Profil: Vládce podsvětní říše. Získal ji losem a s tímto výsledkem není příliš spokojen. I když je mocným vládcem, nikdy se nesmířil s tím, že vládne pouze v říši stínů. Závidí úspěšnějšímu Diovi jeho království i moc. Nikoho, kdo se octl v podsvětní říši, nepustí jen tak zpátky na svět. Je ukryt v ponurém podsvětí a na povrch zemský vychází ojediněle. Pokud ano, tak si kupuje přízeň nymf za nepříliš hodnotnou bižuterii ze svého podzemního pokladu. Neúčastní se oslav a radostí olympských, tvrdí, že je povznesen nad tyto všednosti. Ale současně se cítí zneuznaný a odstrčený. Má nižší sebevědomí. Přesto se považuje se za kompetentního prakticky ve všech záležitostech, ale na rozdíl od Dia to nedává příliš najevo.

Je vnitřně samotářem a nemá opravdové přátele ani rovnocenné vztahy. Na nikoho nespoléhá. Nikomu neudělá vědomě radost. Straní se větší společnosti, vše dělá pomalu a s vážností, neplánuje, nemá cíle. Často podléhá depresi a vnitřnímu vyhoření. Má ovšem dobrou intuici a bohatou fantazii. Navenek je přísný, vážný a kritický. Maskuje takto svůj komplex méněcennosti a v důsledku něj zkreslené vnímání skutečnosti. Odtahuje se od reality a stává se poustevníkem ač je obklopen lidmi. Žije si bohatý vnitřní život a navenek se moc neprojevuje. Zejména pokud není vnějšími okolnostmi nucen. Je raději neviditelný, než by se choval na veřejnosti nevhodně. Postupně ztrácí emocionální vazby na svět i na lidi. Bez problémů zvládá i celibát. Často se stává, že jedinými spojnicemi se světem jsou mu Persefoné a hudba. Ať již poslech hudby nebo její vytváření. Pokud se Hádés v něčem prosadí, tak je to většinou hudba. Nemá strach ze smrti ale na druhé straně nezná opravdovou radost. Jen uspokojení z toho, že se mu podařilo provést něco destruktivního.

Vidět polonahého Háda na slunci se hned tak nepodaří. Pokud se v takovýchto podmínkách bude muset vyskytovat, tak dosti oblečen a takřka s příznačnou ochrannou kapucí. Zato procházka v dešti nebo v mlhavém a sychravém počasí, to je něco pro něj. Samota v potemnělém pokojíku je pro něj příznačná již od dětství.

Silný Hádes v duši způsobuje strach (i ze ztráty někoho či něčeho) a hrůzu, smutek a melancholii, puzení k sebevraždě. Temnou noc duše. Většinou jsou to dary nechtěné, které už předem nahání strach. Chce nás unést do podsvětí. Často se projevuje kritickým vnitřním hlasem, zejména u žen vedených Persefonou. A tento hlas brzdí zrání jejího já, dokud si neuvědomí, odkud pochází..

Vztahem rozumí Hádés vládnutí někomu, ať již podřízeným, žákům, dětem či ženě. Protože se neprosadil ve vnějším světě, vládne alespoň v rodině. Touží po manželce a rodině, ale když už je má, tak si zachovává od jejich členů patřičný odstup a cítí se jim nadřazený. Běda těm, kteří jsou v něčem lepší, než on. Svou moc nezakládá na přirozené autoritě jako Zeus, ale na nátlaku a zastrašování, někdy používá i násilí. Cítí-li se ohrožen, najde si nejslabší místo oběti (což umí skvěle) a tam působí. Přináší ponížení a smrt. Ničí to, co mají ostatní a on ne. I talent, tvořivost, duchovnost. To jej uspokojuje. Je kritický až cynický a je přesvědčený, že svět je drsný, nebezpečný a nepřátelský. Rád rýpe, často se mstí a velmi dlouho si pamatuje křivdy. Tedy, lépe řečeno, to, co on za křivdy považuje. Opijí-li se, ničí především sebe. Ale alkohol mu pomáhá komunikovat s vnějším světem. Pomáhá mu překonat nebo zamaskovat nejistotu. Pak se může zdánlivě jevit jako normální či příjemný společník. Smrt, kterou přináší Hádes, znamená odcizení se citům, emocím i životu samotnému. Na rozdíl od smrti, kterou přináší Hekaté a která je součástí přirozených  a věčných cyklů vzniku, růstu, odumírání a zániku.

Zaměstnání si vybírá Hádés takové, kde nevládne spěch a shon, dělá si vše svým vlastním pomalým tempem. Chybí mu přirozená vitalita. Mnohdy je natolik odříznut od vnějšího světa, že nechápe, kam se to většina lidí pořád tak žene. Dostane-li se náhodou na vedoucí místo, má strach se svržení a vládně ne šarmem, ale terorem a zastrašováním. Je to zbabělý šéf a na druhé si troufne, jen když je si naprosto jist, že uspěje.

A toto vše dokáže skrýt za příjemnou fasádu. Navenek je velkorysý, štědrý i chápavý. Ale platí zde: Něco za něco. Jeho dary, tj. bohatství, jsou doprovázeny starostmi. Hádés se podílí i na úrodě, která vyrůstá z jeho říše, ale za cenu práce a potu. V tomto aspektu se projevuje jako Plútós, dárce bohatství. Jeho symbolem v tomto aspektu jsou klasy a roh hojnosti. Jindy si zase hraje na chudáka. Ale ať dělá cokoli, ja za tím touha po vlivu a moci - touha vyrovnat se Diovi. Ale Zeus skutečně vládne, zatímco Hádés tu a tam někoho ovládá. Závidí, závist u něj způsobuje výbuchy zuřivosti,

Své zájmy považuje za nejdůležitější. Nedaří-li se mu je prosazovat, dostává záchvaty vzteku. Mohou za to všichni, jen ne on. Pokud nedosahuje moci navenek, snaží se alespoň ovládnout svou manželku. Získal ji únosem a podle toho se k ní chová. Ale ženy toto jeho chování omlouvají. Asi měl těžké dětství, ... Pokud jej jeho žena v něčem převyšuje, snaží se ji srazit dolů a dokázat jí svou nadřazenost. Podobně shazuje i její zájmy a koníčky. Žárlí na ni a o všech jejích záležitostech rozhoduje on. Nakonec – jeho ženě je přece nejlíp v domácnosti. Chce-li s ním žena (i kdokoliv jiný) vyjít, musí jej chválit a obdivovat. Navenek mnohdy působí spokojeně, s Persefonou vypadají jako spokojený pár. A na veřejnosti ji občas i pochválí.

Hádés je chápán zpravidla jen negativně. Ale to je omyl. V tomto světě musí být obsaženy obě polarity a že čím je více světla, tím jsou ostřejší stíny. I Hádés má své vnitřní bohatství a hloubku. Dovede vyhmátnou naše slabé stránky i upozornit na to, co bychom si jinak nepřiznali. Díky tomu může být dobrým psychoterapeutem. Ve své zmoudřelé formě se mění v psychologa či kněze, který má hloubku, protože poznal mystérium smrti. V tomto aspektu se nazývá Plútón (boháč) nebo trofónios (vyživující). A to v obou rovinách, jak v hmotné tak v duchovní. Je to dárce vizí i vnitřních dialogů i zdrojem inspirace.

Bývá tajuplný, mnohdy i přitažlivý. Ženy si jej ale pro jeho neviditelnost často ani nevšimnou. Nekoketuje ani není společensky obratný. Své vztahy s ženami prožívá spíše vnitřně, v představách, nežli ve skutečnosti. Zamilovává se do vnitřního ideálu ženy, který se víceméně úspěšně pokouší promítnout na Persefonu. Často zůstává starým mládencem. Skutečný vztah s Hádem vnímají ženy jako únos. Snese jej pouze Persefóné. Přesto i Hádés může svoji ženu hluboce milovat. Pak se tento vztah stane nástrojem její transformace. A manželství jej táhne ze samoty do společnosti. A to je pro něj dobré. V ideálním případě vytáhne láska zmoudřelé a transformované Persefóné i Háda na světlo a on přeměněn v Triptolema se vydá do světa rozdávat poklady, které tam dole nashromáždil.

****

Často se stává, že dáváme rovnítko mezi Háda a zlo. Není tomu tak !! Hádés představuje dynamický princip v pozadí kosmického stvoření, univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě i společnosti. Sílu, která současně tvoří i ničí. Ovládá instinktivní síly působící v těle i v hlubinách duše. Hádova přítomnost často aktivizuje další archetypy, což může vést k zvýraznění jejich vzájemných potyček, ale také k jejich proměně. Nejen k poklesu, ale často k růstu. Je pro nás důležitý. Dokud na nás téměř nesáhne smrt, nehneme se z místa! I Hádés samotný touží po růstu a vzestupu. Ale aniž by si to uvědomoval, dělá v podstatě hodně pro to, aby se mu to nedařilo.

V současné materiálně zaměřené společnosti vliv Háda sílí. Společnost je stále více a více materiálně zaměřená a řídí ji stále více a více lidí, které Hádes značně ovlivňuje. A tak vládnou a řídí ne s nadhledem a elegancí Diovou, ale Hádovými metodami. Sem patří nekompetentnost, slabá empatie, síla a atmosféra strachu.

Variace

Ukřivděný a závistivý mladý muž, který se snaží zlepšit své postavení, pokud možno bezpracně.

Nepříjemný a nesebevědomý muž, který si udržuje autoritu silou, přísností, někdy i terorem. Snaží dělat dojem hodného a spravedlivého, někdy i trpitele za společnou věc. Všechna napětí ventiluje doma.

Plútón, zmoudřelý Hádés, který pochopil, že za jeho plotem není tráva zelenější a našel bohatství sám v sobě.

Z mýtů: Ve viditelném světě neměl Hádés prakticky žádné chrámy a oltáře. Byl i málo zpodobňován. Na zemi nezanechával mnoho stop, není ani zakladatelem žádného rodu. Jedno z jeho zvířat je černý orel, který naznačuje skryté spojení k Diovi.

Je zasmušilý, zamračený a mlčenlivý. Nepohne s ním žádný slib, žádná prosba ani modlitba.

Jeho konfrontace s naším světem jsou vnímány jako násilí. Takto získal svou ženu Persefónu. Jednou oslnil září svého zlatého vozu nymfu Minthé a chtěl se jí zmocnit. Zasáhla však Persefóné a proměnila ji v mátu. Podobně dopadla i nymfa Leuke, proměnila se v bílý topol.

Jeho přilba neviditelných jej spojuje s Hermem, který také občas používá tuto věc. Například ji půjčil Perseovi.

Orfeovi dovolil Hádes na přímluvu Persefóny odvést si z podsvětí Euridiku, když jej před tím obměkčil svým podmanivým zpěvem. Théseus se rozhodl pomoci svému příteli Peiristhovi unést bohyni Persefónu. Vydali se do podsvětí. Hádes se rozhněval a oba připoutal ke skále poblíž podsvětní brány.

Když Héraklés dostal za úkol přinést svému králi trojhlavého psa Kerbera, který hlídal u brány podsvětí, Hádes mu to dovolil. Současně osvobodil Héraklés i Thésea. Peiristha tam však musel z vůle bohů nechat.

Vztahy: Obrovský vliv má na Koru i na Persefónu. Na druhé straně ji vyrval ze závislosti na matce, což je pro jejich vývoj dobré. Temná Persefóné je však jeho spojenkyní, laskavá a milující dokonce pomocnicí v jeho rozvoji. Transformuje-li se Persefoné pod jeho vlivem v Ariadné, na tu už nemůže. Láká jej i Artemis, ale ta se jej straní.

Pokud se Hádés s Persefonou do sebe hluboce zamilují, existuje zde šance k proměně nízkého nesebevědomého a závistivého Háda ve vznešeného. Pak spolu vládnou své podsvětní říši. Podobnou šanci má poustevník, který odejde daleko od lidí a je postupně transformován vlivem samoty a přírody. Takových vznešených Hádů je pravděpodobně málo. Věc se má častěji tak, že utrápená Persefoné to s Hádem nevydrží, a když pomine počáteční přitažlivost, uteče od Háda k příjemnějšímu archetypu.

Když přijde do duše silný Hádés, zpravidla odchází Afrodíté. Hádovou protiváhou je především Zeus, částečně i Poseidón a Démétér. Ty nejdivočejší síly v nás často vedou i k smrti. Proto je Hádés zadobře i s Áreem i Dionýsem Bakcheem.  

   (Hádés) chtěl také unést ženu, zrovna jak to vídal činit bratry, sotva pozdvihl obočí. Nerozhodli se před losováním, že jsou si naprosto rovni? ... pro Dia a pro Poseidona byla žena vždy plurál, on - Hádés - se však spokojí se zásahem jediným. Jemu postačí žena v čísle jednotném, dodal s ironií, ve které se mu nikdo nevyrovná. Zmlkl. Potom upřesnit: Ta dívka musí být Dívka, Koré. Chtěl, aby na trůn mrtvých usedla navždy.