Humor s archetypy.

    Pár vtipů ilustrujících chování božských archetypů.

nové přírůstky jsou nahoře


 

Našla jsem u Herma v telefonu kontakt "Bezplatný­ sex". Nevydržela jsem to a zavolala tam. A když zazvonil můj vlastní mobil, div jsem nepukla vzteky. Parazit jeden!

Poseidón vysvětluje manželce, proč přišel opět domů podnapilý: "Je lékařsky dokázané, že pivo obsahuje vitamín B. Když vypiješ jedno pivo - to je vitamín B1, když vypiješ dvě piva - to je vitamín B2, šest piv je B, 12 piv je B12 a když vypiju celý soudek, tak to je už B - Komplex!

"Héfaiste," dí Afrodíté, "slyšela jsem o tom, že na každém volantu je schovaná páčka, kterou když stlačíme nahoru nebo dolů, tak vykouzlíme blikající světýlko na levé či pravé straně auta?"

 

"Jéjda Persefono, píchly jsme pneumatiku", zahořekuje Afrodíta. "Úplně?" "Ne, jen dole, nahoře je dobrá."

 

Lékař se podívá vážným zrakem na Dionýsa a dí: „Nevypadá to dobře, budeš se muset vzdát vína i ženských. Ale zpívat můžeš klidně dál.“ 

 

Hermés spekuluje: „Poslyš Héfaiste, já mám nápad. Půjč mi stovku, ale dej mi jen padesátku. Tím pádem budu já dlužit padesátku tobě a ty dlužit padesátku mně, čili budeme vyrovnaní.

 

Hermés uvažuje o výhodné půjčce: Kdo mně zná, ten mi nepůjčí, protože mne zná. A kdo mne nezná, ten mi zase nepůjčí, protože mne nezná.

 

Sedí studenti matematiky Apollón s Athénou na lavičce před fakultou v romantickém rozpoložení. On: „Myslíš na to, co já?“ Ona (vzrušeně): „Ano...“ On (po chvíli mlčeni): „A kolik ti to vyšlo?“

 

Poseidón se ptá Héfaista: „Jak to, že tě stará pustila do hospody?“  „No, dal jsem jí do vany pěnu, aby mě nezdržovala.“ „A to byla nějaká regenerační pěna?“ „Ne, montážní.“

 

Persefoné se vrátila domů a hlásí manželovi: „V posilovně, kam chodím, mají nový stroj! Včera jsem ho vyzkoušela a super. Teda vydržela jsem jenom tak půl hodiny, než mě začalo bolet břicho, ale má fakt všechno! Tyčinky Mars, Red Bully, Coca coly, brambůrky a spoustu dalších dobrot.“

Mladá Demétér se dala odvézt taxíkem. Když však přišlo na placení, zjistila, že nemá u sebe pe
něženku. Taxikář Poseidón naštvaně bouchl dveřmi, šlápl na plyn a odvezl ji na kraj lesa. Na louce prostřel plachtu … „Co chcete dělat? Mám doma tři děti!“ „A já mám doma šedesát králíků, tak nekecej a trhej jetel!“

Héfaistos navštívil urolologa a ten se ptá:
„Kdy jste měl naposledy pohlavní styk?“
„Mohl bych si zavolat manželce?“
„Samozřejmě.“
„Haló, Afrodíto, kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?“
„Cože?“
„No kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?“
„A kdo volá?“

Velmi zaneprázdněný podnikatel Zeus se vrací domů a na stole vidí cedulku: Prosím tě, vyzvedni dnes v 17.00 Herma ze školky.
PS: Školka je naproti v tom žlutém domě. Hermés Tě pozná sám.

 

Mladý Hermés se ptá v hodině matematiky: „Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?“ „Samozřejmě, že ne“, odpovídá učitel Apollón.  „To je dobře, já jsem totiž nenapsal domácí úkol…“

 

Persefóné se loučí s Diem v noci po milování. Ona: „Máš mě rád?“ On: „Ano, mám.“ Ona: „Uděláš něco pro mě?“ On: „Všechno na světě.“ Ona: „Nevyvolávej mě zítra z chemie.“

 

Spolužačky Afrodíté a Demétér se potkaly po deseti letech. „Propána, ty jsi ale zestárla,“ zvolala Demétér, „ani jsem tě nemohla poznat!“ „No tak to já jsem tě poznala hned,“ odvětí na to štiplavě Afrodíté, „podle šatů, které jsi měla posledně na sobě!“

 

Kněz Apollón praví na mši věřícím: „Příští neděli budu kázat o lži. Abyste tomu lépe porozuměli, přečtěte si prosím sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“ Uběhne týden a Apollón se před kázáním ptá, kdo všechno četl tu sedmnáctou kapitolu. Zvednou se takřka všechny ruce. Apollón s úsměvem pokračuje: „Marek má jen šestnáct kapitol. Kázání o lži je tedy velmi potřebné.“

 

Persefoné nastoupila do školy jako učitelka. V hodině přírodovědy u čtvrťáků nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: „Tak děti, kdo z vás mi řekne, co to je?“ Přihlásí se malý Hermés: „Prosím, paní učitelko, to je prdel.“ Persefoné nejdřív zrudne, pak se rozpláče a nakonec uteče ze třídy. Za chvíli se ve dveřích objeví rozzlobený pan ředitel Zeus, koukne na tabuli, postaví se před ni a zvedne hlas: „Může mi tu někdo říct, proč jste rozplakali paní učitelku a proč je na tabuli nakreslená ta prdel?“

 

Héfaistos štípne Afrodítu do zadku a říká: „Kdyby sis to nechala zpevnit, tak bychom nepotřebovali stahovací kalhotky.“ Pak ji štípne do prsou a řekne: „A kdyby sis nechala zpevnit tohleto, tak bychom nepotřebovali podprsenky.“ Afrodíte se naštve, sáhne Héfaistovi mezi stehna a křičí: „A ty, kdyby sis nechal zpevnit tohle, tak bychom nepotřebovali zahradníka, listonoše, instalatéra a ani tvýho bratra Área!“

 

Afrodíté se svěřuje Athéně, že dostala od Área krásný zlatý prstýnek. Bojí se ho ale nosit, protože Héfaistos je pěkně žárlivý manžel. Athéna ji radí: „Až půjdete se psem do parku na procházku, tak dělej, že jsi ho tam našla.“ Stalo se. Afrodíté jde s Héfaistem a psem na procházku do parku a šikovně pohodí prstýnek. Pak se sehne a říká: „Podívej, já našla krásný prstýnek. A je celý zlatý a má i kamínek.“ Nasadí si prstýnek na ruku a říká: „A on mi i je.“ Héfaistos na ni kouká a říká: „To máš teda štěstí. Já tuhle našel za postelí trenky a byly mi malý.“

 

V časech, kdy se ještě mléko v obchodech rozlévalo z konví, přijde Hermés do samoobsluhy, kde je vedoucím Héfaistos a prohodí: „Prosím, metr mléka“. Héfaistos se usměje pod fousy, strčí prst do konve a na pultě udělá metrovou mléčnou čáru. Hermés nehne ani brvou a zdvořile požádá: „Tak mi to prosím zabalte.“

 

Héfaistos se nesměle ptá: „Směl bych tě, Afrodíto, pozvat na koláčky a kávu?“ „Proč ne, ale říkám ti na rovinu, že drobky v posteli nesnáším.“

 

„Poslyš, Persefono,“ zahlaholil Hermés, „zítra pořádám večírek, nechtěla bys přijít?“ „A pro kolik účastníků to bude?“ „Pro dva.“

 

Persefóné přivede po desetiletém soužití svého manžela Apollóna k psychoterapeutovi Hermovi a stěžuje  si na osamělost, nepochopení, nedostatek lásky, sexu, atd., atd., atd... Hermés asi po čtvrthodince vstane, obejde stůl, požádá Persefonu, aby  se postavila. Přistoupí k ní, obejme ji a vášnivě ji políbí. Persefóné si pak pomalu jako v transu sedne a mlčky sedí. Apollón na to kouká a nezmůže se ani na slovo. Ticho přeruší až Hermovo doporučení: „Tohle vaše žena potřebuje aspoň třikrát do týdne. Můžete to pro ni udělat?“ Apollón se zamyslí a povídá: „Můžu jí sem vozit každé pondělí a středu, ale v pátek ne, to chodím do literárního kroužku.“

 

Ptá se Zeus sedmnáctiletého Herma: „Kam jdeš a proč si s sebou bereš tu baterku?“ „Na rande“, odpoví Hermés. „Hmm, to já ve tvých letech žádnou baterku na rande nepotřeboval“, namítá Zeus  „No jo, ale taky se podívej, koho sis přivedl domů!“

 

Afrodíté se dívá na televizní seriál o vaření a Héfaistos to komentuje: „Stejně ti to není nic platné, pořád neumíš dobře uvařit.“ Afrodíté na to: „No a co, ty se taky díváš na porno ....“

 

„Poslyš, Persefono, kolik je ti vlastně let?" ptá se Hermés. „No jo, už ke čtyřicítce.“ „A z které strany?“

 

Hermés sbalí Afrodítu a zavede ji do luxusního obchodu s kožešinovým zbožím. Obrátí se k prodavači a říká: „Ukažte nám nejlepší kožich ze sobola!“ Prodavač zmizí a za chvíli se vrátí se s nádherným dlouhým kožichem. Zatímco si jej Afrodíta zkouší, prodavač se nakloní k chlápkovi a šeptá mu: „Konkrétně tenhle kus je za 353 000 Kč.“ „Žádný problém, hned vám vypíšu šek.“ „Výborně, pane. Dnes máme sobotu, to znamená, že v pondělí si můžete pro kožich přijít, až budeme mít ověřeno krytí šeku.“ V pondělí se objeví chlápek sám. Prodavač na něj hned vyjede: „Jak si vůbec dovolujete sem chodit? Na tom účtu nebyla ani koruna!“ „Já se jen zastavil, abych vám poděkoval za ten krásný víkend.“

 

Synek se ptá Héfaista: „Tati, proč jsou svatební šaty bílé?“ Hefaistos jej vezme za rameno a provede ho po bytě. V kuchyni ukáže na lednici a ptá se, jakou má barvu. Syn odpoví: „Bílou." Ukáže na myčku nádobí a znovu se ptá, jakou má barvu. „Bílou", odpoví syn. Totéž udělá otec v koupelně s pračkou a sušičku. Potom povídá: „Chlapče, to je taková tradice, všechny nové domácí spotřebiče jsou bílé."

 

Héfaistos se opatrně ptá Afrodíty: „Nevadilo by ti, kdybych s tebou nebyl u porodu našeho potomka?“ „Ale to víš, že ne. Neboj, zvládnu to, i početí jsem zvládla bez tebe.“

 

Apollón osloví na oslavě Dionýsových narozenin Afrodítu: „Dáš si kolu?“ „Ráda.“ „A na kafe bych tě mohl pozvat?“ „Samo, třeba hned.“ „A co tak ke mně do bytu?“ „Fajn, jdeme.“ „A co takhle svlíct se a vlízt si do postele?“ „Bezva nápad.“ A tak tam leží bok po boku a Afrodíta se zeptá: „No a co teď?“ „Já nevím, zatím jsem vždy dostal košem po pozvání na kafe.“

 

„Tak jsem si zase přečetl další článek o nebezpečích konzumace alkoholu a drog,“ povzdechl si Dionýsos. „No, něco s tím budu muset udělat. Přestanu číst noviny.“

 

„Pojď za mnou do ložnice, Persefono,“ volá Hermés. „Nepůjdu, ty bys mne vysouložil.“ „Neboj, nevysouložil.“ „No tak proč bych tam měla chodit?“

 

„Potřeboval bych ledničku na 12 voltů,“ říká v exkluzivní prodejně automobilového příslušenství Hermés usměvavé prodavačce Persefoně. „Takovou nemáme, ledničky máme jenom na potraviny.“

 

Héfaistos leží na gauči a hledí na fotbal v upoceným tílku s pivem v jedné ruce a s ovladačem v druhé. Z koupelny vyjde Afrodíté omotaná ručníkem, ukazuje mu břicho a úpěnlivě říká: „Podívej, co se mi to tady udělalo na bříšku za špíček a tady na zadečku se mi začíná dělat ta pomerančová kůže,... nevadí ti to?“ Héfaistos se ani nepodívá, jen mávne rukou: „Ale prosím Tě, na ten můj sex je to dobré.“

 

Hermés se ptá Persefony: „Poslyš, Persefono, nechceš se se mnou zúčastnit magického rituálu?“ „A jakého?“ „No, spočívá to v magickém zmizení. Půjdeme ke mně, pomilujeme se a ty potom zmizíš.“

 

Aby si Héfaistos zajistil klid v duši, dal za stěrač svého zaparkovaného trabanta zprávu pro zloděje: „Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný.“ Druhý den našel za stěračem jiný lísteček: „Pro majitele auta: Takže kola ti byly vlastně na nic. Díky.“

 

„Venku je tak krásně,“ povídá soucitně Poseidón své manželce Démétér, „a ty se dřeš s parketama! Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto.“

 

Artemis se táže Herma: „A můžeš mi vysvětlit, jak se ti na límec dostala  rtěnka?“ „Nemůžu, nevím. Docela jasně si pamatuju, že košili jsem si sundal.“

 

Árés a Afrodíté leží příjemně unaveni v posteli a Árés se jen tak z legrace zeptá: „Co kdybych přišel zítra k vám a přede všemi  tě  požádal  o  ruku?“ „No, Héfaistos by asi zuřil a naše děti by se smály.“

 

Ptá se Héfaistos Afrodíty: „Miláčku, proč jsi celá nahá?“ „To jsou přece šaty lásky, drahý!“ „Hm, no mohla sis je alespoň trochu přežehlit!“

 

Říká mladá Persefóné mladému Hermovi: „Ty si takový moudrý, takový vynalézavý a zábavný. Kolik toho víš, čemu všemu rozumíš a je s tebou veselo...“ „Ále,“ odvětí Hermés, „já jsem docela normální. Ale ty se mi zdáš nějaká praštěná.“

 

Nově jmenovaný ředitel podniku Dionýsos se seznamuje s kolektivem: „Tak, ode dneška budeme pracovat podle mých zásad: V pondělí bude odpočinek po víkendu, v úterý příprava na pracovní den, středa, to bude pracovní den. Ve čtvrtek zrelaxujeme po pracovním dni a v pátek se začneme připravovat na víkend.“

Ptá se Hermés Dia: „Jaký je rozdíl mezi kamarádkou a přítelkyní?“ „Kamarádka, to je ženská, která má něco, co způsobuje, že se s ní nechceš vyspat.“

 

„Ten Héfaistos je hrozný“, stěžuje si Afrodíté Persefoně, „představ si, pozval si na návštěvu Poseidóna. Dal mi recept na ovocný salát a kladl mi na srdce, abych přesně dodržela postup, neboť Poseidón je labužník. A pak mi vynadal, že jsem jim ho přinesla nahá. A recept přitom říkal: Servírujte jen tak."

 

„No, recepty musíš brát sportovně,“ usmála se Persefóné, „já jsem nedávno vařila rýži po bengálsku a recept říkal: Před vařením důkladně omýt. A tak jsem se vykoupala. Ale nemůžu říct, že by to té rýži nějak pomohlo.“

 

Učitelka Athéna se ptá ve třídě: „Když máte na plotě pět ptáků a jednoho zastřelíte, kolik jich tam zůstane?“ Hermés se hlásí: „Ani jeden, ostatní uletí hned po výstřelu.“

Demétér se ptá Poseidóna: „Drahý, co máš na mně nejradši? Moje nádherné tělo nebo moji krásnou tvář?“  „Tvůj smysl pro humor.“

 

Hermés radí Diovi: „Nedělej si hlavu s tím, co si o tobě myslí ostatní. Ti mají plnou hlavu toho, co si o nich myslíš ty.“

 

„Tetičko,“ říká Héfaistos Hekatě, „potřeboval bych nějaký elixír lásky, to moje děvče pode mnou leží jako prkno.“ „Jó, hochu, spíš namíchám tobě něco na fantazii, pod šikovným a nápaditým chlapcem se i prkno rozhýbe.“

 

„Tak jaké to bylo,“ ptá se Persefóné Dionýsa po prvním kousku. „Skvělé, lásko, o mrtvých jen v dobrém.“

 

„Dobrý den, chtěla bych nový klobouk,“ zašveholí Afrodíté v obchodě. „A na co konkrétně myslíte, paní?“ „Konkrétně myslím na pořádnou soulož, ale k vám jsem si přišla koupit ten klobouk.“

 

Athéna si podala seznamovací inzerát: Mladá žena, 25-ti letá z inteligentní rodiny, absolventka dvou vysokých škol, se chce seznámit s mladým mužem milujícím umění, který se vyzná ve filozofii Immanuela Kanta, který nesouhlasí s vývojovou teorií Charlese Darwina a který nachází chyby i v teorii relativity Alberta Einsteina.

 

Poseidón si také podal seznamovací inzerát: Vyměním čtyřicetiletou ženu za dvě dvacetileté.

 

Poučuje Zeus svého synka Dionýsa: „Milenky, ty musíš zahrnovat láskou, manželku, tu alespoň květinami a tchýni nejlépe buldozerem.“

 

Leží takhle Héfaistos s Afrodítou v posteli a ona povídá: „Miláčku, teď ti splním každé tvoje přání.“ „Tak zhasni a nech mě spát.“

 

„Co jsem si vzal Athénu, všechno mám zakázáno. Kouřit nesmím, pít nesmím a do hospody taky nesmím,“ stěžuje si Poseidón Diovi.  „No a proč neprotestuješ?“ „Protestovat taky nesmím.“

 

„Nemám nic proti tomu, abys šel na pivo,“ povídá Demétér takhle jednou v podvečer Poseidónovi, „jenom chci, abys byl do osmi doma.“ „Tak jo,“ odpoví radostně Poseidón. „Do osmi budu doma a pak půjdu.“

 

Ptá se profesor Apollón svých studentů, co to je puberta. Přihlásí se Dionýsos a vysvětluje: „Puberta je složité období, během něhož se propracujeme od mléka k vínu a drogám.“

 

Postěžoval si Poseidón bratru Diovi: „Jsem naprosto bezradný a nevím, jak z toho ven. Athéna mne nesnáší, když jsem opilý a já ji nesnáším, když jsem střízlivý.“

 

Profesor biologie na gymnáziu začal zkoušet a vyvolal Herma. Ukázal mu obraz ptáka, ale tělo zakryl a zůstaly vidět jen nohy. „Tak, co je to za ptáka?“ „Nevím.“ „Tak je to nedostatečná. Jak se jmenuješ?“ Hermés povytáhnul rifle ke kolenům: „Můžete taky hádat.“

 

Persefóné je prodavačkou v železářství. V pátek před polední přestávkou přijde do obchodu Héfaistos a ptá se: „Mladá paní, máte vidiový vrták osmičku?“ „Osmičku tu nemám,“ zardí se Persefóné. „A dvanáctku a šestnáctku?“ „Bohužel taky nemám.“ „A našla byste si na mě odpoledne chvilku času?“ „Našla a ráda, odpoledne mám volno.“  „Tak buďte tak hodná a ty vrtáky mi objednejte, po neděli se pro ně stavím,“ zašveholí Héfaistos a odchází.

 

Paní učitelka mluví k dětem: „Dnes budeme tvořit souvětí se spojkou pakliže.“  Přihlásí se Athéna: „Šli jsme ven, pakliže svítilo sluníčko.“ Přihlásí se Hermés: „Když jsme jeli vlakem, na tatínka spadl batoh a pak lyže.“

 

Ptá se profesor Apollón svých studentek: „Jak se nazývá síla, která vás drží psychicky pohromadě a dělá vás lepšími, než skutečně jste?“ Dívky mlčí jako zařezané, až se konečně osmělí Persefoné: „Není to náhodou podprsenka?“

 

Héfaistos hledá v naučném slovníku: „Nemohu najít, co je to artróza.“ „To je nemoc,“ odpovídá Afrodíté, „při které tuhne nesprávný úd.“

 

Afrodíté odchází s Athénou z pláže a říká: „Bylo to tu fajn, ale mám z toho plnou hlavu písku.“ „Neblbni,“ podiví se Athéna, „mně se dostal jen do vlasů.“

 

Mladý Apollón a Hermés středního věku jdou spolu do práce. Apollón nese aktovku plnou knih a papírů a notebook. Hermes jde uvolněně s igelitkou a v ní jablka, jogurt a rohlík. Apollón říká s obdivem. „No, po tolika letech práce to máš všechno v hlavě, že?“ A Hermes na to: „Ale ne, na háku.“

 

Mladí bohové Árés, Hermés, Dionýsos, Apollón a Héfaistos pozorují nahé koupající se nymfy na protějším břehu řeky. Árés říká nadrženě: „Kluci, přeplaveme za nima a se všema si to rozdáme.“  Hermes na to: „Já bych počkal, až doplavou ony sem.“ Dionýsos poznamenává: „Ale se všema ne, budeme si vybírat.“ Tu Apollón zvolá: „Bacha, už sem plavou!“ A Héfaistos rychle navrhuje „Budeme dělat, že jsme mrtví!“

 

Ptá se Athéna Artemidy: „Poslyš, ten tvůj tě bije?“ „A jak jsi na to proboha přišla?“ „No říkaly mi to sousedovic nymfy.“ „Ale prosím tě, nymfy slyší, jak u nás lítají facky a hned si myslí, že je dostávám já!“

 

Héra říká Diovi před svatebním dnem: „Až budeme svoji, poneseme spolu všechny problémy společně, že, miláčku.“ „Ale já žádné potíže nemám.“ „Však taky ještě nejsi ženatý.“

 

Když si Héra bera Dia, doufá, že se Zeus po svatbě změní, ale doufá marně. Když si Zeus bere Héru, doufá, že se po svatbě nezmění. Ale doufá marně.

 

Demétér ví o svých dětech všechno. Ví o jejich objednávkách k zubaři, o jejich láskách, kamarádech, oblíbeném jídle, tajných obavách i nadějích. Héfaistos si jen nejasně uvědomuje, že v jeho baráku žijí taky jacísi malí lidé.

 

Persefoné volá Apollónovi: „Co mám dělat? Nefunguje mi tiskárna. Vždy, když spustím nějaký tisk, tak se objeví chybové hlášení - tiskárna neexistuje. To není pravda. Tiskárna stojí přede mnou na pracovním stole. Normálně jí vidím a počítač mi tvrdí, že tato tiskárna neexistuje.“

 

„A maminko,“ ptá se malý Apollón, „strýček Hádés byl elektrikář?“ „Proč myslíš, že elektrikář?“ „No vždyť nosil černou helmu s bílou lebkou a dvěma blesky.“

 

Potká Hermés Héfaista a hned se ptá: „Tak jak je? Slyšel jsem, že ses oženil s Afrodítou. A jaká je v posteli?“ „Ále, někdo říká, že špatná, někdo zase, že dobrá.“

 

Umouněný Héfaistos osloví Athénu na ulici: „Athéno, co bych ti musel dát, abych tě směl políbit?“ „Narkózu.“

 

Kartářka věští budoucnost Diovi: „Vidím luxusní vilu, mercedes, bazén a krásnou mladou ženu. A vy tam stojíte a všechno je vaše.“

 

Kartářka věští budoucnost Poseidonovi: „Vidím luxusní vilu, mercedes, bazén a krásnou mladou ženu. A vy stojíte za plotem, koukáte na to dírou po suku. To všechno bylo ještě nedávno vaše.“

 

Kartářka věští budoucnost Hádovi: „Vidím luxusní vilu, mercedes, bazén a krásnou mladou ženu. A vy stojíte za plotem, koukáte na to dírou po suku a závidíte Diovi. Nikdy to nebude vaše.“

 

Pětadvacetiletá Kora opatrně sděluje své matce Demétér: „Dnes k nám přijdou na návštěvu tři mí bývalí spolužáci z fakulty. Jednoho z nich si asi vezmu za muže.“ Spolužáci přišli, Demétér je bohatě pohostila a všem při tom mazala med pod nos. Když odešli, ptá se Kora: „Poznala jsi, který to bude?“ „Poznala, ten blonďák. Od začátku mi byl nesympatický.“

 

Ptá se Hermés Poseidóna: „Hele, máš doma nějaké akty svojí ženy?“ „To nemám.“ „A chtěl bys nějaký?“

 

Apollón říká Hermovi: „Neuživil bys Ottovu všeobecnou encyklopedii, věnoval bych ti všechny díly.“ „A ty ji už nepotřebuješ?“ diví se Hermés. „Již ne, před čtvrt rokem jsem se oženil s Korou.“ „A co to s tím má společného?“ „No, moje tchýně (Demétér) ví naprosto všechno.“

 

Ptá se Héra Afrodíty: „Už jsi někdy pozorovala svého muže Héfaista při souloži?“ „Jo, párkrát už jo.“ „A jak se při tom tváří?“ „Ale co ti budu vyprávět, stojí ve dveřích, nadává mi a blbě čumí.“

 

Héfaistos sedí v dobrém rozpoložení vedle Afrodíty v posteli. A řeč sklouzne k slovním a logickým hříčkám. Héfaistos tvrdí, že ženský mozek není uzpůsoben k jejich řešení. „Schválně,“ naparuje se, „jestlipak bys mi dokázala říct něco, co mne zároveň potěší i naštve.“ „No jasně,“ usměje se Afrodíta, „máš větší penis než Áres.“

 

Hermés pokukuje po Afrodítě a pak jí opatrně říká: „Poslyš, Afrodíto, kdyby ses se mnou pomilovala, dám ti dvě stovky a mobil k tomu.“ Afrodíta souhlasí, krásně se pomilují a Hermés jí podává dvě stovky. „A ještě ten mobil,“ připomíná Afrodíta. „Jo, málem bych zapomněl, piš si 636 323 555.“

 

Jde Hermés kolem louže a tu na něj začne pokřikovat žabka: „Když mne políbíš, změním se v krásnou dívku!“ Hermés se sehne, vezme žábu a strčí ji do kapsy. Ale žabka se nedá: „Když mne políbíš, změním se v krásnou dívku, zůstanu s tebou a udělám, co budeš chtít!“ Hermés se na ni podívá, usměje se a strčí ji zpět do kapsy. A žába z kapsy křičí: „Co jsi to vůbec zač? Říkám ti, že když mne políbíš, změním se v krásnou dívku, zůstanu s tebou a udělám, co budeš chtít! A ty nic!“ A Hermés na to: „Já jsem Hermés, ženských mám kolem sebe plno, ale mluvící žábu, tu hned tak někdo nemá.“

 

Héfaistos se vrací z dílny a vidí svou ženu Afrodítu v posteli s nějakým chlapem. Chystá se udělat pořádek, jenže Afrodíta se na něj neodolatelně usměje a vysvětluje: „Víš on je tak chudý, a tak jsem mu dala trochu jídla a pár kousků oblečení, ve kterých nechodíš. A když odcházel, zeptal se, zda tu nemám ještě něco, co vůbec nepoužíváš. No a bylo to.“

 

Héfaistos s Hermem jdou po cestě a míjejí slečnu, která spravuje píchlé kolo. Héfaistos se nabídne, že jí pomůže. Hermés jde pomalu napřed. Za chvíli jej dohoní Héfaistos na kole. „No teda, tys jí to kolo nakonec ukrad!“ „Ale to né, spravil jsem tu duši a ona si sundala kalhotky a prý, že si můžu vzít, co chci. No a co s kalhotkama, tak jsem si vzal to kolo.“

 

Athéna smaží lívance a do kuchyně vejde Zeus. Stoupne si vedle ní a zavrčí: „Pozor, ten olej moc stříká!“ A za chvilku: „Máš tam málo oleje. … Pozor, už hnědne, musíš to obrátit! Rychle, rychle nebo to spálíš! Ty se vůbec nedíváš na pánev! To budou lívance, to nechci vidět, olej, olej, přidej olej!“ „No to myslíš, že neumím usmažit lívance? Když mě takto budeš rušit, tím spíš nějaký připálím.“ Zeus se usměje a procedí mezi zuby: „To jen abys viděla, jaké je to, když mi kecáš do řízení.“

 

Héfaistos jede náklaďákem od Trutnova na Vrchlabí. Mrzne až praští a všude spousty sněhu. Za ním jede v mazdě Persefóné. Když zastaví na železničním přejezdu, vystoupí Persefóné z auta a starostlivě volá na Héfaista: „Pane, ztrácíte náklad!“ Héfaistos se na ni jen usměje, a protože se zvedají závory, jede dál. Jede opatrně, silnice klouže a Persefóné nemá odvahu jej předjet. Za dvacet minut další vlak. Persefóné opět vystoupí z auta a volá: „Pane, pořád ztrácíte ten náklad!“ Héfaistos se opět usměje a řekne: „Milá zlatá, toto je sypač. Sypu vám písek pod kola, aby vám to tolik neklouzalo.“

 

Hermés v montérkách chodí po stavbě sem a tam. Poohlíží se po nějakém šikovném místě, kde by si mohl odpočinout. Stačila by fošna a dvě tvárnice a je z toho lavička. Zastaví jej Héfaistos a ptá se, zda něco hledá. „Jo, hledám dvoumetrovou fošnu 25 x 5 centimetrů.“ Héfaistos se k němu přidá, hledají spolu, ale fošnu s těmito parametry nenacházejí. Potkají skladníka Krona, vysvětlí mu situaci, jdou s ním do skladu. Probírají se regály a Hermovi se zavírají oči stále více. Po čtvrthodině hledání zívne a řekne: „Chlapci, mě už to hledání nebaví, já si klidně odpočinu na trávníku za skladem.“

 

Hermés a Zeus pozorují nymfy a mudrují: „Láska začíná vzdechy a také jimi končí. A mezi tím je nuda. Tak proč to všechno nestihnout za jeden den.“

 

Zeus se obrátí k Héře: „Drahá, sedni si raději vedle mne.“ „Ale copak to dnes do Tebe vjelo?“ „Už se mi nechce dívat, jak se pořád tváříš.“

 

Zeus dává mladému Apollónovi rady do života: „V životě jsou dvě důležité věci, důvěryhodnost a moudrost.“ „Co myslíš, tou důvěryhodností?“ „Když někomu něco řekneš, mělo by to mít platnost.“ „A co myslíš tou moudrostí?“ „Raději mlčet!“

 

Stěžuje si Artemis Athéně: „Zdá se, že již skutečně stárnu.“ „A jak jsi na to přišla?“ „No, dříve se mne kolegové ptali: Proč se nevdáš? A teď se ptají: A proč ses nevdala?“

 

Afrodíté se ucházela o místo. Předsedou přijímací komise byl náměstek Apollón. „Madam, ale ta vaše minisukně bude komisi rozptylovat.“ „Opravdu, tak si ji mám sundat?“

 

Několik dní po svatbě objeví Héfaistos v prodejní galerii akt své ženy Afrodíty. Naštvaný na ni křičí: „Tak ty jsi stála modelem tomu bláznivému malíři?“ „Ale to ne, on mne maloval zpaměti.“

 

Athéna a Persefóné stojí na nástupišti. Athéna se ptá průvodčího: „Doveze mne tento vlak do Prahy?“  „Ne“, odpoví průvodčí. Persefóné se na něj sladce usměje a ptá se: „A mě tam doveze?"

 

Stěžuje si Héfaistos psychologovi: „Ta moje Athéna cvičí, nepřežírá se, postavičku má krásnou, prsa akorát do dlaně a prdelku jako rozpůlenou broskvičku. Ale vše důkladně schovává pod jakési babičkovské prádlo. A mně by se docela líbilo, kdyby chodila v tangách a třeba nahoře bez. Jenže ona o tom nechce ani slyšet. Ba i v posteli se miluje nejraději potmě.“ Psycholog se usměje a praví: „To je celá Athéna, kdepak tanga, důležitější jsou močové cesty v teple. To bys musel mít, Héfaiste, doma Afrodítu. Afrodíté tanga nosí a patřičně je ukazuje světu. I když její postava zrovna není stoprocentní. Ale ještě raději nemá na sobě vůbec nic. Artemis tanga také nosí, ale nesmí to nikdo vidět, Persefóné, pokud se jí líbí. Héra jen pokud se to líbí Diovi. Démétér a Hestia skoro nikdy. A Athéna je nosí pouze, když jí to přinese nějaký zisk. Až bude třeba chtít na pláži svou postavou oslňovat sousedy, tak si je klidně vezme. Ale doma - na co? A nakonec – ty, Héfaiste, tanga nosíš?“ „Nenosím, mám zatím dost trenek a bylo by škoda je vyhodit.“ „No vidíš, chováš se v tomto podobně jako ten mrzout Hádés. To Apollón, Hermés, Dionýsos a Poseidón v tangách občas chodí. Snad dle počasí či nálady. A Zeus je nosí alespoň při svádění. Vezmi si z něj příklad.“

 

Démétér přijde na policejní stanici a hlásí sexuální obtěžování. Vyšetřovatel ji chvilku zpovídá, a pak se ptá: „A to jste opravdu nemohla utéct?“ A Démétér na to: „Nebylo kam! Vlevo zeď, vpravo zeď! Za mnou ten chlap! A přede mnou čerstvě vytřeno!!!“

 

Área a Artemidu dalo dohromady nechtěné těhotenství. Manželství bylo bouřlivé a díky mizernému sexu Artemis otrávená a Árés nespokojený. Za několik let měla Artemis už po krk stálého komandování se strany manžela a šla se poradit s psycholožkou Athénou, co s tím. Athéna jí dala knihu o asertivitě. Artemis si ji prostudovala a jednoho dne, když Árés přišel domů, spustila: „Odteďka chci, abys věděl, že já jsem paní v tomto domě. Již se nedám od tebe komandovat, urážet ani zesměšňovat. A abys odčinil všechna minulá příkoří, chci, abys mi teď připravil koupel, abych si mohla oddychnout. Než budu hotova, vysaješ a vyneseš odpadky. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše?“ ... „Nejspíš pracovníci pohřebního ústavu,“ zavrčí vztekle Árés.

 

Héra se ptá Dia: „Tak jak se osvědčila tvoje nová sekretářka?“ „Docela jo, práce jí jde od ruky.“ „A jak se obléká?“ „No, celkem rychle.“

 

Prodejce aut Hermés přesvědčuje starého Krona: „Toto auto je pro vás jako stvořené, jeho spotřeba na 100 km je tak malá, že se dá vyjádřit ve lžících.“ „A v polévkových nebo v kávových?“

 

Hermés říká roztoužené Afrodítě: „Přijď ke mně dneska večer, nikdo nebude doma.“ Afrodíté přišla, zvonila i klepala na dveře. A nikdo nebyl doma.

 

Přišla Koré domů ze školy a chlubí se matce Démétér: „Mami, potkala jsem kluka a ten mi řekl, že když se s ním pomiluju, tak mi dá tuto krásnou sukni."

 

Apollón je s Korou poprvé o samotě na chatě: „Koro, miláčku, pojď, budeme se milovat.“ „Dnes nemůžu.“ „A proč?“ „Matka Démétér mi to zakázala. Také mám strach, víš, jsem ještě panna. A musím být fit, zítra máme tělocvik a mě po tom vždycky bolí v kříži.“

 

Ptá se Héra Afrodíty: „Jaká jsou tvoje šťastná čísla?“ „Všechna, co končí pořádným orgasmem!“

 

Sedí s Poseidon s Diem a baví se o ženách i bohyních. A Zeus se ptá: „A už jsi svedl i mojí ženu?“ „Ne, no to bych si nikdy nedovolil.“ „Ale měl bys, protože ta moje je lepší.“

 

Na pláži u moře si hraje batole a kousek od něj sedí pod slunečníkem babička Démétér a hlídá ho. Najednou se z moře vyvalí na pláž obrovská vlna a batole spláchne do moře. Démétér volá: „Bratře Poseidóne, cos mi to udělal? Proč sis vzal to čisté nevinné dítě? Vrať mi ho prosím zpátky!“ Ozve se hukot, z moře se vyvalí na pláž další vlna, a když ustoupí, sedí batole zase na písku. Démétér se na něj podívá, obrátí oči k moři a vykřikne: „A měl čepičku!!!"

 

Poseidón s Démétér se připravují se ke spánku. Poseidón podává ženě skleničku a růžovou tabletku. „Co to je?" ptá se Démétér zmateně. „Brufen, proti tvé bolesti hlavy." „Ale mne nebolí hlava!" „Ha! Mám tě! A jdeme se milovat!"

 

Přijde matematik Apollón do fotoateliéru: „Prosím o vyvolání filmu a udělání fotografií." Prodavačka se usměje a ptá se: „Devět krát třináct?" „To je sto sedmnáct. Proč se ptáte?"

 

Afrodíté říká Poseidónovi: „Udělám z tebe ke tvým čtyřicetinám nejšťastnějšího muže na světě." Poseidón na to: „Budeš mi fakt chybět."

Přijde Héfaistos domů a lehne si k Afrodítě do postele. Ta se na něj usměje a říká mu: „Pojď ke mně, miláčku, hrozně tě miluju". Tu se ozve Árés ze skříně: „Kecá! Miluje mě!"

 

Apollón se ptá Herma: „Jaký je rozdíl mezi hněvem a vztekem?" „No hned ti to předvedu", říká Hermés a vytáčí telefonem Poseidóna. „Haló, prosím vás, je doma Árés?" „Není, tady žádný Árés nebydlí." Za chvilku vytočí Poseidóna znovu: „Haló, prosím vás, je doma Árés?" „Před chvilkou jsem vám říkal, že tady žádný Árés nebydlí," zavrčí Poseidón. Po chvíli volá Hermés opět: „Haló, je doma Árés?" „Sakra, chlape blbej, to ti mám říct turecky, že tady žádný Árés nebydlí," řve Poseidón. Hermés se usměje na Apollóna řka: "Tak, toto je hněv. A teď ti předvedu vztek." Vytočí opět Poseidóna a zahlaholí do sluchátka: „Haló, tady je Árés. Nevolal mně někdo?" Dá sluchátko Apollónovi k uchu a komentuje: „Tak, a toto je vztek."

 

Mladý Dionýsos se vrátí domů a Zeus se ho hned mezi dveřmi ptá: „A kdepak jsi byl celý den?" „Byl jsem na zkušené." „Výborně, synku, pro začátek je lepší zkušená nežli panna.“

Mladá Artemis prosí Dia o dary: „Otče Die, dej mi inteligenci, abych pochopila muže. Dej mi lásku, abych jim odpouštěla. Dej mi trpělivost s jejich náladami. Sílu mi nedávej, nebo je pozabíjím! A dej mi ještě družinu spolehlivých nymf, které mi, kdybych přece nějakého zabila, ho pomohou zahrabat."

 

Říká Poseidón Diovi: „Víš, jaký je rozdíl mezi Héfaistem a Afrodítou? Héfaistos půjčí a Afrodíta dá."

 

Poseidón je poprvé v práci. Šprýmař Hermés mu dal špatné číslo do bistra a vylíčil mu, jak jsou tam ochotné nymfy. Zvědavý Poseidón zvedne telefon a volá: „Doneste mi prosím jedno kafe a nahoře bez." Z telefonu se ozve Athéna: „Co si to dovolujete? Víte vy vůbec, s kým mluvíte?" „To nevím." „Jsem ředitelkou této společnosti!" „Aj, aj", zabručí Poseidón a pokračuje: „A vy víte, s kým mluvíte?" „Ne, nevím." „Tak to je dobře," usměje se Poseidón a zavěsí.

 

Laskavá učitelka Démétér se ptá žáků: „Neví náhodou někdo, jakou plochu má hrnec o poloměru 112 cm?" „Pí dé na druhou lomeno čtyřma (pd2/4) paní učitelko," odpoví pohotově Apollón.

 

Zeus telefonuje Áreovi: „Stav se odpoledne u nás, budeme slavit mé povýšení." Syn odpovídá: „Nemohu, ležím s faryngitídou." „To nevadí, vezmi ji s sebou, každá gratulantka navíc mne potěší."

 

Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná Artemis.. Když jednou seděla na břehu potoka, vyskočil z něj skokan a řekl jí: „Jsem perspektivní muž zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně ve tvém domě s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje oblíbená jídla, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme spolu velmi šťastni."  Artemis jej popadla za nohu, hodila zpět do proudu a pomyslela si: „Tos uhodl, blbečku."

 

Hermés unavený tancem přijde k osamělé dívce sedící u stolu: „Slečno, nešla byste tancovat?" Dívka rozpačitě špitne: „Ano a ráda." „Tak běžte, já si tu zatím chvilku odpočinu."

 

Demétér přijíždí na pravidelnou kontrolní návštěvu k dceři. Zazvoní a otevře jí zeť Hádés. „Srdečně Vás tu vítám, maminko. Pojďte dál. Přijela jste na dlouho?" „No, dokud vás neomrzím, děti." „Výborně! A nevypijete si aspoň kafe?"

 

Zeus v čele zásahové jednotky městské policie vtrhne k Hermovi. Má podezření z nezdaněného pálení slivovice. Najdou destilační přístroj a uloží Hermovi pokutu 1000 Kč za nedovolenou výrobu alkoholu. Hermés se brání: „Ale já žádnou slivovici nepálím." „To nevadí, ale máš instrument." Hermes tedy vytáhne tisícovku, podá ji Diovi a vzápětí vytáhne druhou a říká: „Za znásilnění." „Tak ty přiznáváš i znásilnění", podiví se Zeus. „To ne, ale mám instrument."

Dionýsos si vede deníček o svých milenkách spolu s údaji, v jakých polohách se milovali a jaké to bylo. Bohužel jej doma vytrousí a manželka Afrodíté jej najde. Když se Dionýsos vrátí domů, mává mu jím před očima. Dionýsos se zkroušeně se ptá: „Co s tím budeme dělat?" Afrodíté na to: „Dneska to vyzkoušíme dle stránky 8 a zítra přejdeme na 11!"

 

Démétér vysává a Poseidón přes hluk vysavače špatně slyší televizi. Vstane, pohladí ji a říká: "Odpočiň si, drahá. Uvařím kávu. Vždyť celý den jen pracuješ."

 

„Život mi přináší samá překvapení," postěžoval si Zeus Poseidónovi, „když jsem očekával třetí mízu, přišel infarkt."

 

„Pane doktore," stěžuje si Démétér sexuologovi, „mám velký problém. Když můj manžel Poseidón dosáhne vyvrcholení, hrozně zařve." „Ale paní, to je přece docela normální,“ konstatuje lékař. „No jo, ale mě to vždycky probudí."

 

Afrodíté vyslýchá dceru: „Co ti tatínek Árés řekl, když jsi mu sdělila, že jsi těhotná?" „Mohu vynechat sprostá slova?" „To můžeš." „No, ... neříkal nic."

 

„Věř mi, vnučko,“ praví Afrodíté žijící ve velkém přístavním městě, „za svůj život jsem měla jen jednu velkou lásku." „A kdo to byl?" „Námořníci, děvče, námořníci."

 

Po oslavě Diova jmenování do ředitelské funkce se Poseidón vzbudí a vidí unavenou hostitelku Démétér. Ptá se: „Poslyš a kolik je ti vlastně let?" „Přece tolik, na kolik vypadám." „Tak to ti teda nespolknu, tak dlouho přece nikdo nežije!"

 

„Paní kolegyně,“ vyčítá šéf Persefoně, „co mám s váma dělat, vy pomalu chodíte, pomalu děláte, pomalu vám to myslí. Existuje vůbec něco, co vám jde rychle?" „Ale ano, rychle se unavím,“ povzdechne si Persefóné.

 

Mladá Hestia jede stopem. Řidiči auta se strašně líbí. Položí jí tady ruku na koleno. Hestia sebou trhne a chvíli se ani nehne. Pak vezme kousek papíru, napíše: „Odyssea VI 187“ a položí jej před řidiče. Ten zmaten svou ruku stáhne zpět a již se o nic nepokouší. Druhý den však s pomocí knihovnice nalezne ten správný Homérův verš: „Cizinče, vždyť se nezdá, žes zlý nebo nemoudrý člověk.“

 

Přijede Afrodíté do autoservisu: „Potřebovala bych vyměnit takovou tu tyčinku na měření oleje v motoru. Ta stará už je krátká a už na ten olej nedosáhne."

 

Athéna se ptá Artemidy: „Řešíš nějak problém nežádoucího početí?“ „No jasně, beru antidepresiva.“ „A funguje to?“ „Perfektně, mám už čtyři děti a vůbec mi to nevadí.“

 

Héfaistos přijde z práce domů a chlubí se: „Zítra budu jmenován vedoucím výroby.“ Afrodíté se jen usměje: „No, už jsem si myslela, že ty hodiny strávené s tvým šéfem v posteli byly na nic.“

 

Poseidón dopije další pivo a filozofuje: „Ještě se jednou vyspím a bude výplata. Pak se dvakrát vyspím a bude po výplatě.“

 

Poseidón se opatrně zeptá manželky: „Co kdybychom dneska večer zkusili výměnu pozic?“ „To je výborný nápad,“ usměje se Démétér, „ty budeš žehlit a já si sednu k televizi.“

 

„Héfaiste, zajdi do krámu nakoupit,“ škemrá Afrodíté. „To přece není práce pro chlapa,“ odsekne Héfaistos. „No dobře,“ Afrodíté na to, „tak se alespoň na chvíli svlékni, a budeme se milovat.“ „Kde že je ta nákupní taška?“

 

„Tak ty jsi milencem mé ženy,“ řve Héfaistos na Herma. „Ale to se mýlíš,“ brání se Hermés, „já dnes zaskakuju za Área.“

 

„Herme, já jsem dnes měla zajímavý sen,“ chlubí se Afrodíté. „Že jsem tvou sekretářkou.“

 

„Afrodíto, a ty nemáš smůlu v lásce?“ „Zatím ne, manžel mne ještě nikdy nepřistihl.“

 

„Vy jste chemik, pane?“ „Ne, to co vidíte, je toaletní stolek mé ženy Afrodíty.“

 

„Chtěla by ses, Afrodíto, dostat po smrti do ráje nebo do pekla?“ „To je těžké rozhodování, v ráji bude zdravější ovzduší, ale v pekle zajímavější společnost.“

 

„Persefono, můžeš se začít oblékat. Koupil jsem na zítřek lístky do divadla.“

 

Novomanžel se ptá: „Chceš si mne, Koro, vzít z lásky nebo z rozumu?“ „Ale miláčku, víš přece, že o rozumu u mne nemůže být ani řeči.“

 

Malá Artemis přiběhne za svou matkou Létó a stěžuje si, že ji malý Apollón tahá za vlasy. „To víš,“ vysvětluje Létó, „on je ještě malý a tak neví, že to bolí.“ Po chvíli se ozve zvenku nářek. Létó se podívá ven a vidí řvoucího synka. A malá Artemis pohotově přiskočí a vysvětluje: „Tak teď už ví, jak to bolí.“

 

Afrodíté se vrátí domů a volá na Héfaista: „Hádej, na koho jsem dneska narazila? Na Persefónu!“ „Mne ty vaše věci nezajímají,“ zabručí Héfaistos. „Ale měly by,“ odpoví kajícně Afrodíté, „obě auta musela do servisu.“

 

Poseidón a Apollón jdou do muzea a tu se objeví krásná Afrodíté. Poseidón pošeptá Apollónovi: „Běž sám, muzeum není do větru, to neuteče.“ 

 

Dionýsos se Silénem jedou autem. Na křižovatce říká Silénos: „A na příští křižovatce zahni doprava.“ „Jé, já myslel že řídíš ty!“

 

Hermés se vrátil se synkem domů a synek vypráví mámě Hestii: „Jeli jsme autobusem. A pak nastoupila teta Afrodíté a tatínek mi říkal, abych vstal, aby si mohla sednout.“ „No to je správné, mladý muž má vždy pustit dámu sednout," chválí je Hestia. „Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně."

 

„Jak se cítíš v novém manželství?“ ptá se Zeus Poseidóna. „Jako v pubertě. Kouřím a piju zase tajně.“

 

Koré přijde domů a Démétér se přísně ptá: „Kde jsi byla!“ „V kině,“ odpoví dcera. „A to tam neměli židle, že máš sukni od hlíny!“

Afrodíté budí v noci Poseidóna: „Je tu zloděj a pustil se do buchet, které jsem dnes pekla!“ „A mám volat policii nebo záchrannou službu?“

 

Afrodíté se vrací se služební cesty a ptá se: „Tak, jak jste to tu zvládli beze mne?“ A Dionýsos nadšený tím, že ji má zase doma, oznamuje: „Vše je v pořádku, snad až na jednu maličkost. Každý den jsem dával malé Ariadně čisté ponožky, ale od pátku se už nemůže dostat do bot.“

 

„Chlapi,“ říká smutně Héfaistos v hospodě, „mám takové tušení, že tu s váma již dlouho nebudu.“ „Co blbneš, vždyť jsi zdravý jako řípa,“ diví se kamarádi. „Což o to,“ povzdechne si Héfaistos, „ale slyším, že před hospodou se rozčiluje má stará - Demétér.“

 

„Miláčku,“ říká Apollón Athéně, „přišij mi prosím knoflík na košili.“ „A který? Chybí ti tam dva!“

 

Afrodíté a Héfaistos čekají návštěvu. Ona už je naparáděná, ale on stále běhá v trenkách a nechystá se. „Prosím tě, proč se neoblékneš? Každou chvíli je tu návštěva,“ připomíná Afrodíté. „No a co? Jen ať vidí, jak jsem hubený, když mi nevaříš,“ odsekne Héfaistos. „Tak víš co? Tak si ty trenky svlíkni, ať vidí, proč ti nevařím...!“

 

Démétér peče štrúdl a před tím než jej vloží na plech a do trouby odřízne oba konce. Héfaistos se na to dívá a ptá se, proč je odřezává. „Takhle jsem se to naučila od matky Rhey,“ odpoví mu manželka. Za měsíc na zdvořilostní návštěvě Héfaistos vidí, jak i Rhea odřezává konce štrúdlu. Zeptá se tedy proč. A Rhea mu odpoví: „Protože mám malý plech!“

 

„Jsem velmi ráda, že mi tě dohodila Héra,“ ječí Afrodíté na Héfaista. „Při pomyšlení, že jsem si takového nekňubu vybrala sama, bych asi zešílela!“

 

„Tatínku,“ ptá se mladý Apollón svého otce Dia, „slyšel jsem, že si v některých rozvojových zemích bere muž ženu, aniž by ji předtím znal. Je to pravda?“ Zeus si povzdechne: „Tak toto se děje ve všech zemích na světě, synu.“

 

Héfaistos se vrací ze služební cesty, a když vystupuje z auta, vidí, jak z jejich ložnice slézá po hromosvodu polonahý muž. Již chce zasáhnout, ale tu se z okna vykloní Afrodíta a volá: „Nech ho prosím tě jít, alespoň budeš mít konečně nové rifle a pořádnou bundu.“

 

„Mámo, mám tu praktický problém,“ volá mladý Apollón na Démétér a tleskne. „Takto zní tlesknutí dvou rukou. Ale jak zní tlesknutí jedné ruky?“ Démétér se otočí a předvede. „Aha,“ zírá překvapený Apollón.