Profil: Bohyně domácí svornosti, domácího klidu a požehnání, strážkyně přísahy, ochranitelka obcí i států. Přísahala s prsty na Diově hlavě, že zůstane navždy pannou. Za to dostala od Dia dar: Vyhradil jí místo uprostřed domů a chrámů a přiřkl jí nejtučnější část obětí.

Je to moudrá žena a panenská teta. Klidná, tichá, nenápadná, trpělivá. Nikam nespěchá, za ničím se nežene. Je spokojená a v pohodě. Straní se společnosti ostatních bohů, neúčastní se jejich hostin ani sporů. Ve velké společnosti se totiž necítí dobře. Nejen že ji její problémy nezajímají, ale dokonce mnohdy i stresují. V Kronově břiše byla první a tak si na samotu zvykla. Říká se, že je „neviditelná“. Vychutnává si samotu, ničím na sebe nepřitahuje pozornost. Pro své okolí se stává ovšem žádanou ve chvíli, když něco potřebují. Od rady až po hlídání dětí. Těžce se jí říká ne a tak je často její dobroty zneužíváno. V podstatě kamkoli přijde, je vítána. na pracovišti bývá skrytou strůjkyní dobré atmosféry až domácí pohody.

Své místo na Olympu uvolnila Dionýsovi a odešla na zemi mezi lidi. S obrovským uspokojením se stará o svůj chrám (příbytek), kde prožívá svůj posvátný čas. Je zde atmosféra pořádku, míru a vřelosti. Tato činnost ji uspokojuje i posiluje a uvolňuje. Totéž dělá i v komunitách či ezoterních společenstvích. Domov a chrám pro ni splývají. Hestia nemá cíle ani touhy. Vnější události na ni nemají takřka vliv. Všechny bohy i lidi ovlivňuje svým vyzařováním míru a moudrosti. O svých zájmech či zálibách moc nemluví. Pochybuje však o svých schopnostech. A pokud má nějaké přítelkyně, jsou to opět Hestie.

Problémy má mimo domov. Nerada chodí do větší společnosti, nerada zařizuje cokoliv mimo domov. Některé Hestie mají agorafobii = strach s veřejného prostranství. Hestia má časti literární předpoklady. Dokáže-li dát na papír svá vnitřní dramata, která prožívá ve vztahu s vnějším světem, je to mnohdy zajímavější, než skutečný vnější svět.

Vyznává tradiční roli ženy. Jejím cílem není šťastný muž ani děti, ale šťastný domov. K muži je však vlídná a tak zpravidla přispívá k jeho spokojenosti. Děti vychovává svědomitě a nechává je být samy sebou. Dravost, kterou vyžaduje naše společnost, v nich však probudit neumí. Nesrůstá s rolí matky ani manželky. Pokud na ni svět a manžel nevytváří nátlak, může se probudit její erotický aspekt. Pak nebývá žádnou puritánkou. Přizpůsobí se svému manželovi a těší se na hezké vroucí zážitky. Hestia se klidně mine bez vztahu k muži. Zůstane-li sama, je pro ni těžké se materiálně zabezpečit.

 Variace

Klidná, tichá a spokojená žena žijící sama a mající však problémy se vztahy s vnějším světem a s materiálním zabezpečením.

Spokojená žena v domácnosti, která je zabezpečena svým mužem. Představuje pro něj přístav, kde si odpočine a občerství se, a pak se vydá za svým posláním.

Panenská teta pomáhající druhým, s uspokojením se starající o nemocné, chudé či o duchovní komunitu.

Žena, která odešla z běžného života, není připoutaná k věcem ani k lidem a stala se řeholnicí, mystičkou apod.

Z mýtů: Hestia je bohyní kultu a ne mýtu. Proto o ní nemáme žádné mýty a prakticky žádná spodobnění. Řekové i Římané ji viděli v domácím ohništi. Krb (řecky hestiá) byl ve starověku centrem rodiny asi tak, jako je u nás v současnosti jídelní stůl. V centru každé domácnosti hořel oheň, který nesměl nikdy zcela vyhasnout. Byl živen přednostně dubovým dřívím. Představoval teplo, světlo a bezpečí domova a také vnitřní jas. Původně se rozdělával třením dřev, později lupou. Kde hořel tento oheň, tam byla povinnost posvátného pohostinství. Tento oheň byl současně oltářem. Domácnost a chrám se ztotožňovaly. Do tohoto ohně se lily úlitby bohům. Pokud svatebčané zakládali novou domácnost, matka nevěsty přenášela oheň Hestie do nového domova. Pátý den po narození dítěte se sešla širší rodina na slavnosti, na které bylo dítě neseno okolo ohně a tak začleněno do rodiny. Podobně hořel posvátný oheň i ve středu obce a obdobným způsobem se vozil do kolonií. Takto se udržovala kontinuita původu i civilizace. Ústřední řecký oheň hořel v duchovním středu světa, v Delfách. Své vlastní chrámy Hestia neměla. Jako posvátný oheň byla však přítomna i v chrámu všech bohů a bohyň. O chrám (v Římě) se staralo šest vestálek, které vybíral velekněz. Skládaly slib, že po třicet let budou věrným obrazem bohyně.

Jednou se pokusil znásilnit spící Hestii bůh plodnosti Priapos. Skoro se mu to podařilo, ale vylekalo ho oslí hýkání.

Vztahy:  Ucházeli se sice o ni Apollón i Poseidón, ale ona si uchovala své panenství. Apollón je sice zpravidla vlídný, ale pro Hestii příliš rozumový a má tendenci jí mluvit do domácnosti. Poseidón je zase příliš emocionální. A hrozí zde nebezpečí, že by ji využíval až zneužíval ke starání se o jeho farmu a nebude si jí příliš vážit. Její malý zájem o cokoliv mimo domov jej bude štvát. Nebezpečí nesouladu jí hrozí takřka od všech ostatních partnerů snad s výjimkou Dionýsa Lysia.

Ideální partnerem pro Hestii je Hermés, který se do jejích zájmů příliš neplete. Zajišťuje ji materiálně a je věčně pryč, což Hestii vyhovuje. Láskyplně o něj pečuje a vyhýbá se konfliktům. Nestará se o to, kde byl a co tam dělal. V sexu je buď skvělá nebo o něj nestojí. Jejich vztah však není žádná suchařina. Hermés se těší domů, svými historkami z cest baví děti i ženu. Hestia vytváří pohodu domova. Tento vztah byl ve starém Řecku naznačen tím, že uprostřed každého domu stálo kruhové ohniště s ohněm uprostřed představující Hestii. A vně vedle hlavního vchodu stála takzvaná herma neboli hermovka - hlava na hranatém sloupku - která představovala Herma (někdy také Apollóna).

Spojenectví s Hestií dává moudrost. Zejména Athéně a Apollónovi.