Profil: Mocný bůh moří, vod (velkých řek a jezer) a úrodných rovin. Má svůj nádherný palác v hlubinách moře. Jeho povaha je nestálá jako moře samo. Bouře bývá drsná a ničivá, ale ty tišiny, to je nádhera.

V očích má neklid a touhu. Je nespoutatelný, často náladový, popudlivý, svárlivý a vzdorovitý, někdy i zpupný. Jindy zase srdečný a milý. Anebo pláče, je zoufalý a depresivní. Rád se vychloubá. Je nepochopitelný, neuchopitelný. Nerad se podrobuje Diově vůli. Někdy i povstane proti Diovi, ale zpravidla neuspěje, anebo jen dočasně. Jeho vzpoury zpravidla dopadají špatně. Pokud se Poseidón dostane do vyšší vedoucí funkce, dopadá to také špatně. Chybí mu strategie a síla vůle. Zeus s pomocí právníků Apollónů se jej časem zbaví a Poseidón nese porážku velmi těžce. Cítí se podveden. Má mnohem nižší sebevědomí než Zeus.

Jeho hněv je nejen silný a objevuje se zdánlivě z ničeho nic. Je to jako gejzír, který se musí postupně natlakovat a pak vystříkne. Tichá voda, břehy mele, klid před bouří nevěští nic dobrého. Pokud u něj někdo upadne v nemilost, je to na dlouho. Oko za oko, zub za zub, spravedlnost bere často do svých rukou. Co získá, zpravidla časem zase ztrácí, nedaří se mu kralovat ve vnějším světě. A tak kraluje alespoň v rodině. A do rodiny mnohdy přenáší svůj vztek. Naštve-li jej šéf, mlátí s židlemi a převrací stoly. Pokud se však situaci zvládne, přijde domů a seřve manželku.

Rozum a diplomacie nejsou jeho silnou stránkou. Neumí se ovládat. Dříve jedná než přemýšlí. Často překračuje své kompetence. Potřebuje mít kolem sebe přátele. Nejlépe se cítí uprostřed podobně uvažující bandy vzbouřenců či skupiny rebelů. A vůbec nejlépe se cítí, když je touto bandou uznáván. Rád se předvádí. Může být charismatickým a inspirujícím vůdcem. V tomto případě má rád vše pod svou kontrolou. Jeho motivace nelze rozumem zcela pochopit a velmi často je nepřístupný rozumovým kompromisům.

Jeho vrtkavost spočívá v tom, že cokoli vidí buď jako černé anebo jako bílé, ale nic mezi tím. Jeho život se podobá jízdě na horské dráze – z extrému do extrému. Vše prožívá intenzivně a dramaticky. Je sice nad banalitami běžného pozemského života, ale je citlivý vůči kritice. Zdá se mu, že se k ostatním (zejména k Diovi) osud zachoval lépe.

Je spojen se silami přírody i se světem snění, fantazií a kreativity. Zpochybňuje hranice mezi hmotou a duchem, mezi lidmi navzájem i mezi lidmi a přírodou či vesmírem. Často jej nacházíme na odlehlých rančích na kraji civilizace a uprostřed přírody mezi zvířaty. Život ve společnosti mu připadá málo šťavnatý, je nucen se ovládat, ale daří se mu to jen dočasně. Raději vyjadřuje své emoce než by je potlačoval. Jeho emoce a prožitky na rozdíl od většiny bohů jsou silné a hluboké. Často se stává umělcem či básníkem. Ale najdeme jej také v rolích kovboje, chovatele, architekta. Anebo buřiče či člověka protestujícího a bojujícího se zavedeným nudným pořádkem. Jeho doménou je voda a pastviny. Uplatní se ve vodních sportech, rybaří, vyhovuje mu práce v lesích a v zemědělství. Všude tam, kde může uplatnit své spojení s přírodou, kde se může rozhodovat podle pocitů a nemusí tolik používat logiku či být ubíjen stereotypy. Často se uplatní jako komediant či herec. Nebo básník, spisovatel a skladatel. Pokud si v rámci povolání najde ventil pro své emoce, má napůl vyhráno.

Má sílu, obrovský zájem o cokoliv, energii, tvůrčí potenciál, plodnost, mužnost i mohutnost. Na druhé straně i emocionální hloubku a cit, vyciťování a tušení, i touhu po sounáležitosti. V jednom období se projevuje jako obrovsky tvořivý muž, který se rád blýskne. Pak se z něj stává muž tonoucí v depresích a podobných stavech. A to do té doby, než udělá něco, co jej dostane zpět na výsluní. Je to bohém a živel. Je-li v pohodě, nacházíme jej v zábavných podnicích či putykách zpívajícího písničky uprostřed kamarádů a krásných žen. V té nejnižší formě často ztrácí spojení s každodenností, utíká do světa fantazie a často propadá alkoholu či drogám. Opije-li se, ničí.

Je skvělým milovníkem bohyní, nymf i žen. Ve vztazích je patriarcha. Ale jeho krátkodobé vztahy, to není žádná lyrika, spíše se to podobá znásilnění. Ženy, pro které však sex není až tak důležitý, v soužití s ním trpí. Jeho manželkou je Amfitríté (Šumící), která se podobá Afrodítě a má některé rysy Héry.. Je jí však soustavně nevěrný. Nesleduje tím žádné cíle. Na rozdíl od Dia, který svádí aktivně, Poseidón spíše využívá příležitosti. Vyžívá se ve vášni a dost často zapomíná na rozum. Anfitríté se podobně jako Héra mstí jeho milenkám, ale nikdy jemu samotnému. Sám je však žárlivý. Rodina je středem jeho zájmu. Své děti však miluje a podporuje. Je k nim citlivý a vřelý, i když je záhy seřve či fyzicky ztříská. Chce pro ně to nejlepší, ale neumí to zajistit.

Najde-li způsob, jak neagresivně používat svoji obrovskou vnitřní energii emocí nebo jak ji transformovat, dozrává. Je stále šťavnatý, ale klidnější, sebevědomější a nepropadá tolik depresivním stavům, je příjemným společníkem a pokud provokuje, je to proto, aby život nebyl takový nudný a jednotvárný. Pak se stává i vládcem rosy. Té (emocionální) vláhy, ze které čerpá všechno, a bez které by se život podobal vyprahlé poušti.

Variace

Muž snažící se být ve všem originální se sklonem k alkoholu a neustálým průšvihům.

Agresivní muž bojující o postavení a materiální statky

Provokující bojovný muž jdoucí z deprese, když je někdo lepší a obdivovanější než on, do extáze z vlastních úspěchů.

Zmoudřelý tvůrce uvědomující si vlastní hodnotu a provokující na vyšší úrovni. Ne proto, aby si dodal sebevědomí, ale proto, aby si ostatní něco uvědomili.

Z mýtů: Poseidón byl původně mykénským bohem všech řek, pramenů a sladkovodních toků a manželem Demétér. Jako bůh moře byl později uctíván mořeplavci, kteří mu přinášeli oběti, aby se uchovali před jeho hněvem. V této nové roli se chtěl oženit s mořskou bohyní Thétis, ale věštba říkala, že syn Thétidy svrhne svého otce.

Je ničivý a chtivý. Když se řítí horami vln, mořské obludy vyplouvají z hlubin.  Svými vlnami neustále útočí na pevninu ve snaze pohltit ji a dobýt nová území.

Když se vybouří (a něco rozmlátí), moře se uklidní a obloha vyjasní. Pak je Poseidón zase povolný a mírný. V těchto dnech není dost dobře možné rozeznat, kde na obzoru končí moře a kde začíná obloha. Tak jsou si bratři blízcí. A Poseidón bere na vědomí svého bratra Dia (rozum) a v poklidném moři se prohání mořské nymfy Néreovny, které ochraňují plavce a přejí jim šťastnou plavbu.

Rád se vychloubá. Například, že vynalezl uzdu. Ale tu dávno před ním vyrobila Athéna.

Když se poprvé potkal s Amfitrítou, byl jí okouzlen a chtěl si ji odvést ve svém voze. Chtěl ji však ovládat. Ona před ním prchla a ukryla u Títána Atlanta. Dlouho ji nemohl najít, až nakonec mu její úkryt prozradil delfín, který za Poseidóna vyjednával. Poseidón ji pak Atlantovi unesl a vzal si ji za ženu.

Jednou, když se jeho sestra Démétér unavená hledáním své ztracené dcery proměnila v kobylu, dokázala touto proměnou oklamat mnohé, ne však Poseidóna, který se proměnil v hřebce a Deméter znásilnil. Z tohoto spojení vznikla nymfa Despoina (kterou uctívají v Arkádii jako Paní - je to vtělení Artemidy) a divoký mluvící kůň Arión.

S mnoha bohy soupeřil o území. Požadoval na Diovi panství nad Aigínou, s bohem slunce Héliem zápasil o Korinth, s bohyní Hérou o Argos, s bohem vína Dionýsem o Naxos a s Apollónem o Delfy. Vždy prohrál, a tak se pomstil alespoň na územích - zaplavil je, nebo vysušil, anebo na něco provedl soudcům.

Snad nejznámější je jeho spor s Athénou o Attiku. Poseidón kdysi mrštil svým trojzubcem po athénské Akropoli, kde se ihned otevřela studně s mořskou vodou. Později přišla Athéna a zasadila vedle studně první olivu. Oba bozi si dělali na území nároky tím, že dali místu lepší dar. Spor skončil před athénskou porotou. Athéna zvítězila většinou jednoho hlasu. Když se rozhněval na město Théby, poslal do tohoto kraje lidožravou lišku, které se museli obětovat malí chlapci.

Když Odysseus oslepil jeho syna Polyféma, Poseidón na Polyfémovu žádost dvacet let ztrpčoval, kdy mohl, Odysseovi život.

Když se jednou miloval v mořské tůni se Skyllou, vhodila tam Amfitríté kouzelnou bylinu a Scylla se proměnila v uštěkanou psí obludu.

Vztahy: Vášnivý a romantický, rád svádí i je sváděn. Přitahuje ženy. Netouží ale po románku na jednu noc, chce déle vychutnávat. Touží po neobyčejnosti i po obdivu. Pokud není ujišťován, že je stále milován, upadá do deprese. Je náladový, chvíli milý a něžný, chvíli nevrlý. Ve vztazích je nestálý podobně jako Zeus. Jeho partnerkami jsou většinou mořské bohyně a nymfy – citlivé a smyslné ženy reprezentující archetyp Afrodíté. Vyzrálejší kovboj Poseidón se vhodně doplňuje s Athénou obchodnicí nebo řemeslnicí. Ona ho udrží v kontaktu se společností a on ji pomůže zvládat neustálé přemítání o budoucnosti. Dobrý vztah mívá i s Démétér, která byla jeho původní manželkou. Někdy však tohoto vztahu zneužívá a mateřskou péči odměňuje hrubostí. Nevhodnými partnerkami jsou Hestia, Héra a Persefóné. Často mate ženy tím, že dokáže nějaký čas skrývat svou bouřlivou tvář.

Profesní protiváhou Poseidóna jsou Zeus, Apollón, Hermés, Héfaistos a zejména Athéna. Když Poseidón rozbouří moře, Athéna zdokonalí lodě, když splaší koně, Athéna vynalezne uzdu.