jejích kompetencí. Na Olympu se schylovalo k bouřce. Naštěstí se Afrodíté veřejně omluvila, ale od těch dob co se týká práce již nehnula ani prstem.

Sochař Pygmalión měl strach z proradnosti žen a zůstával stále svobodný. Vytvořil si sochu nádherné ženy. Oblékal ji, nosil jí dárky a vroucně si přál, aby obživla. Když se přiblížil Afrodítin svátek, vykonal oběť a poprosil bohyni o ženu, která by byly podobná té z mramoru. A Afrodíté mu sochu oživila.

Uměla ovšem také nenávidět, vždyť nenávist je rodnou sestru smyslné lásky. Na její hněv doplatil krásný ale nepřístupný jinoch Narkissos. Utrápila se kvůli němu zamilovaná lesní víla Echó. A když nevyslyšel ani jiné, tak jedna z jeho nápadnic  vyslovila přání, aby se i on utrápil marnou láskou. Afrodíté toto přání splnila a on se utrápil touhou po vlastním obraze na hladině vody.

 Sama Afrodíté kupodivu neměla v lásce příliš štěstí, neboť žádného z milenců si neudržela. Neměla však štěstí ani v manželství. Nejvyšší bůh Zeus jí určil za manžela nejnevzhlednějšího ze všech bohů, chromého a věčně zpoceného božského kováře Héfaista.

Její milenec Adónis nedodržoval rozhodnutí bohů (viz. Persefóné), že bude trávit třetinu roku u Afrodíty, třetinu roku u Persefóny a zbytek bude mít na rekonvalescenci. Zdržoval se převážně v přítomnosti Afrodíty. Stížnost k Afrodítinu manželovi Héfaistovi neměla smysl a tak si Persefóné stěžovala jejímu milenci Áreovi. A ten zosnoval pomstu. Adónidovou vášní byl lov. Jednou jeho psi vyplašili obrovského kance. Ten se vyřítil na Adónida a těžce jej poranil. Byl to totiž Afrodítin milenec Árés, který nemohl ustát tuto Afrodítinu novou lásku. Zeus se i tentokrát slitoval nad smutkem Afrodíty a rozhodl, že v létě bude patřit Adónis Afrodítě a v zimě podsvětí.

Z jejích zásahů do bouřlivých událostí světa měla nejdalekosáhlejší následky přízeň, kterou věnovala synovi trojského krále Priama Paridovi. Odměnou za to, že jí ve sporu s bohyněmi Hérou a Athénou přiřkl prvenství v kráse, slíbila mu za manželku nejkrásnější ze smrtelných žen. Touto ženou byla podle shodného názoru bohů i lidí Helena z Argu, manželka spartského krále Meneláa, a proto ji Paridovi pomohla unést do Tróje. Meneláos se však Heleny nechtěl vzdát a žádal ji zpět. Když mu ji Paris odmítl vrátit, zmobilizoval s pomocí svého bratra Agamemnona, mocného mykénského krále, všechny achajské krále k trestní výpravě proti Tróji. Sto tisíc mužů se pak přeplavilo pod Agamemnonovým velením přes moře a zaútočilo na Tróju. Afrodíta pochopitelně pomáhala Trójanům, ale boj nebyl její silnou stránkou. Stačilo například, že jí škráblo kopí achajského vojevůdce Dioméda, a s nářkem z bojiště prchla. Její slzy byly ostatním bohům pro smích. V hrozné desetileté válce, které se zúčastnili všichni tehdejší hrdinové a téměř všichni bohové, Paris nakonec zahynul a po jeho smrti padla i Trója. Vítězná achajská vojska změnila potom Tróju v trosky.

Vztahy: Je tvořivá, smyslná, vášnivá a vychutnává život. Je intenzívní, sebevědomá oddaná i ochotná přijímat. Jenže se rychle zamilovává ale i odmilovává. Má ráda sebe sama a má potěšení i sama ze sebe.

Často se pohybuje v trojúhelníku s Héfaistem a Áreem. Afrodíté miluje krásné věci. A tak v pracovních dnech se stará s Héfaistem o zabezpečení neerotických tělesných potěšení, v noci a o víkendech prožívá s Áreem romantický vztah a vášnivý sex.

Dobrý milenecký vztah má i bakchickým Dionýsem. Poseidón ji přitahuje, románek s ním bývá skvělý, ale delší vztah s ním dopadá špatně. Po Hermovi Afrodíté sice touží, ale on se s ní chce jen pobavit, a tak jí zpravidla za čas uteče. S Diem nikdy nic neměla. Nemá ráda Krona, nesnáší se s Hádem, přijde-li on, Afrodíté zpravidla mizí. Téměř všechny bohyně jsou vůči ní v opozici, zejména Héra a Athéna.

    Zdeněk Kratochvíl - filosof, znalec antiky

    Hermés je typem všeho toho, co hledá Afrodíta, a co nenachází u Héfaista ani Area. Každý z těch jmenovaných je jinou karikaturou mužství ... Héfaistos pořád nudně pracuje, s Areem si Afrodíta užije, ale touží po Hermovi. Ten nepotřebuje ani pracovitost, ani běsnící sílu. S Hermem je sex zábavnější, nemluvě o tom, že s ním jsou možné i jiné zábavnosti, pro které by Arés neměl ani špetku pochopení. Není to však tak, že by Afrodíté, která má vedle pracovitého Héfaista i svého supermana, nakonec dávala přednost pouhému veselému puberťákovi. Hermés je typem šikovného kluka v muži a současně typem Starého mudrce v muži. Tyto dvě protikladné dimenze mužství jsou pospolu právě jenom v Hermovi a ve všem, co k němu patří. Jedině Hermés Afrodítu naplňuje. Ani tato dvojice se však nevyhne tomu, že na světě je vždycky něco za něco.