Profil: Bůh světla, intelektu, umění a estetiky, ale také řádu, pravidel a čistoty. Oblíbený syn svého otce. Jemný, citlivý a spolehlivý. Vůdce múz, devíti patronek umění, věd a filosofie. On je však skutečně jen vede, nemiluje se s nimi. Ochránce veřejných prostor.

Vyniká intelektuálními schopnostmi, je patronem vědců, filosofů i umělců. Jeho rozkoší je myšlení a komponování. Je i manuálně šikovný, ale více v jemných pracích, které nevyžadují sílu, ale uvažování. Je zdvořilý a svědomitý, perfektně se ovládá, pokud ovšem hněv a stres nepřekročí určitou byť dosti vysokou mez. Pak může být arogantní i mstivý. Má smysl pro morálku, udržuje si emocionální i tělesný odstup. Nemá rád přílišnou extravagantnost, nadměrné holdování alkoholu a hlučnou zábavu. Ženy a vášnivý sex též nejsou jeho parketou. Je opatrný, vyhýbá se konfliktů a fyzickému neberpečí, z tohoto pohledu to není žádný hrdina.

Nadhled, cílevědomost, smysl pro krásu, střídmost, upravenost a čistota je to, co jej oslovuje. Má reálné cíle. Dívá se na svět shora, prosazuje řád spíše nebeský než puntičkářský. Příliš hodnotí. Na vše má rozumovou odpověď. Jako věštný bůh (věštění mu kdysi přenechal Pan), plánuje a myslí na budoucnost, ale i na zadní vrátka. Bohužel na úkor radosti ze života. Někdy ale bývá kritický, všude vidí nedostatky a teoreticky ví, jak je napravit. Co neumí, většinou nedělá. V současné době je často umělcem nebo vědcem, a tu opačnou oblast, pokud ji rozvinul, bere jako relaxaci. Matematik housle, módní návrhář historii.

V jeho kompetenci je i léčení a byliny. Vyhýbá se přímému nebezpečí. Jeho parketou je boj na dálku. Na rozdíl od Área, jenž upřednostňuje boj na blízko. Svými dalekonosnými šípy nejen zabíjí ty, kteří se mu vzepřou, ale také šíří mor. V současné době spíše chladnou a bezcitnou logiku. Za normálních podmínek a okolností však není příliš mstivý. Je bohem věšteb, ale současný Apollón se nevěnuje ani tarotu ani rozkrajování jablek, nýbrž logickým úsudkem vyvozuje z příčin následky anebo používá statistických metod předpovědi. Dívat se dopředu patří k jeho přirozenosti, má i dává vizi budoucnosti.

Coby Diův nejmilejší syn se cítí dobře pod otcovskými křídly. Nemá mocenské ambice, nejlépe se cítí ve funkci zástupce vedoucího či ředitele. Být druhý je jeho přirozeností. Nemá problém pracovat v týmu. Potřebuje však uznání Diovo, tedy od vlastního otce či od šéfa. Práce respektive zaměstnání je pro něj velmi důležitá oblast života. Má-li pro svou práci klid, je velmi výkonný. Dovede dělat, co se od něj čeká, bez ohledu na to, zda jej to baví. Jeho práce i zábava musí mít nějaký cíl a řád. A on si jej umí najít. Chaosu a nejistotě, samovolnosti a živelnosti se snaží předejít anebo vyhnout. Jeho až přílišný smysl pro řád jej vede až k přehnanému škatulkování. problém mu dělá dlouhodobý neúspěch či vážná prohra.

Jeho vztah k matce Létó (archetyp Démétér) je příkladný, matku brání nebo se jí zastává. Stydí se ovšem za její případné extravagantnosti.

U Apollóna je dominantnější levá mozková polokoule, která je hůř propojena se staršími částmi mozku. Proto Apollón upřednostňuje logické myšlení a hůře navazuje spojení se svými emocemi i se svým tělem. Nové ideje vznikají zpravidla při spolupráci obou mozkových polokoulí. Z tohoto důvodu se Apollón necítí dobře v prostředí s novými pohledy, má raději to zaběhlé a osvědčené.

V Delfách byly na různých místech napsány principy, se kterými se ztotožňoval: Poznej sebe sama, vše je zvyk, všeho s mírou, využij času, spěchej pomalu, opovrhuj pýchou, drž jazyk na uzdě, respektuj autoritu, skloň se před božským, neujdeš osudu. Prozařuje však světlem i radostí, přináší klid, vyrovnanost i radost z práce, někdy i šprýmuje. Vyzraje-li, roste k moudrosti a tolerantnosti. Apollón v Delfách pobýval tři čtvrtě roku a na tři měsíce předával vládu Dionýsovi. Pokud se toto podaří muži, kterého vede tento archetyp, projde bez větších úrazů i krizí středního věku.

Díky svému emocionálnímu odstupu a přílišnému mentálnímu jasu však nemá úspěchy u žen v erotické oblasti a jeho vztah k ženám je bratrský. Emocionální žena vedle něj strádá. On však takovéto ženy vyhledává. Nejraději je, když je to dcera vlivného otce.

Variace

Společensky nesmělý příjemný a spolehlivý muž jdoucí za svými krásnými ideály a spoléhající příliš na rozum. Holduje ideálu souladu ducha a těla, bojuje za ideály i za lepší společnost. I od "zeleného" stolu. Teoretický ví, jak napravit svět.

Vědec jdoucí neochvějně za svým cílem, jednostranně zaměřený, třídící a škatulkující, který pro stromy zapomíná na les. Ve vyšším věku roztržitý profesor. Nebo umělec a estét mající odstup od běžného života, který svým uměním okouzluje a dobývá společenského uznání a postavení.

Hélios - bůh Slunce, oslňující, spolehlivý a vyzrálý muž středního věku s přirozenou autoritou a s jasnou vizí budoucnosti. Má rysy Dia a často se řídí delfským „poznej sebe sama“.

Asklépios - soucitný, moudrý praktik a pomocník druhých

Z mýtů: Řecký Apollón vznikl spojením maloasijského Apollóna, rhodského boha sluce Hélia a mykénského bohy zdraví Paióna.

Než se Apollón narodil, pronásledoval jeho těhotnou matku Létó velký had Pýthón, syn bohyně Gáii, kterého zrodila „aniž by chtěla“. Jakmile dospěl, pomstil svou matku a Pýthóna zabil svými dalekonosnými šípy, které dostal darem od Héfaista. Aby se očistil od tohoto činu, musel být sedm let ve službách thessalského krále Adméta. Na Pýthónově hrobě založil svatyni a věštírnu zvanou Delfská. K uctění Pýthóna zde pořádal pýthyjské hry.

Hned po zabití Pýthóna se začal chvástat, že jen on je ten nejlepší střelec a ne Érós, který byl takto do této doby uznáván. To se samozřejmě Érótovi nelíbilo, a tak ihned vyslal ze svého luku dva šípy. Jeden z nich k lásce vyzýval — tím byl zasažen Apollón. Druhým, který lásku ničil, trefil srdce nymfy Dafné, dcery říčního boha Péneia. A tak Dafné Apollóna nechtěla a utíkala před ním. Apollón přemlouval, škemral a když už nevěděl, kudy kam, začas nymfu honit. Nymfa uprosila svého otce, aby ji ukryl. Otec ji vyslyšel a proměnil ji ve vavřín (řecky dafné). Od té doby se Apollón zdobí vavřínovými listy.

O Marpéssu se ucházel jak Apollón tak lidský jinoch Idas. Jejich spor došel tak daleko, že Idas neváhal o ni s Apollónem bojovat. V tu chvíli zasáhl Zeus a rozhodl, nechť si Marpéssa z těch dvou vybere sama. Marpéssa si vybrala Idase. Zdůvodnila to tím, že na rozdíl od Apollóna je Idas stálejší a bude si jí více hledět.

Když neměl Apollón úspěchy s dívkami, poohlížel se i po chlapcích. Když se zamiloval do Hyakintha, ani jej nesváděl. Jen pobýval v jeho blízkosti. Jenže o přízeň Hyakinthovu se marně ucházel i bůh západního větru Zefýros. A když si tak jednou Hyakinthos s Apollónem házeli diskem, zadul Zefýros poněkud silněji, než míval zvykem, vychýlil dráhu disku hozeného Apollónem, a ten Hyakintha zabil. Od těch dob zdobí tento květ louky a stráně.

Když Apollóna vyzval k soutěži lučištník Eurýlos, beze slitování jej zabil. Podobně zabil spolu s Artemidou i syny Niobiny, která se povyšovala nad jeho matku Létó. Jiná verze mýtu praví, že nejmladšího, který poprosil o slitování, ušetřil.

Dcera trojského krále Priama Kasandra se slíbila Apollónovi za dar věštby a vymohla si slib, že všechny věštby, které pronese, se splní ještě za jejího života. Jenže když pak nebyla později Apollónovi povolná, zbavil její věštby přesvědčivosti. Nikdo jim nevěřil. A tak když například věštila zkázu Tróje, nikdo ji nebral vážně.

Vztahy: Je méně přístupný důvěrnějšímu vztahu. Hůř hledá partnerku a proto si ji hlídá. Je pro něj těžké vyjadřovat něžnosti, je moralistický a málo vášnivý. Neumí utěšovat. Nenavazuje krátkodobé vztahy. Partnerkou je mu zpravidla sesterská Artemis. Musí však mít nějaký společný zájem či dlouhodobý cíl. Tento vztah spojuje cílevědomost a touhu po dobrodružství se zdravým rozumem. Doplňují se i v dalších oblastech: On je bohem slunce, ona bohyní měsíce, on patří do měst, ona do divočiny. On respektuje společenská pravidla, ona upřednostňuje spontánnost divočiny. Dvojice, která to spolu vydrží, prožívá nepříliš nudný život a má pak v zásobě řadu příhod ze svého života.

Pro Apollóna je důležitější profesní kariéra či "ušlechtilé" zájmy, než vztah. A tak, přestože je k ženám vlídný a hodný, není to v žádném případě ideální partner, jak by se mohlo zdát. Snese se ještě s chladnou a pragmatickou Athénou. V tomto vztahu však chybí vřelost i nadšení. S Athénou jde Apollón často kus života, mají společné zájmy nebo společnou profesi a mnohdy spolu nemají ani děti a často se v klidu a míru rozejdou. Je dobrým partnerem i pro Persefonu, která se mu snaží dělat radost a vyhovuje jí jeho mírumilovnost a sebeovládání. Někdy se dává dohromady i Démétér a když děti odrostou, tak se o něj tato bohyně stará jako o velkého syna. Apollónské vyznání lásky zní nějak takto: "Myslím, že Tě mám rád."

Apollóna podporuje jeho syn Asklépios a otec Zeus. Působí jako protiváha Poseidónovi. Spojenectví s Athénou mu dává moudrost. Jeho protivníkem a zároveň protiváhou je Dionýsos Bakcheos.

Apollónovy průvodkyně jsou Múzy, patronky duševní činnosti: Kalliopé – patronka epiky, Euterpé – patronka lyriky, Erató – patronka milostných písní, Melpomené – patronka tragedie, Thaleia – patronka komedie, Terpsichoré – patronka tance, Polyhymnié (Polyhymnia, Polymnia) – patronka posvátných hymnů, Kleió – patronka historie (a humanitních věd) a Úránia – patronka astronomie (a přírodních věd). Vztah Apollóna k Múzám je ryze pracovní a bratrský.

Poslední aktualizace 1.6.2008