Posedlost archetypem


    Tentokrát musím začít poněkud zeširoka. Někdy v předškolním věku se u dítěte začne vyvíjet vědomí JÁ. Malý človíček zjišťuje, že vše, co vnímá se dá rozdělit na JÁ a "moje" a na to ostatní, co není JÁ ani "moje". Vědomí JÁ a uvědomování si svých potřeb sílí a vyvíjí se. A v tutéž dobu si dítě začíná uvědomovat tlaky světa. Rodiče jej začínají vychovávat, učit jej žít v tomto světě. Učí jej, že toto je v našem světě správné a toto ne, takto se může chovat a takto ne. A že musí být hodné a nesmí zlobit atd. Jenže žádné dítě nedokáže být jen "hodné" a za všech okolností plnit tyto požadavky. A tak musí ve styku s rodiči a s ostatními lidmi potlačovat svoji přirozenost. Stává se hercem, který si nasazuje masku - osobnost. A hraje své životní role tak, aby docházelo k co nejméně konfliktům, které jej připravují o lásku rodičů i dalších lidí.

    Jak jsme si již řekli, za normálních okolností se skrze nás projevuje řada božských archetypů. Jeden z nich - strážce duše - se snaží utvořit z nich sehraný tým. A JÁ, které je vývojově vyšší než archetypální síly, by si mělo jejich podnětů zdola všímat, respektovat je, vůlí je usměrňovat a s kritickým odstupem za celou bytost rozhodovat. Pokud je JÁ silné a o archetypech ví, božské archetypy je respektují. Bojovat proti nim nemá žádný smysl. Jsou a trvale budou součástí naší duše. 

    Každému člověku se však nepodaří vyvinout si dostatečně silné JÁ a dostatečně silnou osobnost. Jiný člověk se zase dostane díky vnějším okolnostem do situace, kdy jeho sebevědomí i osobnost jsou oslabeny. Takové JÁ se může stát snadnou "kořistí" některého z božských archetypů. Zejména když o těchto archetypech vůbec nic neví. Stavu duše, kdy se vlády ujme jeden z božských archetypů a role JÁ i ostatních archetypů jsou potlačeny, říkáme posednutí archetypem.

    Edward Edinger - psychiatr a jungiánský anakytik

    Jestliže vědomí neobsahuje mytologické a religiózní obrazy, chybí mu, obrazně řečeno, most k hlubokým psychickým vrstvám. V takovém případě bude naše vědomí buďto zcela odtrženo od psychických hlubin, anebo se s nimi identifikuje. Bez odpovídajícího obrazu boha budeme mít tendenci chovat se tak, jako bychom byli sami bohem. Nebudeme tak jednat a myslet vědomě, avšak naše neuvědomované projevy a rekce budou velmi pravděpodobně vypovídat o identifikaci našeho já s nevědomím obrazem božství.

   Halina Bedněnko - historička, mytoložka a mýtodramatička

    I když nás mohou na krátký čas archetypy posednout a navodit božské zážitky, žádný člověk nemůže trvale personifikovat archetyp

    Archetypy jsou však natolik protikladné, že se v určité období může skrze člověka projevovat pouze jeden z aspektů archetypu. Například Héra jako žárlivá a ničící manželka nebo jako vznešená královna, Zeus jako despotický otec a manžel nebo jako vznešený muž jdoucí s nadhledem za svými cíli, Artemis jako muže odmítající a trestající feministka nebo jako divoženka zcela oddaná přírodě, Persefóné jako trpící manželka unesená do podsvětí nebo jako milá, oddaná a radost přinášející hospodyňka či Dionýsos jako revoltující, roztoužený a neustále připitý syn anebo jako mystik - poustevník žijící v ústraní.

    Posedlost není až tak výjimečný jev. Škála projevů archetypů při posedlosti je velmi široká. Nemusí to být jen stavy povznesenosti či síly a nebojácnosti. Ale také stavy plné egoismu, fanatismu a pocitů výjimečnosti až nadlidskosti. A také stavy plné utrpení, pocitů méněcennosti, vlastní nicotnosti a bezvýznamnosti.

    Zdálo by se, že na stavech povznesenosti, síly a nebojácnosti není nic špatného. Jenže pokud duši vládne božský archetyp, je JÁ silně potlačeno a tudíž se nemůže rozvíjet. Všimněte si, že v mapě posedlé duše JÁ chybí. Toto je úskalí posednutí "příjemným" aspektem archetypu, které se nám z hlediska našeho i z hlediska společnost může jevit kladně. Božské archetypy samy o sobě mají "hlavu v duchu", nám však jde o to dostrkat tam JÁ. A přitom tomuto příjemnému aspektu archetypu někdy JÁ takřka dobrovolně předá vládu. Jako v následujícím příkladu.


Příklad 1.

    Se Zdenčinou duší jsme se již seznámili v kapitole "Mapa duše". Na výsluní je zde archetyp Artemis. Takto však vypadá její duše v normálním životě. Spolu s Mirkem, v jehož duši je zase na výsluní Hermés, jsou vedoucí skautského oddílu, který každé prázdniny odjíždí na tábor do odlehlé přírody. Jelikož materiální zabezpečení je zcela v kompetenci Mirkově, ztrácí Zdeňka na tři týdny naprosto kontakt s civilizací.

    Zde se nemusí starat o domácnost ani chodit do práce či na úřady nebo počítat peníze. A právě v toto období u ní dochází k proměně. Zažívá obrovský příliv energie a nadšení pro věc. Bere na sebe maskáče, podle počasí krátké či dlouhé, vlasy stáhne do ohonu a odloží většinu vymožeností civilizace. Jen místo luku své patronky má přes rameno fotoaparát. Neloví skutečná zvířata, ale snímky. Kluci i holky na tu proměnu jenom zírají. Jsou šťastni, že mají takovou skvělou vedoucí, která si takřka se vším ví rady, hýří nápady, sama je odvážná, nebojí se ani o sebe ani o ně. Naopak je celý den honí do dobrodružství a povzbuzuje je. A večer jsou všichni plni zážitků a také unavení a nemají již sílu na hlouposti. Naštěstí se mezi jejími skauty nevyskytují žádní peciválové nebo pohybově méně nadané děti, kterým by tyto požadavky ze strany vedoucí vadily. 

    I když ji po celý rok Mirek nechával chladnou, zde jej tři týdny loví a snaží se vetřít do jeho přízně. Ale nedaří se jí to, protože Mirek - Hermés, pokud sám nechce, je nepolapitelný. O to více o něj Zdeňka usiluje. Každé ráno se chodí nahá vykoupat do tůně v potoce. Když ji tam kluci někdy špehují, udělá sice příšerný cirkus a snaží se před nimi ukrýt své vnady. Jenže místo toho aby se oblekla, hází po nich nahá šiškama a tak kluci stejně vidí všechno. Ale další den se musí jít vykoupat opět. Zajímavé na tom však je, že po zbytek léta chodí v poklidu na nudistickou pláž a když se na ni titíž kluci koukají tam, vůbec jí to nevadí. To je tím, že na nudapláži leží Zdeňka, u které reakce Artemidy tlumí Athéna a Hestia. V tůni se však koupe samotná bohyně Artemis. A podobný cirkus ztropila i v případě, když ji špehoval sám Mirek bez doprovodu kluků. Ačkoliv o jeho přízeň usilovala.

***   

    Ta změna chování je způsobena tím, že se archetyp bohyně Artemis v příhodných podmínkách odloučení od civilizace zmocní vlády nad Zdenčinou duší. Pro skauty je to obrovský přínos. Artemis ve Zdenčině duši není ani zatrpklá ani mstivá ani feministická. Toto posednutí má však za důsledek i tu "podivnost" v jejím chování. Když ji kluci přistihnou nahou, neobleče se, jako by to třeba udělala Athéna či Héra, ale trestá je tím, že po nich střílí šiškami místo šípů. Proměnit v jeleny (jako v mýtu o Aktaiónovi) je naštěstí nedovede. A tak kluci uhýbají jen šiškám a koukají na svou nebojácnou ale nahou vedoucí. Artemis je bohyně odvážná a tak se druhý den jde klidně koupat znovu, ačkoliv ví, že s čumily může počítat. A paradoxně bude střílet i po Mirkovi, neboť ten ji spatřil nahou v jiné situaci, než by ona chtěla.

  

  Normální stav duše.                 Prázdninová posedlost.

    Během roku je Artemis ve Zdenčině duši na výsluní. Jinak řečeno je to vůdčí (dominantní) archetyp ve Zdenčině duši. Dává jí hodně energie a ponouká ji k mnoha činům. A Zdeňka jí velmi často ochotně ale nevědomě vyhoví. Pokud tak činí, jedná v souladu se zájmy bohyně a cítí se dobře. Ostatní archetypy s výjimkou Dia nemají na Zdeňku rozhodující vliv, ale přicházejí také se svou troškou do mlýna. Zeus podporuje svoji milovanou dceru "z pozadí". V toto období tedy ztělesňuje Zdeňka bohyni Artemis podporovanou svým otcem Diem. V duši však vládne JÁ. A také se samostatně rozhoduje. 

    Na táboře předává JÁ vládu nad duší bohyni Artemis. Vliv ostatních archetypů je takřka nulový. Není tu Zdeňka, ale Artemis ve Zdenčině kabátě. 


Příklad 2.

    Podnikatel Josef, v jehož duši byl na výsluní Zeus, žil vcelku poklidným životem s manželkou Marií a dvěma dětmi. Byl to přičinlivý muž, jeho firma docela prosperovala a tak rodina nikdy netrpěla nedostatkem. Marie, žena v domácnosti, se vzorně starala o děti a Josefovi vytvářela příjemný domov a zázemí. Není divu, v její duši byla na výsluní Démétér. Josef - Zeus byl sice trochu do větru, ale snad proto, že mu Marie - Demétér nikdy nic nevyčítala, tak jeho vztahy k ženám nepřesahovaly rozumné meze.

    Všechno klapalo až do doby, kdy Josef přijal do své firmy novou ekonomku. Mladou, rozvedenou, životem poněkud zklamanou, smutnou, ale milou a sladkou Evu, která zůstala se dvěma dětmi sama. Nevěděla si s novou životní situací moc rady. V její duši byla totiž na výsluní Persefóné. Když o tom Josef vyprávěl doma, Marie Evu politovala a požádala Josefa, aby coby šéf firmy se jí snažil její úděl ulehčit. Na radu Marie si začal Josef si Evy více všímat, utěšovat ji a trochu protěžovat. Ne moc, chtěl být spravedlivý. Jenže za několik týdnů jelo vedení firmy na dva dny do Brna na veletrh. A Josef - Zeus využil příležitosti a jejich procházka po brněnských parcích skončila v posteli. .... Ale co čert nechtěl! Vedoucí provozu Hádés to narafičil tak, že se to Marie dozvěděla. A patřičně vše okořenil.

    V tom okamžiku se stala v Mariině hrudi obrovská změna. Láskyplný klid a uspokojení z péče o děti a hodného manžela zmizel a byl nahrazen spalujícím ohněm vzteku a žárlivosti. "Tak takto se mi ten hajzl odvděčil za mou snahu a dobrotu?" Hodila na zem snubní prstýnek, podupala jej, roztrhala všechny svatební fotky, rozstříhala všechny Josefovi provokativnější slipy i tanga a ponechala pouze starší trenýrky. Načež vyběhla ven a pomluvila toho hulváta všem sousedkám, které našla doma. Některé se ji snažily utěšovat, ale tím se její vztek ještě zvýšil. Vběhla domů, popadla všechny dokumenty z Josefova pracovního stolu a hodila je do popelnice. Josefovým štěstím bylo, že měli plynové topení. A na kus papíru červeně napsala: "Však ty víš proč !!!!" Pak nabalila kufry, vyzvedla děti ze školky a odjela k rodičům.

    Mariinou mámou byla vyzrálá Athéna. První a druhý den pobytu u ní proklínala Josefa spolu s Marií. "A nezvedej mu telefon, nemusí vědět, kde jsi. Ať má také trochu strach!" Třetí den odvedla Athéna Marii i s dětmi trochu mezi lidi a na městské atrakce. Čtvrtý den začala pomalu vysvětlovat, že ono se až taková katastrofa nestala, že ten proutník Josef má své kladné stránky, že je má docela rád a že ti Diové prostě už takoví jsou. A nakonec si to částečně zavinila i sama, protože Josefa k péči o Evu ponoukla. Za normálních okolností si Zeus trpících, kteří mu nemohou pomoci posílit pozice, příliš nevšímá. Pátý den se Marie uklidnila a šestý den se vrátila i s dětmi domů.

***

    Není až tak důležité, jak tento příběh pokračoval, důležité je co se to s Marií stalo. Životní situace obrovsky aktivovala bohyni Héru, která doposud nehrála v Mariině duši až tak významnou roli. Mariino JÁ zcela ztratilo vládu a Héra se zcela zmocnila Mariiny duše. Mariino JÁ bylo v duši nahrazeno Hérou. Po prstýncích nedupala a svatební fotky netrhala Marie, ale Héra. Marie - lépe řečeno Mariino JÁ - byla několik dnů posednuta Hérou.

         

Původní stav                    Stav posedlosti                   Nový stav 

    Moudrá Athéna věděla, že sice nic není tak horké, jak se uvařilo. Ale když by Héře odporovala hned na počátku, spíše by její vztek ještě posílila. A tak jí dala za pravdu a nadávala s ní. Héra se vyvztekala, vypovídala a uklidnila. Alegoricky řečeno: Taktická Athéna upustila Héře nadbytečnou energii. JÁ se opět ujalo vlády v duši a Démétér se vrátila na výsluní. Marie přijela domů sice smutná a naštvaná, ale ne vzteklá a řádící. Pozice Héry v její duši však zůstala posílena. Což znamená, že na Josefovi vztahy k ženám bude od této příhody reagovat mnohem citlivěji. Každé významnější trauma či náročnější životní situace pozmění rozložení archetypů v duši i jejich aktivitu.


     Zdeňku posedla Artemis na tři týdny, Marii Héra na několik dnů. Ty tři týdny, to je již dost dlouho. I když mám pocit, že někteří lidé jsou posedlí celá desetiletí. Ale archetyp dokáže posednout člověka i na mnohem kratší dobu. Dionýsos nebo Poseidón třeba jen při návštěvě hospody. Od třetího piva až do vystřízlivění. Pak se dotyčný i diví, co dělal. Mrkni znovu příběh (4) o Apollónově oslavě v kapitole "Příběhy 2". Posedlost božským archetypem se může projevovat z našeho pohledu kladně jako u Zdeňky v prvním příkladu. Anebo záporně jako u Marie. Ale pozor. Bylo by nemístné to mít Marii za zlé. Ten cirkus nedělala Marie, ale Héra.

    Řekneme-li posedlost, mnoha lidem to připadá, jako by ten archetyp seděl někomu za krkem. Lidé v antice buď stáli nebo leželi. Sezení tam nebylo tak obvyklé, jako v současné civilizaci. Snad v divadle nebo v radnici. Sezení tehdy symbolizovalo vládu. Kdo seděl, vládl. A v našem případě si archetyp sedne na místo JÁ a vládne.

   Posedlosti se také říká inflace a znamená to doslova nafouknutí. Představ si to jako nafouknutí archetypu energií. Proto jsme mohli v případě Marie napsat, že Athéna upustila Héře část energie.

    Rudolf Starý - jungiánský psychoastrolog

    .. jádrem psychické inflace je identifikace vědomého Já s určitým archetypem, například s archetypem Hrdiny (který je přesvědčen, že není nic, co by nedokázal) nebo kterékoliv božské postavy, počínaje samotným Diem (projevujícím se například v despotickém otci rodiny), Hérou (v panovačné a žárlivé matce), Dionýsem (v přecitlivělém, revoltujícím a romanticky roztouženém synovi), Artemidou (v odtažité panensky odmítavé a sportovně založené dceři) atd. Identifikace s archetypy znamená přerušení vědomého kontaktu s těmito psychickými mocnostmi kolektivního nevědomí, jehož neodmyslitelným rysem je odstup a svobodné rozhodování o vlastním "vzdoru a odevzdanosti" ve vztahu k nim.


    O posedlosti v případě "magické lásky" jsem se již zmínil v kapitole "Vztahy". A tak pro úplnost ještě dodávám, že existují ještě posedlost myšlením a posedlost životní rolí. Té poslední se také říká ztotožnění se s osobností. 

    Myšlením je posedlá celá západní civilizace. Všechny vjemy a pocity převádíme na myšlenky. Což by nevadilo, kdybychom to dělali vědomě. My to však děláme automaticky. A na druhé straně reagujeme na myšlenky podobně, jako na vjemy. Pouhá slovní spojení v nás vyvolávají emocionální reakce, které jsou často až nepřiměřeně silné. "Paní Nováková říkala, že Horáková zaslechla, že Peroutková snad viděla, že ...." A již teď jsme z této naprosto nepravděpodobné a neověřené informace mrzutí.

    K posedlosti životní rolí (personou) dochází, když se zcela ztotožníme s rolí, kterou hrajeme v určitém výseku svého života, zejména v zaměstnání. Například prodavačka nabízí zboží nejen v obchodě, ale vnucuje je i návštěvám doma nebo sousedům. Učitel natolik sroste se svou rolí, že jí věnuje celý volný čas. Ředitel podniku se chová jako ředitel i doma nebo v zahrádkářské kolonii. Konce bývají mnohdy tvrdé a projeví se jako pocity nepotřebnosti a vnitřní prázdnoty. Ředitel nebude ředitelem až do smrti, učitel také ne. Podobně mohou propustit i prodavačku. Již nebude co nabízet, koho učit či řídit.  

    Ale typy posedlosti nejsou tématem těchto stránek.

*****

    Jak se zbavit posedlosti, zní oprávněná otázka. I když jsou v této situaci funkce vědomého JÁ potlačeny, nezmizelo zcela. Podstatné je uvědomit si tento stav a přiznat si, že jsem v tom až po krk. Já jsem JÁ, ale ta, která ve mě tak řádí, to je Héra. Já jsem JÁ, ale ta, která mýma rukama hází po klucích šišky, to je Artemis. Pak mohu zapracovat na postupném oddělení se od archetypu. V druhém případu třeba tím, že se vědomě rozhodnu se v klidu obléct.