Rozhovor s autorem těchto stránek

Napsáno v létě roku 2008

   Číst si o bozích a dělat si na základě toho na ně názor nemá příliš smysl, důležitá je zkušenost. Je to podobné, jako když studujeme víno. Známe jeho hustotu, pH, index lomu, cukernatost, složení atd. Ale dokud jej neochutnáme a nepocítíme jeho účinky na vlastní kůži, tak té naší znalosti stále něco chybí. A stejné je to s ženami i s bohy. Podobně jako víno je třeba i je ochutnat anebo ještě lépe – vychutnávat.

    Vím, že je na světě spousta moudrých lidí, kteří napsali na toto téma hodně moudrých slov. Ale čtení jejich prací je nesrovnatelné s dobrodružstvím objevování a hlavně sebeobjevování. Jsem více praktik než teoretik. A tak si občas něco přečtu o ptácích žijících v lese, ale raději je tam chodím poslouchat. Občas i s průvodcem, který již jejich hlasy zná.

Otázky a odpovědi k archetypům

    Jean Shinoda Bolen hovoří o 7 ženských a 8 mužských archetypech, Halina Bedněno přidává k bohyním Hekatu, takže má archetypů po osmi. Ty jich máš ještě více, Proč?

    Popisuji všechny archetypy, se kterými jsem se ve své praxi setkal. S tím, že některé z nich chápu jako „vyšší vývojová stadia“ některých stávajících archetypů. Například Hekatu zařazuji k Artemis a Asklépia k Apollónovi. Například s Hekatou jsem se ve své praxi setkal zatím asi dvakrát, ale připouštím, že v duších ruských žen může být četnější.

    Halina Bedněnko hovoří o tom, že bude-li práce s archetypy pojata jako typologie, zapadne.

    Souhlasím, jen bych tam doplnil slovo jen – jen jako typologie. Naše mysl je naučena třídit a škatulkovat. Tak ji nakrmíme. Bude-li ji to zajímat, časem se naučí v lidských příbězích vidět i příběhy archetypů a v lidských povahách jejich archetypální božské vzory. Ale to je jen první krok.

     Pak musí následovat druhý. Co s tím. Jak to aplikovat na běžný každodenní život. Jek jej změnit, vylepšit, vyladit. A odpovědí je praktická práce.

    Takže nestačí takto pochopit své motivace, iracionální nutkání a podobně?

    Když pochopíš, proč máš hlad, nezmizí. Když pochopíš, proč se bojíš myší, strachu z nich se zpravidla nezbavíš. Archetypální typologie je jakýsi teoretický úvod. Nezapomeň na ono Goethovo okřídlené rčení, že teorie je šedá, ale praxe je strom zelený. Práce s božstvy je jedna z praktických možností. Není až tak určena k řešení problémů nebo dokonce ke změně povahy, jak si někteří myslí, ale spíše k sebepoznání a vyladění či zpříjemnění běžného každodenního mnohdy nudou a stereotypem poznamenaného života. Aby to, co nám do včerejška šíleně vadilo nám od zítřka vadilo méně.

    Většinou se setkávám s názorem, že vnější situace, ve kterých se člověk ocitá jsou odrazem vnitřního stavu duše. Ale Halina tvrdí, že sociální podmínky budou ovlivňovat dominanci vnitřních subjektů, tedy božstev, v duši.

    Souhlasím. S tím, že je to hodně individuální. Jestliže uspěchané a hektické prostředí velkoměsta posiluje Háda, pak jen odstěhování se na klidný venkov může způsobit velmi příjemné změny v prožívání života u lidí, na které má tento archetyp silný vliv. Na Athénu či Herma nemá však tato změna zpravidla žádný vliv. Nicméně kontraverzní psycholog James Hilman o tom z obecnější perspektivy říká:

    To, co kritizuji, jsou teorie psychoterapie. ... Ta činí z každého problému problém subjektivní, vnitřní, jenže tam ten základní problém neleží. Ty největší problémy způsobuje životní prostředí, města, systém škol, kapitalismus, vykořisťování atd. Největší problémy pocházejí z oblastí, o které se psychoterapie nezajímá. Teorie psychoterapie to všechno otáčí směrem k člověku: ty jsi ten, kdo je tu špatný. ...

    Myslím, že jsme mizerná kultura, protože vzýváme jen jednoho boha - tržní hospodářství. To nás zotročilo. Nikdo nemá na nic čas. Celá kultura je pod velkým tlakem a plna starostí. Je to těžké, ale nějak z té krabičky musíme ven. ...

    ...psychickým poruchám může v situaci tlaku dnešní civilizace uniknout jen ne zcela normální člověk.

    Dodává etolog Konrád Lorenc. Ale když není v našich silách a možnostech změnit vnější podmínky svého života, je namístě se pokusit změnit něco uvnitř, aby se nám alespoň ulevilo. Svést to na karmu či osud asi není to nejrozumnější. Ne všechny archetypy jsou s to provést nás bez úrazů současným západním světem.

    Je možné pomocí práce s božstvy vyřešit takové problémy, jako je nejistota v životě, strach z budoucnosti či neschopnost vytvářet přijatelné vztahy?

    Lze to přinejmenším zlepšit. Práce s božstvy není samozřejmě metodou, která vyřeší vše. Je to práce s naší duší. A naše duše je tvůrcem našeho každodenního života. Ale chci-li touto cestou něco změnit, nestačí si o tom jen číst. Jak se říká: Teorie je šedá, praxe je tu onen strom zelený. A autor systému rodinné konstelace Bert Hellinger dokonce dodává:

    Příliš teorie je na škodu praxi.

    Halina říká, že se bohové vyvíjejí, jak se na to díváš Ty?

    Nesouhlasím s tímto názorem, bohové jako takoví jsou součástí kolektivního nevědomí a to se vyvíjí velmi velmi pomalu. Ale žádný člověk není schopen ztělesňovat boha či bohyni v plné šíři jejich projevů. Někdo ztělesňuje Herma podvodníka a zloděje, jiný Herma obchodníka a vyjednávače a jiný Herma průvodce duší. Je to tentýž bůh, ale v každé duši se projevuje poněkud jinak. A tento projev se s časem může měnit. Od pokleslého k vznešenému. Někdy i naopak. To je také vývoj, ale vývoj člověka ztělesňujícího určitý archetyp, nikoliv vývoj archetypu samotného.

    Jaké mají tyto změny vztah k duchovnímu růstu?

    Mám za to, že duchovní růst patří k jednomu z novodobých a ne příliš funkčních mýtů. Kdo vlastně roste? Ego – střed mentálního vědomí? Nepleteme si onen růst s nabýváním vědomostí a získáváním zkušeností?

  Proces kultivace lidské přirozenosti má snad nejdokonalejší metaforu v operacích prastarého umění alchymie. V alchymii totiž dochází k přeměně substance jen díky působení jiné substance stejného druhu., přičemž úloha rozumu a vůle operátora je ve srovnání s primární reakcí, spočívající v působení jedné substance na druhou, pouze pomocná.

    Jde o to, aby v naší duši působily v určitých fázích našeho života odpovídající přiměřeně se projevující archetypy. Je v pořádku, když mladou dívku vede Artemis a dvacetileté ženě dominuje pozemská Afrodíté. Ale pokud se v šedesáti letech téže ženy ona Artemis netransformuje v Hekatu a pozemská Afrodíté v nebeskou, působí to přinejmenším směšně. Jenže v naší éře kultu mládí to není nic až tak neobvyklého. Já si musí tyto skutečnosti uvědomit a tomuto procesu být nápomocno. A pak Hekaté či Afrodíté nebeská obdarují ženu určitou moudrostí a nadhledem již pouhou svou přítomností v její duši.

    Zralost a moudrost tedy nezískáme vyšším vzděláním a bohatšími zkušenostmi?

    Zrání člověka do značné míry závisí na postupných změnách archetypů v duši působících. A není to tak jednoduché. Dominantní bohyně mateřství Démétér v duši je třeba do čtyřicítky. Pak by ji mělo Já propustit a svoji pozornost zaměřit jinam. Toto se však většinou neděje, a tak sedmdesátileté matky stále „vychovávají“ své padesátileté děti a vynucují si jejich respekt a poslušnost. Vrátit se k Héře je nenapadne a pustit do své duše Hestii se v naší společnosti příliš nenosí. A tak trpí. Duševně tím, že její dospělé děti si chtějí žít svým životem, a často i fyzicky z toho důvodu, že bohyně Hestia se dožaduje vstupu do duše takovým způsobem, že až, obrazně řečeno, třísky ze dveří lítají – tedy psychosomatickými problémy.

    A jak tu udělat prakticky?

    Především si Já musí situaci uvědomit. Bez toho to nejde. A zaměřit svou pozornost vědomě jinam. Pak třeba v rámci praktické práce s bohy se pokusit posílit vliv Héry v duši popřípadě do duše přivolat Hestii.

    Proč nedoporučuješ testy archetypů?

    Jak jsem již uvedl, jsou nepřesné. Například vede-li ženu mužský archetyp jako například Hermes, vytestuješ Athénu či Artemis. Nebo klidně obě dvě. A to je dost podstatná nepřesnost. Pouze jednou jsem se však setkal s mužem, kterého vedl ženský archetyp, takže pro běžné mužské je klidně používej.

    Věříš všemu, co zde píšeš?

    Já docela věřím i matematice. Osvědčila se mi. Podobně „věřím“ i v možnosti praktického využitím mytologie a dokonce mám s ním i řadu dobrých zkušeností.