Mapa duše

 


V dalším textu budu používat často slova duše. Pro jistotu ještě upřesním, co tím myslím. Myslím tím vnitřní „prostor“ pro vnímání, cítění, představivost, fantazii, myšlení atd. C. G, Jung o ní říká:

    Carl Gustav Jung - psychiatr

Duše (psýché) je to, co zakouší, subjekt naší zkušenosti. Není to objekt, který by bylo možno definovat.

Představme si nyní onen vnitřní prostor naší duše jako čtvercové "hřiště" uprostřed malého kruhového římského amfiteátru. Uprostřed této čtvercové plochy sedí na křesle naše „já“. Okolo něj stojí, sedí a někdy dokonce i klečí či leží olympská a některá neolympská božstva. Nejsou zde všichni. Každá duše je jiná. Okolo nás v hledišti divadla jsou diváci našeho vnějšího životního příběhu. Naši rodiče, partneři, děti, spolupracovníci, přátelé a známí.

Každé z božstev přináší do naší duše své dary. Každé má své zájmy i kompetence. Někdy souhlasné, jindy protichůdné. Někteří velmi aktivně ovlivňují náš život. Jiní situaci v duši jen pozorují a zasahují jen občas. Určité z nich máme přímo před sebou. Ti jsou pro náš život velmi významní a zpravidla si je po přečtení jejich psychologických charakteristik uvědomíme. Ti, kteří stojí za námi, nás také silně podporují. Ale zpravidla si jejich přítomnost neuvědomujeme. A jeden bůh anebo bohyně zde působí jako jakýsi organizátor. Budeme mu říkat strážce duše.

Mezi bohy a bohyněmi v naší duši probíhá určitý boj. Soupeří mezi sebou především bohové a bohyně, v jejichž kompetenci je rozvaha, rozum a vhled, s bohy a bohyněmi vládnoucími vašimi emocemi, představivostí a fantazií. Naše „já“, pokud je silné a správně rozvinuté, je vývojově vyšší, a jeho úkolem je dát tomuto soupeření řád a morálku. Je na něm, kterému božstvu vyhoví, které bude upřednostňovat či protěžovat. Ale pozor. Božstva, kterým nedá slyšení, budou za nějaký čas kout pikle. Budou se dožadovat vaší pozornosti a pokud ji nedostanou, začnou se projevovat nikoliv v duši, ale ve vnějších událostech nebo v těle ve formě problémů a nemocí.

Je-li naše já slabé, může jej některý ze silných archetypů zpravidla dočasně posednout. V našem uspořádání to znamená, že spolu s ním sedí na křesle. A pak se budeme chovat podobně jako tento archetyp. Dá nám to obrovskou sílu a tvořivost, ale „já“ je potlačeno a morální aspekty též. Kromě toho se tím zastavuje rozvoj „já“. Dlouhodobé posednutí může vyústit v duševní poruchu.

Většinou probíhají tyto procesy, tento vnitřní příběh duše, zcela mimo naše vědomí. Prostě o tom nevíme. A dokud si tyto věci neuvědomíme, nemůžeme s tím nic dělat. A tyto stránky si kladou za úkol naznačit, co s tím dělat. Takže prvním naším úkolem bude nakreslit si schéma naší emocionální duše. Uvědomit si síly – archetypy, které v ní působí. Jestli jsou tam v rovnováze archetypy mentální s emocionálními, jestli tam máme archetyp bytí tady a teď. Jestli některé z božstev nepřevzalo na sebe více moci, než mu přísluší atd. atd. A pak se teprve můžeme zamýšlet nad tím, jak tuto situaci v naší duši pozměnit, jak usmířit rozhněvaná božstva a jak vyhovět nespokojeným.

*****

    Abych byl více konkrétní, uvedu nyní jako příklad zjednodušené rozložení archetypálních sil ve dvou duších.  Jinými slovy "archetypální portrét" nebo "archetypální mapu" těchto duší. Tento portrét je jedním z výsledků provedené konstelace božstev.

   

    Alegorický prostor duše zde vyjadřuje žlutý čtverec, uprostřed je JÁ a okolo něho jsou rozmístěné jednotlivé archetypy. Ty, které stojí před JÁ (na schématech nahoře), si jsme schopni celkem snadno uvědomit. Třeba na základě čtení mýtů nebo jejich charakteristik. Ty, které se nacházejí dole, nás podporují skrytě a projevují se jen někdy, jen v určitých zpravidla pro náš život ne běžných situacích.

 

    Poznámka: V tomto textu budu používat označení JÁ pro ohnisko mentální úrovně naší psychiky, pro "ego vědomí". 

 


 

Příklad 1.    

    Dominantním archetypem v mé duši je Apollón. Podobně jako on upřednostňuji myšlení a logiku před emocemi a iracionalitou. Baví mne vymýšlení, kombinování i získávání informací. I třeba psaní internetových stránek. Když jsem se dozvěděl, že ztělesňuji mentální aspekty tohoto božského archetypu, uvědomil jsem si řadu věcí, kterými jsem v podstatě otravoval své okolí, ale přitom jsem to považoval za své klady. A přestal jsem své okolí kritizovat za ty spousty nedostatků, které jsem viděl kolem. Například za kapající vodovodní kohoutky, za nezavřené zubní pasty - to bylo pro mne plýtvání - či za drobný nepořádek, neuklizené oblečení, neumyté nádobí či neseřazené židle za stolem - to jsem bral jako porušení estetiky prostředí. Když jsem si uvědomil, že mne k tomu pobízí archetyp Apollóna, přestal jsem vyvolávat zbytečná nedorozumění a naučil jsem se větší závady s úsměvem odstranit a nad těmi menšími mávnout rukou. Ono je to totiž tak. Když o archetypech víme a uvědomíme si, k čemu všemu nás ponoukají, můžeme s tím něco udělat.

 

    Dalším výrazně se uplatňujícím archetypem v má duši je Hermés. Jsem zvědavý, zajímá mne tajemno, rád poznávám nové kraje i nové lidi, srším nápady a blbinkami, jsem-li v pohodě, jsem ukecaný, dokážu improvizovat, ba i, jak se říká, stavět na vodě. Rád provázím druhé jak krajinou skutečnou tak s pomocí témat antické mytologie i krajinou jejich duše. Těžší manuální práce a řemeslo, to není nic pro mne, raději používám hlavu a jemné ruce. A stejně jako Hermés mám rád bohyně i ženy a jsem schopen je svým šarmem zblbnout. Když jsem si uvědomil, k jakým "nekalostem" mne tento božský archetyp pobízí, je pro mne snadnější to zvládat.

 

    Poseidón již nehraje v mé duši takovou roli, jako předchozí dva archetypy. Nedává mi ani svou mohutnost a průraznost. Ale v okamžicích průšvihů nebo když se mi něco nedaří nebo se mne někdo dotknul mne zásobuje bouřlivými emocemi. Jenže již vím, že to Poseidón a že když to chvíli ustojím a nevybuchnu hned, moře se uklidní a já budu schopen takto vyvolanou energii vrhnout do něčeho smysluplnějšího.   

 

    Tyto tři archetypy si ve své duši docela dobře uvědomuji. A podle jejich vzoru se často i chovám. Ty další jsem si uvědomil až na základě sestavení výše uvedeného schématu - mapy mé duše. Jsou to Athéna, Hestia, Héra a Árés. Jejich vzory chování vědomě nepoužívám, ale přesto mají na mne značný vliv.

 

 

    Hestia mne podporuje v meditaci a v situacích, kdy se musím postarat sám o sebe, tj. uvařit si i uklízet, a díky jí a Apollónovi tyto činnosti neberu jako podřadné ženské práce. Přináší do mé duše klid, mír a vyrovnanost. 

 

    Héra hraje v mé duši velmi významnou roli. Je strážcem mé duše. Tlumí především Apollóna a Herma v jejich projevech. Pomáhá mi smířit se s věcmi, které nemohu ovlivnit. Ezoterici by řekli, že mi dodává ženskou energii. Ale abych ji jenom nechválil. Na druhé straně mi spolu s Poseidónem přináší žárlivost. Naštěstí ne erotickou, ale profesní. A tím mne vlastně ponouká k vyšším výkonům.

 

    Athéna mne podporuje na mé životní cestě ke zmoudření. Podobně jako v mýtech podporovala například Odyssea na jeho pouti. Zejména v situacích, se kterými si Apollón neví rady.

 

    Na okraji mé duše stojí Árés a čeká, zda jej přijmu. Ve schématu je znázorněn černobíle. Přináší mi vitalitu, odvahu a více sil k překonávání překážek. Doposud jsem jej odmítal, protože mnohé jeho vlastnosti mi byly nesympatické. Například agresivita, zbrklost či neuznávání řádu. Ale pokud se budu dlouhodobě bránit jeho darům, rozhněvá se, a nechá mě svůj hněv pocítit na mém těle.

 

    Jelikož v mé duši dominuje Apollón, přitahuji nejvíce jeho mýtickou partnerku, tj. Artemis. Kamarádku do přírody a do nepohody. Odvážnou, bojovnou, samostatnou, na mužích nezávislou a sexu nechtivou.


 

Příklad 2.

    Dominantním archetypem v duši této ženy je Artemis. Podobně jako bohyně sama je odvážná, cílevědomá a nezávislá. Dovede se postarat o sebe i o své děti. Žije sama, ve vztazích s muži je velmi obezřetná. Jsou to pro ni více kamarádi než milenci. Má velmi ráda přírodu i zvířata. Zápornou stránkou vlivu tohoto archetypu bylo, že tato žena podobně jako bohyně ve vypjatých chvílích napnula luk a střelila. A pak teprve přemýšlela o tom, co udělala. Mnohdy toho i litovala, ale zpravidla bylo pozdě. Své činy komentovala slovy jako: Prostě jsem husa, jsem blbá, .... já už asi jiná nebudu, musíte mne tak brát. Od té doby, co si tento vliv bohyně uvědomila, je schopna se nejprve zamyslet a pak teprve promyšleně střelit.

 

    Dalším důležitým ale méně uvědomovaným archetypem v této duši je Athéna. Podporuje Artemidu v bojovnosti a v odvaze. Přináší též smysl pro krásu, pracovitost a zručnost. A logické uvažování v běžném životě. Je strážkyní duše.   

 

    Hestia ji podporuje v domácích pracích, které pro ni nejsou otročinou, ale nenahrne-li se jich moc najednou, tak i jakousi pracovní terapií. Když se necítí psychicky dobře, vezme hadr, vytře skříňky, umyje skleničky a přeskládá prádlo. A za hodinu je jí dobře. 

 

    Přítomnost Dia a dalších mužských archetypů si ale neuvědomovala. Zeus podporuje svoji dceru (tj. Artemis). Dodává jí především sílu, aby bez problémů zvládala i bez podpory muže postarat se o sebe i o své děti. 

 

    Héfaistos podporuje zručnost a pracovitost Athény a také přináší do duše schopnost umět se postavit i k náročnější práci tolik potřebné třeba při péči o zvířata.

 

    Hermés zásobuje tuto duši optimismem a schopností se smát a radovat. A vyvažuje tu Héfaistovu nespolečenskost a ubručenost.

 

    Jelikož v duši této ženy dominuje bohyně Artemis, bude přitahovat muže typu Apollóna, se kterým bude mít společné zájmy. Apollónovi nebude tolik vadit její odměřený postoj k erotice a bude ochoten se podílet na domácích pracích.

 

*****

 

     Jak to v nás funguje:  Tato žena má za úkol připravit si na zítřejší pracovní poradu krátký referát. Atéhna ji ponouká: "Bylo by rozumné udělat to co nejdříve". Artemis se připomene: "Já bych to nechala na večer, je krásné počasí, chtělo by to vyrazit do přírody." Ženino Já podlehne jejímu hlasu a vyrazí ven. Záhy Hestia připomene: "Ale ještě nemáš uklizeno a je potřeba uvařit něco k večeři." A Zeus se také nechá slyšet a přijde s radou, že večeře počká, vždyť manžel Apollón je docela soběstačný. Za nějakou hodinku se žena vrátí domů a Athéna opět nadhodí ten referát. Hestia zase potřebný úklid, protože Apollón si sice večeři udělal, ale neuklidil po sobě a neumyl nádobí. Athéna opět připomene referát. Ale Artemis dostane lepší nápad: "Víš co, referát nech Ti napíše manžel Apollón. Když tu nechal takový bordel, musí to odčinit".

 


 

    Jak těchto znalostí využít: Například některá žena dělá nerada domácí práce a bere je jako nutné zlo. Naopak chodí velmi ráda do přírody. To odpovídá archetypu Artemis. Pokud si však někde v lese najde čas, sedne si pod strom, uvolní se a jen tak sleduje život v lese, nebo se naučí nějakou meditační techniku, přivolá si touto činností, pokud to bude dělat pravidelněji, do duše bohyni Hestii. A co se za nějaký čas stane: Domácí práce ji přestanou obtěžovat. Pro tento archetyp jsou totiž meditací i domácí práce.

 

    Uvědomíme-li si, který archetyp je v naší duši dominantní, můžeme s jeho klady i zápory zacházet promyšleněji. Hrajeme-li totiž určitou archetypální roli vědomě, pak nás v této životní situaci příslušný archetyp podporuje, dává nám sílu a často i uspokojení z této činnosti. Zapomeneme-li se, hrajeme stejnou roli nevědomě. A příslušný archetyp si s námi dělá v podstatě co chce. A my máme přitom tendenci, prohlašovat to za svoji vůli. Tak dlouho, dokud si to neuvědomíme.

 

******

    Použil jsem zde pojmu strážce duše. Platónský mýtus tvrdí, že si každá duše před narozením volí svého strážce. Sokrates říkal tomuto strážci "daimonion" a popisoval jej, jako vnitřní božský hlas, který mu sice neříkal, co má dělat, ale varoval jej před nesprávným jednáním. Římané říkali tomuto vnitřnímu hlasu "génius" a křesťanství jej pak přetransformovalo v anděla strážného.

    Spolu s tímto strážcem předstupuje duše před Moiry - sudičky a před bohyni Ánanké - nevyhnutelnost. Ty udělí duši životní příběh. Dnes bychom nejspíše řekli osud. Duše pak vše zapomene. Strážce si však vše pamatuje a formou mnohdy iracionálních pohnutek se stará o naplnění tohoto příběhu.

    Strážce naší duše bdí nad naším příběhem tak, že určitým způsobem hlídá činnost ostatních archetypů. Jde mu o to, aby se všichni zapojili do našeho života. Aby spolupracovali nebo se vzájemně vyvažovali. Aby se naše duše (a tělo) nestalo jevištěm jejich vzájemných půtek. Naše JÁ, které nezná příběh, který mu byl dán do vínku, zpravidla komplikuje svými sobeckými cíli činnost tohoto strážce duše.

    Pokud se však dotkneme svého vnitřního příběhu, pocítíme dosti zřetelně, že toto je naše cesta. Pocítíme to - nedostaneme definici ve smyslu: Tvá cesta spočívá v tom a tom či vede tam a tam.


    A naskýtá se otázka: Co způsobuje, že se v každé duši vyskytují jiné archetypy a že se jejich zastoupení mění s například s věkem? Prozatím uvedu pár bodů, které časem doplním a rozvedu: