Profil: Bůh pastýřů, pocestných, zlodějů, kupců, řečníků i atletů. Plní také úlohu posla bohů, zejména posla Diova. V této roli je nucen občas vykonat i to, s čím nesouhlasí. Další z jeho mnoha rolí je průvodce duší do podsvětí. Pohybuje se všude, na Olympu, na zemi i v podsvětí. Žádný jiný bůh kromě Háda a Persefóny do podsvětí nesmí. Je patronem cestovatelů, prostředníků, vyjednávačů i diplomatů.

Jeho matkou je Maia - osamoceně žijící Hestia, která na neposedného syna samozřejmě nestačí. Hermés potřebuje silného a podporujícího otce (Dia), který mu dopřeje uznání (!) a předá mu mantinely, které vyznává společnost, ve které žije. Pro Herma platí ve zvýšené míře to pověstné "ohýbej proutek, dokud je mladý".

Má spoustu aspektů. Je to bůh – mladší bratr. Většinou se nemůže postavit silou, ale chytrostí. Není statečný. Z nebezpečí se musí vylhal nebo vykroutit. Často se tváří nevinně až naivně. Nemá rád konflikty, raději se jim vyhne. Má tendenci porušovat pravidla hry. Na překrucování skutečnosti, lži a krádeži nevidí nic až tak špatného. Nelze mu tady zcela věřit. Nezajímá jej etika, ale vyřešení problému. Dělá legrácky, ale vědomě nikomu příliš neublíží. Spíše pomáhá z nesnází. Je to zachránce dětí a mládeže. Persefonu vyvádí z podsvětí, zachraňuje Área z vězení, podobně i Dionýsa.

Umí si udělat legraci i ze sebe a nehraje si na lepšího. Má-li zrovna z čeho, rozdává dary. Rychle se orientuje a improvizuje. Kecá, všude byl, všechno zná, všechno umí a ví, co chcete slyšet. Ví „téměř nic o téměř všem“. Hned tak jej něco neoslepí ani neuspí. Jde za úspěchem, ale ne za cílem. nemá dlouhodobé cíle, jde mu o proces poznávání a zkoumání a také aplikaci vyzkoumaného do každodenní praxe. Není specialistou, jeho zájmy jdou více do šířky, než do hloubky. Má zájem o všechno, svět je pro něj fascinující místo k životu. Ale ve škole se zpravidla nudí.

Snaží se pochopit vnitřní svět a motivace lidí kolem sebe a také jim sdělit, jak to vše vidí on. Díky tomu, že se snaží vidět problémy z obou stran, je dobrým vyjednávačem a zprostředkovatelem. Na právníka se však nehodí. Často se stylizuje do jiné podoby. Například si nasadí lví hřívu a hraje Dia. A jeho okolí chvíli trvá, než jej prokouknou. Jeho odvrácenou stranou je impulsívnost a egocentrismus, zvláště, když na něj život zatlačí.

Má široký okruh přátel, ale vnitřně je samotář, hned tak někomu se neotevře. Často zůstává starým mládencem, i když se ženám v žádném případě nevyhýbá. K ženám i ke kamarádům se často chová dle hesla "sejde z očí, sejde z mysli". Prozkoumá situaci a jde dál. Nezajímá jej, zda je jeho činnost hodnocena společností jako dobrá nebo jako ilegální, porušování pravidel a přestupování mantinelů je v něm přímo zakotveno.

Je tvořivý, srší nápady a blbinkami.  Umí improvizovat. Říká se, že vynalezl pěstní zápas, atletické soutěže, aritmetiku, geometrii, míry a váhy, astronomii, astrologii, tónovou stupnici, lyru, křesadlo, písmo a mnoho dalších dobrých věcí. Rád poznává nové. Ale pak jde dál. I ženy jsou pro něj nové teritorium. Zblbne je a zmizí, ale ne zcela stoprocentně. Občas na chvilku obnoví kontakt, člověk nikdy neví, k čemu by se ta „známost“ mohla hodit. Je dobrým společníkem i bavičem. Ženám je s ním zpravidla dobře. Svým humorem snižuje stres ve svém okolí a stmeluje lidi. Vytrhává je z každodennosti. Není ani bojovníkem ani misionářem. Žije až příliš rychle a tím poněkud povrchně. Nemá čas prožívat ani hlubší city ani utrpení. Ale skrze utrpení, kterému se tak vyhýbá, roste.

K tzv. pořádné neboli manuální práci se však postavit neumí a pokud náhodou umí, tak většinou nechce. Vede více do světa vnějšího nežli do vnitřního. Dává selský rozum, zručnost, bdělost, pozorovací schopnost, nenucenost, hravost, radost a smysl pro humor. Pomáhá zvládat praktický život. Využívá schopností jiných pro svůj prospěch. Je pro něj přirozené, že krade v myšlenkové a duchovní oblasti. Jeho činy nejsou vždy v souladu s morálními pravidly a oficiálními zákony. Problém nastává, přestává-li rozlišovat to moje a tvoje ve hmotných věcech a v penězích. Pak se může propadnout mezi skutečné zloděje a skončit ve vězení.

Hermés není dobrým otcem, nemá potřebnou autoritu a svým dětem nedokáže předat to, co sám nerespektuje. Nenaučí je žít podle pravidel společnosti. Ve výchově je nedůsledný a často je stále pryč.

Pokud toto zvládá a uvnitřní se a zpomalí tempo svého života a nevyhýbá se nepříjemným zkušenostem, spěje k roli učitele - průvodce duší, k bohu magie a spirituality. K patronu přechodových rituálů. V této roli se pokouší postrčit dopředu a transformovat lidi ve svém okolí. Spirituální cesta vzhůru s Hermovým doprovodem však vede (jak říká mýtus) přes podsvětí.

Pozn.: Hermés je ideální archetyp pro politickou práci. Je zvláštní, že je jich v politice tak málo. A určitě to není proto, že hrají Dia.

 Variace

Prohnaný hoch usilující získat pro sebe něco navíc.

Kšeftař, spekulant, obchodník, zprostředkovatel, vyjednávač usilující získat s co nejmenším úsilím co nejvíce. Dobrodruh, člověk posedlý poznáváním nového, ať již krajů, zvyků, lidí či žen.

Průvodce duší hmotným ale hlavně nehmotným světem, který to nové poznává uvnitř sebe.

Hermés Trismegistos, nepřehlédnutelný moudrý mág budící kolem sebe určitý tajemný rozruch. Má rysy otcovských archetypů.

Z mýtů: Hermés byl uctíván už na Krétě coby bůh větru.

Hned jak se narodil, vyrobil z želvího krunýře lyru. Záhy ukradl Apollónovi stádečko posvátných krav. Aby ztížil své dopadení, hnal je pozpátku a vytvořil falešné stopy. Když na něj Apollón přitlačil, vykrucoval se, že je malé neviňátko včera narozené a jak by mohl něco takového udělat. Nikdy o žádných kravách ani neslyšel. Spor skončil až na Olympu, kde Zeus přikázal Hermovi krávy vrátit. Když vedl Apollóna k jejich úkrytu, začal hrát na lyru, což se Apollónovi velmi líbilo. Nakonec to dopadlo tak, že vyměnil krávy za tuto lyru.

Dle vzoru Panovy píšťaly zhotovil Hermés flétnu. Vydával ji za svůj vynález a nakonec i tu vykšeftoval se svým starším bratrem Apollónem za dar nižšího věštění.

Později ukradl Diovi žezlo, Poseidónovi trojzubec, Áreovi meč a Afrodítě pás. Ale všechny dokázal usmířit a získat si jejich náklonnost. Navedl lidi k tomu, aby na rozcestí stavěli ukazatele s vyznačením, kam která cesta vede. Na jeho počest se nazývají hermovky.

Je poměrně aktivním bohem. I když často jen plní přání Diova. Pandóru, kterou vyrobil Héfaistos, obdařil darem lstivosti a úskočnosti a odvedl ji na zem. Oživil rozsekaného Tantalova syna Pelopa. Bohyni Démétér přivedl zpět z podsvětí její unesenou dceru Koru. Provázel pěvce Orfea, když si šel do podsvětí pro Euridiku. Héraklovi daroval meč, Perseovi daroval meč a vedl jej do zahrady Hesperidek pro zlatá jablka. Amfíónovi daroval sedmistrunou lyru.

V Iliadě přivádí Athénu, Afrodítu a Héru k Paridovi, aby rozhodl, která je z nich nejkrásnější. A Parida, který se chtěl tomuto osudovému úkolu vyhnout, přesvědčuje (klackem), že mu nic jiného nezbývá.

Na bojišti u Tróje provázel stařičkého krále Priama do řeckého ležení, když šel prosit o vydání mrtvoly svého syna Hektora. Když skončila trojská válka, varoval Aigistha, aby nekul pikle proti vracejícímu se Agamemnónovi. Odysseovi vracejícímu se s trojské války dal bylinu, která jej ochránila před mocí čarodějky Kirké. Nymfě Kalypsó vyřídil Diův vzkaz, že nemá Odyssea u sebe nadále zdržovat.

Jedním z významných a každodenních mýtických úkolů Herma je provázení duší do podsvětí, kde je předává převozníku Chárónovi, který je převeze přes řeku Styx.

Vztahy: Dychtí po lásce i po ocenění. Sex je pro něj zábavou. Je to erotický výzkumník, milý chlapec, žádný neurvalec. Partnerka nesmí být příliš chladná, ale ani příliš divoká. Rychle se zamiluje a rychle se odmiluje. Je to muž na krátký úvazek. Utíká před vlastněním a závislostí. Objeví se, těší se ze vztahu a znovu odchází. Není věrný. Pokud se mu žena líbí, dokáže být svůdný. Vzrušují jej intelektuální hovory v intimní atmosféře. Od žen očekává volnost a mateřskou péči. Hodí se k němu soběstačné ženy, které neočekávají stálý vztah. Hermés je jim partnerem, nikoli však oporou. Ale pozor, někdy zneužívá náklonnosti žen k dosahování jiných cílů.

Krátkodobě se snese takřka se všemi ženami i bohyněmi. Ony s ním však zpravidla dlouho ne. Přestože role patriarchálního vládce je mu naprosto cizí. Jen Athénu tak lehce nezblbne. Persefóné v něm vidí zachránce. Afrodítě, která po něm touží, však Hermés zpravidla za čas uteče. V žádném případě před ní neklečí na kolenou, jak je Afrodíte zvyklá. Pokud je to naopak a Hermés se do Afrodíty zamiluje, tak vztah s Afrodítou je pro něj možností transformace. Vztah s Afrodítou je vztah typu "svůj k svému".

Dobrou partnerkou je mu eroticky probuzená Hestia, která jej zklidňuje. Je to vztah protikladů. Oba si vystačí sami, ona nežárlí, vychutnává si samotu domova a Hermovi vytváří zázemí. K vyzrálejšímu a usedlejšímu Hermovi se hodí Hekaté a Athéna Sofia..

V duši podporuje Apollóna a hlavně svého otce Dia.

    Zdeněk Kratochvíl - filosof, znalec antiky

    Hermés není moralista, takže mu sepětí nízkého a vznešeného nečiní problém .... vzrušují ho Velké bohyně, dokonce i Staré bohyně, které lidé ctí a bojí se jich. Reálně se ovšem stýká ponejvíce s Afrodítou, aniž by mu vadilo, že je manželkou pracovitého invalidního vynálezce Héfaista a milenkou supermana Area. Ta ostatně touží hlavně po Hermovi, neboť ten je na rozdíl od Héfaista i Area veselý šikovný kluk a současně exotický mudrc znalý nevšedních tajemství, takže jí nijak nevadí ani jeho menší svaly nebo slabší legitimita. Při své šikovnosti se Hermés samozřejmě nenechá chytit do Héfaistovy sítě na nevěrnou manželku, jako nějaký Arés. Svými vynálezy předčí i Héfaista, aniž by se kvůli nim namáhal a špinil v kovárně. Vynalézá přece tím, že si hraje. A nejraději si hraje s Afrodítou, s rozděláváním ohně a s přesměrováním cesty.