Profil:  Zeus (vyslov Dzeus, další pády Dia, Diovi,..) je vládcem nebes, království vůle a síly, bohů a lidí. Majestátní vladař na vyvýšeném trůně. Z této pozice dává inspiraci i tvůrčí impulsy, září i oslňuje. Má pevné cíle, jde za nimi a dosahuje je, někdy i přes mrtvoly. Jeho moc je velká, není však všemocný ani vševědoucí. I když se považuje za experta na všechno. Z perspektivy orla hledí na svět. Má smysl pro celek i pro detail. Rychle a uvážlivě se rozhoduje. Dívá se na vše s emocionálním odstupem. Vše kontroluje a city a emoce považuje za cosi nepatřičného.

Je to racionální pragmatik. Provokuje, ale nevede války tam, kde nemůže vyhrát. Nedělá si zbytečné nepřátele. Zachraňuje slabší, aby mohli dozrát, a stali se jeho spojenci. Po upevnění své moci propouští i své bývalé nepřátele, je-li si jist, že jej již neohrozí. I svým blízkým velkoryse odpouští prohřešky vůči němu, ale ne do nekonečna. Pak trestá, někdy i zbrkle. To, co on smí, druhým nedovoluje. On může získávat postavení podvodnými triky, on může obviňovat druhé i ze svých nezdarů. Ale druhým takové věci nestrpí.

Část své moci i schopností získal četnými sňatky. Od Thémidy spravedlnost a smysl pro řád, od Mnémosyny paměť, od Méthidy obezřetnost. Jeho současnou manželkou je Héra.

Již od dětství se projevuje jako vůdce. Sotva začne mluvit, ozývá se jeho NE! A velí raději cínovým vojáčkům nebo staví království z kostek či na obrazovce počítače, než aby si četl, poslouchal hudbu nebo jen tak snil. K výchově potřebuje silného otce a matku ochranitelku.

Od období dospívání je Zeus velmi záletný. Svádí bohyně i smrtelnice. Ba dokonce svedl i svou vlastní dceru Persefónu. žení se a po své manželce vyžaduje věrnost a schopnost jej reprezentovat. Nemusí být ani nějak chytrá. Když ji potřebuje, chce ji mít u sebe, když ji nepotřebuje, jakoby nebyla. Sám se baví s ostatními ženami. Ale zbystří pozornost, jakmile zjistí, že se ona baví s nějakým mužem.

Jeho olympská manželka Héra se chová nepřátelsky jak k jeho milenkám, tak k jeho potomkům. Diovi však neublíží. Naopak doufá, že jej vše časem přejde a vrátí se, nejlépe s prosíkem, zpět k ní. Zeus své potomky brání, ale v případě milenek mu příliš nevadí, když je Héra odstraňuje. Rodinu a své děti má rád, ale nemá ne ně čas. Nerelaxuje doma, ale v klubu či v hospodě, prostě tam, kde se dá něco zařídit či domluvit. Své děti dělí na oblíbené, kteří jdou v jeho šlépějí a ty ostatní, popřípadě neoblíbené. Od dětí vyžaduje poslušnost. A pokračování rodu. Pomáhá jim s kariérou. Očekává jejich vděčnost. Nejraději má ty jemu podobné. Z bohů Apollóna a Athénu

Zeus se snaží být ve všem první. Raději je prvním na vesnici než druhý ve velkoměstě. Aby toho dosáhl, promyšleně uzavírá spojenectví i zasévá nesvár. Cílem jeho snažení není nikdy materiální blahobyt, ale vláda, síla a svoboda. Prostě být být první a posilovat svou moc. Kdo mu stojí v cestě, má smůlu. Každý je nahraditelný (kromě něj). Všechno ví sám nejlíp, málokdy se s někým radí. Dosáhne-li moci, považuje se za experta na všechno, bez ohledu na to, co o té věci ví. O sobě samém málokdy mluví, spíše o své práci, plánech a svých úspěších. Zeus je ze svého pohledu takřka vždy úspěšný, a pokud se nám zvenku zdá, že ne, je to tak, že se na poslední chvíli rozhodl, že něco neudělá popřípadě ho ta potvora přestane zajímat.

Ženy si nevybírá srdcem a vášní, ale rozumem. Mění své podoby, aby se zalíbil. Lédu sváděl jako labuť, Európu jako býk, Danae jako zlatý déšť, Héru jako kukačka, Létó jako křepelka, Persefóné jako had. Předstírá lyričnost a citovost. Ale jen do doby, než uspěje. Není příliš dobrým milencem ani manželem. Jeho cílem ve vztazích je pragmaticky rozšiřovat svou sféru vlivu, .plodit a mít děti. Přátelství a vyrovnaný vztah s ženami ho nezajímají. Žena musí muže poslouchat. Jakmile upevní svou vládu a moc, začíná budovat a plodí následníky. "Pro vás to přece vše dělám", říká. Do výchovy děti a do domácnosti nezasahuje.

Často nevidí své hranice, naslouchá sice, ale dělá si po svém: „Tak dost, již jsem rozhodl.“ Často se brání změnám i vlastnímu vývoji. Často celý život o něco usiluje, ale když toho dosáhne, zjistí, že to není to pravé. Po určité době na výsluní začne bojovat s nastupující generací. Začíná mít strach, že bude svržen.

Ve středním věku často zahořkne, když zjistí, že to, za čím se léta hnal, nemělo až takové výsledky. A staví se k tomu dvojím způsobem. Znásobí své úsilí a žene se dál tou starou cestou. Čeká ho však zklamání a odstavení mladou generací. Zatrpkne, ale svoji vůli bude tvrdě projevovat ještě i po smrti ve formě pečlivě připravené závěti.

Anebo se pootevře emocionálně a podívá-li se na své strachy a omezení skutečně z výšin Olympu, začne si vážit přátel, manželky i dětí a postupně se stane moudrým a spravedlivým mužem, kterému už nejde jen o svou moc a svou pravdu, ale o věc a dobro těch, kterým vládne.

Variace

Malý ustrašený chlapec ochraňovaný nymfami bojící se otce Krona.

Muž, který se vydal do světa ukázat, co umí. Snaží si vydobýt své místo na slunci. Riskuje a nechová se vždy zcela férově. Úspěšný muž hromadící funkce, konexe i ženy, záletník. Považuje se za odborníka na vše na světě.

Šéf mající strach, že bude svržen, bránící si své postavení a teritorium terorem a likvidací soků. Héra je jeho spojenkyní v tomto boji.

Král Artuš, zmoudřelý majestátný vladař, který pochopil, že moc a funkce nejsou vše a otevřel se emocionálnímu světu. Nezalétá a s Hérou má spokojený vztah.

Z mýtů: Když Zeus porazil Krona, založil na jeho počest v Olympii pod Kronovým vrchem olympijské hry.

 Za své království si vybral nebe. Sídlí vysoko na hoře Olympu. Sedí zde na svém zlatém trůně, či s ostatními bohy pobývá a hoduje ve zlatých komnatách, které jsou tak jako trůn dílem Héfaista, božského kováře. Vstup na Olymp střeží tři překrásné Hóry a pozvedají oblak k zakrytí brány k Olympu vždy, když se nějaký bůh vydává mezi smrtelníky, či když se vrací. Z nebe nad Olympem se rozlévá zlaté světlo a na Olympu probíhá věčné léto, nikdy nepadá sníh, nikdy neprší. U Diova trůnu pobývá bohyně míru Eiréné a bohyně vítězství Níké.

Bohy u hostiny obsluhují Diova dcera, mladá Hébé, a syn trojského krále Ganymedés, kterého hromovládce obdařil nesmrtelností. Přinášejí bohům nektar a ambrosii — nápoj a pokrm bohů. Charitky a Múzy oblažují bohy svým tancem a zpěvem.

Diovou první manželkou byla Métis, rozvážnost, dcera Ókeána a Téthydy. Byla to bohyně, která znala nejvíc ze všech bohů. Diovi pomáhala už tehdy, když osvobozoval své sourozence z Kronova břicha, to ona mu dala rostlinu, která působila na Krona jako dávidlo. Ale Diovi se tak chytrá manželka za nějakou dobu znelíbila a potřeboval se jí zbavit. A to dříve než mu porodí syna, protože podle věštby to měl být syn, který předčí svého otce. A Métis už byla těhotná a mnoho času nezbývalo. Zeus využil jejího daru měnit podobu. Škádlil ji, hecoval, nejdřív chtěl, aby se stala lvicí s ohnivým dechem, provedla to bezvadně. A pak: "Můžeš se stát kapkou vody?". "Samozřejmě". A kapku vody nejvyšší vládce bohů slízl a bohyně Métis, rozvážnost, už v něm zůstala uvězněná. Ale Dia začala brzy ukrutně bolet hlava, to se na svět dral plod bohyně Métis. Nakonec musel pomoci Héfaistos, rozsekl otci hlavu dvousečnou sekerou a z hlavy vyskočila bohyně Athéna v plné zbroji.

Pak si Zeus chtěl vzít za manželku Thetis, ale když Próteus věštil, že syn Thetidy bude králem nebes a slavnější, než jeho otec, od svého záměru upustil.

Poslední Diovou manželkou je krásná a vznešená Héra, ochránkyně manželství, které všichni bozi prokazují úctu, a usedá vedle svého muže na svůj zlatý trůn. Zeus si váží své manželky, ale občas nedokáže odolat kráse smrtelnic a v takovém případě je schopen se přeměnit v cokoliv, jen aby pozemskou dívku získal. Pak se Zeus s Hérou hašteří.

Héra proti Diovým nevěrám vystupovala svými intrikami, až vše došlo tak daleko, že získala na svou stranu Poseidóna, Apollóna a nakonec i zbytek Olympanů. Dia znenadání obklopili a svázali řemeny, které spletli do sta uzlů. Dia pak potají osvobodil jeden ze storukých Hekatoncheirů - Briares, který hbitě rozvázal všech sto uzlů najednou. Zeus pak potrestal Héru tím, že jí pověsil za zlaté náramky na nebeskou klenbu a na kotníky jí připnul kovadliny. Nakonec ji však pustil, když mu všichni Olympané odpřísáhli, že už se ho nikdy nepokusí svrhnout. Apollóna a Poseidóna, další dva hlavní strůjce povstání, potrestal Zeus tím, že je poslal jako nevolníky ke králi Laomedontovi, kterému postavili město Tróju. Ostatním udělil milost, jelikož prý jednali pod nátlakem.

Když však zatoužil po Héře smrtelný muž Ixión, Zeus to vycítil a podstrčil mu nepravou Héru, kterou vytvořil z oblaku. A Ixión si s ní skutečně užíval. Za to jej Zeus připoutal k ohnivému kolu, které se věčně kutálí po obloze.

Když se Héra kvůli Diovým záletům skutečně urazila a ukryla se před ním, cítil se Zeus najednou velmi špatně bez vznešené a inspirující manželky. I přes neustálé hašteření. Ostatní milenky náhle ztratily svou přitažlivost a Zeus se vydal Héru hledat.  Nakonec dal na radu moudrého smrtelníka a vypustil do světa fámu, že se ožení s jinou. Vymodeloval postavu krásné dívky, oděl ji do svatebních šatů a ukazoval se s ní na veřejnosti. Když se to Héra doslechla, opustila úkryt, přiběhla k soše a strhla s ní závoj. A zjistila, že je z kamene. Uvědomila si, že ji Zeus zase obelstil, rozesmála se a usmířila se s ním.

Európa byla dcera sidónského krále Agénora a jeho manželky Télefassy. Její božská krása předurčila její osud. Když byla na procházce se svou družinou, zjevil se jí bílý býk s lesklými rohy. Tak výmluvně jí naznačoval, aby si na něho sedla, až ho poslechla. Býk se však ihned vrhl do moře a začal plavat na širé moře. Když byli dostatečně daleko od břehu, vynořil se z moře vůz s vládcem moří Poseidónem a rozrážel mu cestu. Tato záhadná plavba skončila na Krétě, kde se býk změnil do své pravé podoby – podoby vládce bohů Dia. Měl s ní tři syny. Jedním z nich byl krétský král Mínós. Jak se na mocného milence sluší, postaral se Zeus o Európu dobře. Provdal ji za krétského krále Asterióna a pojmenoval po ní svůj světadíl.

Zeus potrestal slepotou boha bohatství Plútóse za to, že rozdával své dary pouze těm, co si je zasloužili.

Vztahy: Zeus má silné sexuální vyzařování, je to dominantní typ, v nevyzrálé formě usiluje o krátkodobý vztah bez přílišných citů a emocí. Je extrovertní, ale méně přístupný. Partnerku (nejraději o hodně mladší) i děti chce dovést ke slávě a úspěchu, ale na soukromý život nemá čas. Diovou manželkou je atraktivní Héra, která, pokud Zeus zalétá, je neskutečně žárlivá. Aby s ní déle vydržel, nesmí jej kritizovat. Někdy se dává dohromady s mladší Athénou, která jej obdivuje i podporuje. Přizpůsobivou Persefónu snáší. Ačkoli v mýtech zalétl takřka se všemi bohyněmi kromě panenských, tj. Artemidy, Athény a Hestie, tak nikdy s Afrodítou.

V duši neutralizuje Háda. S Poseidónem se nemá moc rád. Jeho spojenkyní je zejména Athéna, ale také Apollón a Hermés. Malý Zeus se bojí Krona a Títánů.

   Zeus byl ochoten vzdát se síly a ponížit se, jen když se ocitl před krásou smrtelné ženy. A byl ochoten lovit to stvoření pouze důvtipem a ne násilím.  ...  Dobývat ženy a v ruce svírat svazek blesků by bylo neobratné a málo vzrušující. Ale bílý býk, orel, labuť, hřebec, zlatý déšť, ... Milostnému vznětu, který ho poháněl a pálil se Zeus rád oddával beze zbraně jako poslední z jeho podaných.