Mýtické příběhy z běžného života II.

Krátké příběhy lidí, kteří nevědomě hrají archetypální role

Kapitola je uzavřena, nové příspěvky najdete v "Příbězích 3"


(30) Mladá Athéna věděla, že Zeus, bankovní manažer středního věku, je do větru. Ale slíbil jí, že po svatbě bude se vším konec. A ona mu uvěřila. Vydržel to však pouze tři měsíce a pak se v něm opět probudily jeho promiskuitní sklony. Ale Athénu nechtěl ztratit a tak nastoupily nejrůznější důvody. Přesčasy, obchodní schůzky a podobně. Skrývání stálo Dia hodně nervů a vydrželo dva roky. Pak některá z milenek od něj očekávala více než jednorázové pobavení a zavolala mu domů. A zvedla to Athéna. Neudělala žádnou scénu. Beze slova si sbalila své věci, odstěhovala se a podala žádost o rozvod. Tušila totiž, že Zeus svůj slib nedodržel, ale nechtěla si to přiznat a tak čekala na jednoznačný důkaz.

Diovy sliby, co se týče záletů, nelze brát příliš vážně. Athéna zase nerada dělá ukvapená rozhodnutí, má-li však nezvratné důkazy, pak jedná. A někdy hlava nehlava.


(29) Zeus žil s Hérou docela klidným životem až na to, že jej Héra občas podezřívala z nějakých avantýr. Když měl čtyřicáté narozeniny, zdálo se mu divné, že si na něj nikdo nevzpomněl.  Myslel si, že mu třeba manželka Héra po snídani popřeje a možná jej překvapí malým dárečkem. Ale ta neřekla na toto téma ani ň. I děti snědly snídani a beze slova zmizely. Když odjížděl do práce, cítil se opuštěný a hlavně nedoceněný. Netěšil se tam, neboť jeho sekretářkou byla feministka Artemis, se kterou se neměl moc rád. Byla sice velmi schopná, ale studená. Měl s ní občas kvůli nějakému tomu plácnutí po zadku i konflikty, ale bohužel si svou sekretářku nemohl vybrat sám. Tak už to ve velkých firmách bývá. Když však tenkrát vstoupil do kanceláře a Artemis mu popřála vše nejlepší a hned se cítil lépe. "Alespoň někdo si na mě vzpomněl." Pracoval do dvou odpoledne a tu se otevřely dveře a Artemis zahlaholila: "Šéfe, dnes je tak hezký den a vy máte ty narozeniny... Nepůjdeme na oběd?" Ochotně souhlasil, neboť to byla nejpříjemnější slova, která od rána slyšel. Šli tedy do vyhlášené restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili i skleničku vína. Když odcházeli, tak se Artemis zeptala: "Šéfe, a musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!" Zeus na to: "Nakonec, nemusíme se pro dnešek vůbec vracet." "A nezajdeme ke mně?" Udiven souhlasil. U ní doma si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a v nejlepším Artemis řekla: "Šéfe, ještě mám pro vás v ložnici velké překvapení, mohu to jít připravit?" "Jen běžte!" S nadšením souhlasil. Artemis odešla do ložnice ....... a po několika minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami. Nesla ho spolu s Hérou a s kolegou Hermem. Artemis a Hermés (který vše vymyslel) se smáli, s Héřiných očí sršely blesky a Zeus sedící na pohovce jen ve slipech a ponožkách zkoprněle zíral.

Ničivost a mstivost Artemidy je zpravidla obrovská. A touha Héry přistihnou Dia při nějaké avantýře také. A Hermés, který je pro každou legraci, s nadšením takovou situaci zinscenuje. Ale jen když Zeus není jeho nadřízeným.


(28) Pár let po svatbě dosáhla Athéna v péči o dítě i manžela Apollóna dokonalosti. Vstávala denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili si spolu zuby, a zatímco syn snídal, Athéna stihla rychlý make-up, aby Apollóna uchránila pohledu na přirozený vzhled svého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával Apollón, bývalo dost času, stíhala obvykle připravit pořádnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky. Budila ho mile a něžně a ještě před tím mu nachystala prádlo a zkontrolovala oblečení. Když odcházel do práce, mávala mu se synkem z okna. Během dne stihla všechno: Uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem. Jít s malým na procházku, plést svetr, natírat poličky, osekat zahradu. Byla pyšná na to, že když se manžel vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce. Neutrácela za zbytečnosti ani nechodila odnikud pozdě. A pokud s ní chtěl její muž o něčem mluvit, trpělivě ho vyslechla a věděla-li, i poradila. Vždy bylo uvařeno, vše bylo nachystáno, všude bylo teplo a útulno. Muž si na nic nestěžoval. Nebylo na co. V té době se ani jednou nepohádali. „Tak co je dnes nového…“, ptával se a Athéna pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti.

Jenže jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se časem změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: „nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekával jeho oblíbený vychlazený pomerančová džus. Athéna nadále vše zvládala, ale nějak to nebylo ono. A když si jednou postěžovala kamarádkám, odpověděly otázkou: „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou s džusem a Tebou?“ Samozřejmě nevěděla. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná a spolehlivá. Ale už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až vypoví službu!“

Ten večer vypila Athéna půl litru červeného vína na kuráž a ráno se probudila až o půl osmé. Nakoukla do kuchyně. Stál tam Apollón ve zmačkané košili. V pravé ruce držel křičícího syna a v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně a strachoval se, jestli náhodou Athéna neonemocněla. V další dny nebyla Athéna vždy jen tam, kde by si Apollón přál a nedělala jen to, co očekával. Přestala mu chystat snídaně, občas jej požádala o pomoc s domácími pracemi a občas mu svěřila i syna. Již za týden se vřelost jeho polibků zvýšila. A při návratu z práce se telefonem ptal se, zdali vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.

Athéna sice všechno zvládá, ale nemá-li možnost se realizovat i mimo rodinu, hrozí nebezpečí, že "vyhoří". Jako recept vypadá tento příběh docela slibně, ale funguje to jen na některé bohy, nikdy ne na Área, Dia, Poseidóna či Háda. Apollón a do jisté míry i Hermés a Dionýsos jsou ochotni podělit se o domácí práce.


(27)   Za dávných časů přišel na malé Hádovo pracoviště vědecký pracovník Apollón se svou družinou techniků. Vedoucí pracoviště Hádés je přátelsky přijal, ačkoliv byl plný strachu, zda mu na pracovišti nenajdou nějaké nedostatky. A když zjistil, že nedostatky nehledají, začal se vychloubat. "Abych se blíže představil, soudruzi: Mám čtrnáct funkcí. Jsem předsedou základní organizace KSČ, jsem lektorem na Okresním výboru KSČ, jsem předsedou místního svazu zahrádkářů, jsem členem Svazu československo sovětského přátelství, ...."  Takto pokračoval a přitom své funkce počítal na prstech. Dopočítal třinácti a zarazil se. "Na něco jsem zapomněl soudruzi. Tak ještě jednou. Jsem předsedou základní organizace KSČ, jsem lektorem na Okresním výboru KSČ, ...." Opět napočítal do třinácti. "Počkejte chvíli, soudruzi, já zavolám manželku, snad si to bude lépe pamatovat."

Má-li Hádés možnost, pochválí se. I cizím peřím.


(26)   Ještě za dob socialismu byl šéfem nevelké státní organizace v krajském městě mírný Dionýsos. Měl spoustu přátel mezi úředníky státní správy a tak jeho pracoviště nebylo centrem pozornosti. Úkolů nebylo mnoho a pracovníků na ně bylo dost. Vládla zde kafíčková pohoda, zaměstnanci přišli do práce, dali si kafíčko, pak trochu popracovali a dali si další. Nebylo-li to opravdu naléhavé, nevládl v této organizaci žádný spěch ani stres. Dionýsos nezapomínal na všechna významnější jubilea svých podřízených a oslavy, podnikové večírky a dokonce i výlety byly docela běžnou záležitostí. To, že organizace nedostávala příliš mnoho úkolů dovedl Dionýsos u vína zařídit. Byl to šéf oblíbený všemi, kterým se nechtělo příliš pracovat. Ti ambicióznější mu však utíkali, neboť se staral spíše o dobrou atmosféru  mezi zaměstnanci než o rozvoj, prosperitu a zviditelnění své organizace.  

    Roky utíkaly, Dionýsos odešel do důchodu a do čela organizace byl jmenován pětapadesátiletý Zeus. Pro zaměstnance to byl šok. Diovo heslo bylo: "Když už tady jsme, neměli bychom se chovat jako příživníci, ale být společnosti i něco platní." A tak postupně byla nucena kafíčka zaměstnanců odejít do ilegality a pracovní náplně přibylo. O služby a produkty organizace však začal být zájem, což přineslo nějaké peníze. O práci v organizaci se začali opět ucházet ambicióznější lidé, neboť takovým dával nový šéf prostor. Zeus zmodernizoval budovu, sehnal další peníze na nové vybavení, postaral se všem o vyšší platy a řadě zaměstnanců sehnal i byty. A sehnat v tomto městě více bytů v té době byla věc nevídaná. Nakonec však měl smůlu. Nastoupil do funkce jen několik let před sametovou revolucí. Jeho odpůrci po ní vše obrátili v jeho neprospěch. Přetěžoval zaměstnance, měl na ně příliš vysoké požadavky, málo se staral o soudržnost kolektivu, přibíral jen své lidi, neuznával podnikové tradice atd. Těmi tradicemi mysleli ty oslavy a večírky. A v nové politické situaci se klika neschopných kafíčkářů postarala o to, aby odešel předčasně do důchodu.

    Jak se dostal Dionýsos do vedoucí funkce, o kterou normálně neusiluje? Byl do ní jmenován, v těch dobách to byla běžná praxe.


(25)    Když dosáhl Hádés třiceti let, usoudil, že je již dost zralý na funkci ředitele. A jelikož ve firmě, kde byl zaměstnán jako bezpečnostní technik neměl ani teoretickou šanci dostat se do vedoucích pozic, začal se účastnit konkurzů v jiných firmách. Kupodivu občas i uspěl a ředitelem se stal. Jenže v čele žádné firmy nevydržel déle než několik měsíců. Za svůj neúspěch vždy vinil okolnosti, spolupracovníky nebo odběratele či dodavatele. Ani půlroční podmínečný trest jej nepřesvědčil, že na ředitelskou funkci prostě nemá. Domníval se jen, že si stanovil příliš vysokou laťku a když se z tohoto posledního velkého neúspěchu otřepal, začal se opět účastnit konkurzů. Tentokrát na ředitele malých až maličkých firem. Chce být prvním za každou cenu, a když to nešlo ve velké akciovce, snad to půjde ve státním podniku s 30 zaměstnanci.

    Hádés si vždy myslí, že má na víc. Pokud se dostane do vedoucí funkce, nikdy není oblíbený. "Nevládne" svým šarmem a přirozenou autoritou, ale přehnanou přísností, zastrašováním a rozséváním nesvárů mezi podřízenými. Sám je velmi podezíravý a má strach z intrik. A samozřejmě ze svržení.


(24)    Jednoho dne šel Hermés po ulici a všiml si, že na zámeckých schodech sedí nevidomý muž s kloboukem na kolenou a vedle sebe má tabuli s nápisem: "Jsem slepý. Prosím, pomozte mi." V klobouku měl jen pár drobných. Hermés přihodil do klobouku dvě koruny a potom vzal tabuli, otočil ji a na druhou stranu napsal: "Je jaro, a já ho nemohu vidět." Když se odpoledne vracel, viděl, že slepcův klobouk je plný mincí i bankovek.

     Hermova přirozenost spočívá v hledání a v nalézání jiných pohledů na svět i na život. Nerozdává hmotné statky (jen dvě koruny), ale nové pohledy. Ale mnozí místo toho, aby se inspirovali, mu akorát hubují a dále lpí na "tradici" a na tom "co se má a co se od nás čeká".


(23)    Poseidón utrpěl vážné zranění nohy a protože celý život pracoval jen manuálně, nezbylo mu, než odejít do invalidního důchodu. No nezbylo - na stará kolena se mu již nechtělo učit žádné novoty. A tak zůstal věrný své hospůdce, kde nyní trávil celá odpoledne. Okouzloval servírky a vytahoval se před kumpány i náhodnými hosty. Byl veselý a štědrý. Aby to finančně utáhl, přivydělával si dopoledním žebráním ve středu velkoměsta, ve kterém bydlel. Schoulený seděl pokorně celé dopoledne na zemi před kloboukem. A těšil se na odpolední zážitky. A tak prožil jaro, léto i podzim. Jen zima byla dlouhá. Na chodníku se v mraze dlouho sedět nedalo. A lidé mají v zimě též do kapsy jaksi hlouběji.

    Pro Poseidóna jsou charakteristické dvě tváře. U tohoto je to prosebník a grand.


(22)    Athéna pracovala jako profesorka na střední škole. Práce ji bavila. A i když absolvovala dvě vysoké školy, neustále se vzdělávala. S svým manželem Poseidónem měla dvě děti a starost o ně i o domácnost velmi dobře zvládala. Jen ty manželské vztahy nefungovaly. Poseidón byl náladový, hrubý, často agresivní, chodil do hospody a občas se nechal unést i hraním o peníze. Dokonce žárlil na Athéniny kolegy z profesorského sboru. Na rozdíl od Athény o sebe moc nedbal, nevzdělával se a občas byl i nezaměstnaný. Jejich komunikace se omezovala na ty nejdůležitější věci. Již několikrát Poseidón Athénu fyzicky napadl. Když si uvědomil, co to zase udělal, prosil o odpuštění a sliboval hory doly. A vždy začal nějaký čas sekat dobrotu. Byl milý, pozorný a dokonce i starostlivý. Ale za pár týdnů se začal opět vracet do původních kolejí. Štěstí pro Athénu, že se stala zástupkyní ředitele Dia a mohla se realizovat v zaměstnání.

    Opět typický Poseidón, nějaký čas bouří, pak se zase uklidní. A pokud se zeptáte, jak se Ti dva k sobě dostali, když tvoří soupeřící dvojici, nedovedu to vysvětlit jinak, než že protiklady se přitahují, ale málokdy vytvoří uspokojující dlouhodobý vztah.


(21)    Apollón vystudoval vysokou školu a našel si práci, která ho bavila. S dívkami neměl vcelku problémy, byl klidný, hodný a spolehlivý. Nejvíce jej přitahovala jeho spolužačka z gymnázia Artemis, se kterou se po ukončení studií oženil. Novomanželé si docela dobře rozuměli. Až jednou se předčasně vrátil se služební cesty a našel Artemidu lovící v posteli jeho nejlepšího přítele. To jej neuvěřitelně rozzlobilo a přítel dostal pár ran a kopanců. Artemis si musela vyslechnout zase spoustu výčitek. Za tento incident dostal jen podmínečný trest. S Artemidou se záhy rozešel. Sám však nemohl pochopit, co se to s ním tehdy stalo. Jak je možné, že on, který tak odsuzoval jakékoliv násilí, se takto zachoval. Po čase se oženil znovu. Ale trne strachem, aby se něco takového nezopakovalo. A tak svou ženu. kterou sice miluje, stále kontroluje. Chce mít jistotu, že je vše v pořádku.

    Apollón má rád jistotu, často si na ní dokonce zakládá. V jeho přirozenosti je i temná stránka, ale on ji dokáže skvěle kontrolovat. Ale pokud podnět překročí určitou byť hodně vysokou hranici, může to dopadnout i tak, jako v tomto příběhu. Většinou však střílí z dálky. Napíše o svůdci své ženy zostuzující článek do místních novin nebo, má-li tu možnost, postará se, aby jej v zaměstnání přeložili do jiného města, a tak podobně.


(20)    Mladičká Artemis se začala zajímat o Apollóna. Ve školní rok mu to nedošlo, neboť měl plnou hlavu svých "ušlechtilých" zálib. Až když jej na pláži pozvala na svou deku a začala se k němu tulit, cosi se v něm probudilo. Prázdniny byly dlouhé a teplé, schůzky časté. Nejprve na pláži, později i mimo pláž. Apollón byl vstřícný a těšilo jej, že jej mladá Artemis nadháněla a lovila. Když přišel školní rok, vrátil se Apollón ke svým "ušlechtilým" zálibám. A Artemis jej každou středu navečer až do jara navštěvovala. Dokud Artemis projevovala zájem, byl Apollón spokojen. Jenže na jaře Artemis nějak ve svém zájmu polevila. Ne příliš, ale polevila. V Apollónově hlavě se začaly rodit všelijaké scénáře na téma, co je za tím. A tak jednou odložil "ušlechtilé" záliby stranou a začal pátrat jako detektiv. Nevypátral nic. Až jednou potkal Artemis na břehu řeky a začal se jí věnovat. "Teď nemám na Tebe čas," vyvlékla se mu. "A kdy tedy," on na to. "To ještě nevím." To jej namíchlo: "Tak si tedy trhni nohou, že já blbec se s Tebou vůbec zahazoval!" A otočil se a šel pryč. Večer se mu to rozleželo a již odpoledne čekal, až půjde Artemis domů, aby se jí omluvil. Na jeho omluvu odsekla: "Teď si trhni nohou Ty, když mi nevěříš!" A zabouchla mu dveře před nosem. .... Potkali se za necelých 10 let, ona vdaná a on ženatý. A teprve teď zjistili, jak je to tehdy oba mrzelo, ale paličatost jim bránila se usmířit.

    Oba dva jsou střelci, Apollón sice střílí uvážlivěji, ale o to více podezírá.


(19)    Vdova Déméter si se svou dcerou Korou velmi dobře rozuměla. Byla jí dcerou i kamarádkou. Možná k tomu přispěl i nevelký věkový rozdíl mezi nimi. Měla ji v osmnácti. I když Kora začala chodit s hodným a klidným chlapcem Apollónem, jejich vztahu to neublížilo. A tato pohoda mezi matkou a dcerou trvala až do svatby, po které se Apollón přistěhoval do jejich dvoubytového domku. Kora, nyní vlastně již Persefóné se stala vládkyní své domácnosti. Sebejistý Apollón ji podporoval v samostatnosti a nedopustil, aby Démétér na ni měla nadměrný vliv. A Démétér začala pociťovat, že se jí dcera vzdaluje, že ji její starosti a problémy již nezajímají tak jako dřív. Persefóně připadaly mnohé matčiny starosti zase jako banální. A když začala vnoučata babičku navštěvovat, Apollón a Persefóné tyto návštěvy drželi pod kontrolou. Matčiny pocity z dcery se ještě zhoršily. 

    Tato Démétér měla k dceři rozumný vztah, nevládla jí tolik, jak to bývá u tohoto archetypu zvykem, a tak se u Kory nevyvinula tolik potřeba zavděčit se jí. A jejich dobrý vztah vydržel až do té doby, něž se Démétér cítila ohrožená. Sňatek dcery, to je pro Démétér vždy malý unos, a to i když není unesena daleko. Všimněte si, že se ukřivděná cítila pouze Démétér. Persefóné se ráda podřídila Apollónovi, protože byl rozumný, hodný a klidný. A kdyby něco, matka byla blízko. Horší by pro Persefonu bylo, kdyby se měla ze svého rodného domu odstěhovat a odejít, byť s Apollónem, do nejistého světa.


(18)    Hermés poprvé cestoval novou moderní aerodynamickou vlakovou soupravou. Vlak přijel včas, Hermés usedl k oknu a čekal na odjezd. Asi tak pět minut se nic nedělo a pak se ozval ve vlakovém rozhlase hlas strojvedoucího. "Prosím příslušníky vlakové čety, aby se podívali, zda máme dobře zavřené všechny dveře, signalizuje mi to poruchu." Vlaková četa zkontrolovala dveře a za takové dvě minuty se ozval ve vlakovém rozhlase průvodčí: "Pane strojvedoucí, našli jsme to, už je to v pořádku." Hermés se pousmál a vychutnal si jízdu. Když však tuto příhodu několikrát vyprávěl, vložil průvodčímu do úst ještě jednu větu navíc: "Pane strojvedoucí, našli jsme to, už je to v pořádku. Nějaký blbec nechal ve dveřích botu!"

    Hermovy historky nejsou nikdy zcela pravdivé, vždy je tam něco pozměněno, aby to bylo zajímavější a zábavnější.

 


   

(17)    Stalo se, že Démétér zemřela a stárnoucí Héfaistos zůstal sám. Celý život o něj pečovala a tak o běhu domácnosti neměl ani ponětí. Ačkoliv byl v železářství, ve stavebninách a v prodejně pro kutily v jejich malém městě jako doma, jeho první návštěvy v současných obchodech byly pro něj traumatizující. S úžasem zjišťoval, že potraviny mají lhůtu použitelnosti, že na pultech mají několik druhů chleba, řadu druhů salámů, čokolád, jogurtů, olejů ba i žiletek a krémů na i po holení. S úžasem zjišťoval, že v obchodech má tatáž věc pomalu každý týden jinou cenu. Doma zase pořád něco hledal, neboť nevěděl, kde má trenýrky, kde košile a v některých případech, například u ponožek, zjišťoval, že nejsou jeho, až když se mu je nepodařilo obléct. Svým dcerám i vnučkách nabízel oblečení, které po Démétér zbylo, a nemohl pochopit, proč takové krásné a velmi zachovalé věci nechtějí. 

     

    Největším svízelem však bylo, že se v zimě nudil. Na zahradě se pracovat nedalo a v dílně neměl topení a tepelnou izolaci, které by umožňovaly její využití i v silných mrazech. Veškerý tento volný čas doposud trávil s Démétér. Do hospody nechodil a s lidmi se prakticky nestýkal. Vše obstarávala Démétér, ba dokonce styk s těmi, pro které občas něco vyrobil. Jeho dlouhodobé zvyky se mu teď staly železnou košilí. Procházka do parku - co by tam dělal! Procházka po městě - na co! Jen tak pro nic za nic! Kdo to jakživ viděl! A tak seděl u televize, přepínal z programu na program a čekal, zda náhodou nenarazí na něco pro něj zajímavého. A to bylo málokdy. Ale přes všechnu nudu dělal s domácích prací jen to nejnutnější, aby nebyl zavalen neumytým nádobím anebo odpadky. Takové práce přece nejsou pro chlapa. Bručounem byl sice odjakživa, ale teď bručel takřka pořád. 

    Héfaistovo chování ve vyšším věku má často obrovskou setrvačnost. Nejen v tom, že není ochoten reorganizovat svůj život, ale i v tom, že si nechce přiznat, že stárne a jeho výkonnost se po všech stránkách snižuje.


 

(16)    Persefóné měla dvě dcery. Již od jejich deseti let je naprosto nezvládala. Dcery k ní byly sprosté, poroučely jí a vymýšlely si. Občas se na matce dopouštěly i fyzického násilí jako kopance či rány do zad. Persefóné je však omlouvala. Před sebou i před druhými. "Ony to tak nemyslí."  Ve škole nebo vůči ostatním lidem se dcery chovaly zcela normálně. A tak málokdo věděl o těchto Persefoniných trablech. Ale když ji někdo z těch, kdo situaci znali, upozornil na to, že zde není něco v pořádku, jen se smála. Ale byl to zatrpklý smích plný bezradnosti nad svou situací. Nebyla totiž schopna dcerám ani odporovat, natož zjednat pořádek. A tak jim trpělivě sloužila a čekala, že se objeví někdo zvenku a vysvobodí ji. Buď odvede dcery anebo zjedná pořádek.

 

    Sama Persefóné málokdy co změní. Potřebuje k tomu pomoc někoho, komu skutečně důvěřuje.

 


 

(15)    Aby posílil svou prestiž, používal Hádés dva postupy. Kdekomu písemně blahopřál ke všem možným příležitostem. A když už takových přání od něj přišla řada, mnozí oslavenci považovali za svou povinnost blahopřát také jemu alespoň k jmeninám anebo mu za přání alespoň poděkovat. A pak ve svém okolí rozhlašoval: "A tento senátor, to je můj velký kamarád. Podívej, tady mi píše k svátku." A prohrábl krabici s blahopřáními a zamával pohlednicí.

 

    Mnozí lidé, aby měli od něj pokoj, Hádovi občas přitakali. Zpravidla šlo o nějakou maličkost. "Je to tak, že?" Často končíval své úvahy touto otázkou. "No jo, nějak tak to asi bude", odpověděli mnozí. Mnohdy jen proto, aby měli od něj pokoj. A Hádés tohoto souhlasu rafinovaně využíval. "Franta si to myslí také. A taky náš doktor," říkával pak, aby dodal svým tvrzením větší váhu.

 

    Tato Hádova vlastnost je protivná takřka všem archetypům, jen Hermés jí šibalsky využívá.

 


 

(14)    Dobrák Héfaistos měl dceru Athénu a syna Héfaista. S dcerou si moc nerozuměl a když dospěla, začala mu přerůstat přes hlavu. Oponovala, ba dokonce mu občas i vyhubovala. A když vystudovala a stala se učitelkou, propast mezi nimi se ještě prohloubila. Zato ze synem si rozuměl velmi dobře. Pracovali spolu v dílně nebo na zahradě, plánovali co kde upraví a jak co vylepší. A práce jim šla od ruky a oba byli spokojení. Mladý Héfaistos byl na rozdíl od svého otce ještě celkem pružný a přizpůsobivý. Jen se mu dlouho nedařilo najít vhodnou partnerku. On na to svádění moc nebyl a tam, kde se nejraději pohyboval, mnoho žen nebylo. Ale nakonec měl štěstí. Vyhlídla si jej řemeslnice Athéna. A odvedla z domu na druhou stranu země. S chytrou a ke světu se mající partnerkou byl mladý Héfaistos spokojen a tak o to více pracoval, zlepšoval i vydělával peníze. Ale starší Héfaistos jeho odchodem nesmírně trpěl. Takřka deset let dělali všechno spolu a teď na všechno zůstal sám. Pracoval sice dále, ale nějak to nebylo ono. A když se blížil termín občasné návštěvy novomanželského páru, zářil radostí a plánoval, co všechno za ten víkend spolu s mladým Héfaistem udělají. A jeho největším snem bylo, aby se mu syn vrátil.

 

    Héfaistos zejména ve vyšším věku nemá rád změny, jakmile si na něco či na někoho zvykne, nerad se toho vzdává. A tak bude ještě dlouho sobecky snít o tom, že se syn vrátí. Třeba i za cenu, že se rozvede.

 


 

(13)    Afrodíté byla přívětivá a milá. Na svůj střední věk vypadala skvěle a ještě po čtyřicítce se objevovala na erotických fotografiích. Nikdy nikde nepracovala, nechávala se vydržovat velmi pracovitým Héfaistem. Ve volném čase malovala obrazy, přijímala návštěvy a zajímala se o ezoterické disciplíny. Ne však proto, aby ji pozvedaly. Potřebovala mít po ruce zajímavá témata k rozhovorům a k okouzlování lidí. Héfaistos však nesplňoval její nároky na erotické vyžití a tak si občas odskočila. Tu s lékařem, tu s makléřem, tu s učitelem. Klidně i o patnáct let mladším, ale vždy inteligentním. A takřka vždy to byl Hermés, který takovéto odskoky nebral příliš vážně. Jediný, s kým měla konflikty, byl manžel Héfaistos. Jenže potřebovala jeho šikovné ruce a jeho peníze a on zase její erotickou vstřícnost. A tak to spolu táhnou již více než dvacet let.

 

    Pro záletnou Afrodítu mám krásný odborný termín: Je volnosnubná.

 


 

(12)    Démétér má doma dvě dcery, Kory, dvacetiletou a desetiletou. Jejich otce již dávno zapudila. Byl to pro ni malý a nezralý chlapec a když měla již vlastní děti, tak proč by se o něj ještě měla starat. Své dcery zcela ovládá. Rozhoduje s kým se budou kamarádit, do které školy budou chodit, u té mladší i co bude číst a na co se bude dívat na televizi. Té starší zkazila všechny vztahy. Žádný muž pro ni nebyl dobrý. Sedí doma jako na trůně a dcery ji obskakují. "Ano, maminko; samozřejmě maminko; maminko, my kdybychom Tě neměli, .... "

 

    To je Démétér - Velká Matka, vyživující a současně pohlcující. Dcery čeká nadlidský úkol: Vymanit se z jejího vlivu. Samy to nedokáží. Jednou však přijde Hádés a spáchá únos. A bude to pro Démétér strašně bolestivé.

 


 

(11)   V Diově zorném poli se objevila tajemná ukřivděná Persefóné. A tajemno, to je něco pro Dia. Začal se tedy o ni a o její životní příběh zajímat. Její muž automechanik Héfaistos si této Diovy déletrvající přízně nejen ani nevšimnul, ale dokonce ji s ním poslal na výlet. Aby přišla na jiné myšlenky a nabrala sil. Ale jelikož se jí tam Zeus věnoval více, než je podle Héry zdrávo, ztropila Héra žárlivou scénu, při které létaly talíře. Persefónu, kterou docela dobře znala, očernila nejen před Diem a Héfaistem, ale i před všemi z okolí. A navíc ji vyhledala, pořádně jí vynadala a otiskla jí svou ruku na tvář.

 

    Héra, to je bojovnice za svůj vztah, své sokyně je schopna zapíchnout, levobočky otrávit, ale Diovi nezkřiví ani vlásek. Leda hubou.

 


 

(10)   Árés se nechal Artemidou nejen ulovit, ale i dokopat k oltáři. Teď, když už není Artemis na lovu, zlobí Área fakt, že o něj Artemis příliš nepečuje, že mu nevyvařuje, nechválí jej za každou blbost a že si nenechá vládnout. A nejhorší na tom všem je to, že není v posteli stejně vášnivá jako on. Dokonce někdy sex i odmítá. A unavuje se takovýma blbostma, jako je turistika a péče o zvířata. Artemidě zase vadí, že, jakmile ji měl jistou, zhrubl, a začal ji používat jako sexuální trenažér. No, vypadá to na rozvod.

 

    Artemidě jde ve vztahu o lov a Áreovi o dobrodružství. Ale to se se stálým vztahem moc neslučuje.

 


 

(9)   Vyzrálý umělec Poseidón je velmi nápaditý, stále přichází s něčím originálním, v jeho obrazech i ve básních jiskří humor. Je to velmi příjemný společník prahnoucí po zážitcích, nezaškatulkovatelný snílek, hravý jako dítě. Neustále útočí na společenské konvence a své okolí nenechává v klidu. Pokud však provokuje či vyvolá konflikt, není to ze vzteku ani ze zlomyslnosti, ale proto, aby rozčeřil až příliš strnulou hladinu našich stereotypů. To však neznamená, že na něj nejsou stížnosti a že se nemusí účastnit kárných řízení, které zosnovali ti, které ruší v jejich klidném pospávání. Zejména Hádés toto nemá rád. Jenže jak tak tento Poseidón bouřil, provokoval a inspiroval druhé, neměl čas na péči o sebe a skončil nakonec na koronární jednotce.

 

    Zato na běžného Poseidóna jsou stížnosti spíše kvůli opilosti a výtržnictví. Toto zase nemá rád Apollón.

 


 

(8)   Zručný ale nevrlý a pořád nabručený Héfaistos byl neustále zavřen ve své dílně. S mladou manželkou Charis (vtělení Démétér) se viděl tak akorát u jídla a večer u televize, pokud ovšem stačil přijít z dílny dříve, než šla spát. Charis jej však trpělivě obskakovala jako velké dítě a řadu let vcelku klidně tento svůj úděl snášela. Neboť takto to má dle tradice, ve které byla vychována, být. Ale ani trpělivost Charis nebyla nekonečná. Po letech jí tento způsob soužití začal vadit. A zatoužila po svém dítěti. Snažila se s Héfaistem domluvit. Jenže ten si říkal: Co proboha ještě chce, za ženskýma nechodím, vydělávám, starám se, oběd pochválím, ... Až jednoho dne ke svému úžasu zjistil, že je jeho byt prázdný.  

 

    Zatouží-li Démétér po dítěti, jde péče o velkého chlapce stranou.

 


 

(7)   Zeus rád vedl a rozkazoval a zoufale nerad se podřizoval. V zaměstnání byl ostrý a náročný a často se choval arogantně až vulgárně. V soukromém životě uznával pouze ty, kteří uznávali jeho autoritu a těm byl ochoten i nezištně pomáhat. Ale jen mimo zaměstnání. K tomu, kdo jeho autoritu neuznával byl v silné opozici. Této situace využíval Hermés. Říkal a dělal to, co od něj Zeus očekával, bez ohledu na to, co si o tom sám myslel. A sklízel ovoce Diovy přízně, ale také nepochopení od spolupracovníků, zejména od Apollóna a Athény.

 

    Hermés dokáže bez problémů pracovat pro Dia a pochlebovat mu. Důležité je, že z toho něco kápne anebo že je legrace.

 


 

(6)   Po řadě neúspěchů s nymfami ulovil Apollón Persefónu. Ona sama nevěděla přesně jakého muže chce a on byl docela rozumný, klidný a na ni hodný. A tak ten život spolu docela zvládali. Jen matka Déméter se snažila je oba řídit. Apollón se však nedal. Jen občas byl ochoten udělat ústupek, který se mu ovšem musel z dlouhodobého pohledu vyplatit. Persefóné si pod jeho vlivem i příkladem často dávala předsevzetí, že příště matce nepodlehne. Ale takřka vždy podlehla. "Ale vždyť jsme se domluvili jinak", smutně namítal Apollón. "No víš", vysvětlovala, "to co ty svým intelektem bez problémů pochopíš, to máma Démétér nepochopí nikdy." A co vlastně Démétér nechápe:  Přece to, že je Persefóné již velká a vdaná a ráda by žila svůj vlastní život. A že se bude muset chtě nechtě i za cenu zatnutí zubů a smutku pomalu vzdávat svého vlivu na ni.

 

    Žena ovládaná archetypem Déméter považuje za správné, že ji dospělá byť padesátiletá dcera bude poslouchat. Tento postoj jí stojí hodně utrpení. Na duši proto, že není po jejím. A na těle zpravidla proto, že archetyp moudré babičky Hestie stojí za dveřmi a čeká, než bude vpuštěn dovnitř duše. Řada žen se s archetypem Démétér, který je úžasný, když jsou děti malé, natolik sžije, že se jej ve vyšším věku nedokáží vzdát. A tak vládnou vlastním dospělým dětem a vychovávají vnuky a mají-li ještě dost sil, tak i pravnuky.

 


 

(5)   Hermés měl šanci dostat zaměstnání s bytem na druhém konci kraje. Věděl, že by to pro něj i pro jeho ženu Persefónu bylo velmi dobré. Dostala by se z vlivu matky Démétér. A nebylo by to zase tak daleko, aby se z toho občas nedala vytěžit nějaká materiální podpora. I Persefóné byla tímto návrhem zpočátku nadšena. Ale když přišlo do tuhého, tak to tak nějak mile zaonačila, že k přestěhování nakonec nedošlo. Měla strach z nové situace a také z toho, že by přišla by o pomoc a materiální podporu se strany Démétér. Nikdo by nepohlídal děti, nikdo by pravidelně nenosil zeleninu, ... A Hermés je přece chlap, který něco vydrží. I bábino organizování.

 

    Persefóné byla v pohodě, dokud Hermovo chování jakž takž odpovídalo jejím představám. To v praxi znamenalo, že se potuloval po světě jen rozumnou dobu, věnoval se jí a pomáhal jí s domácností a občas i s problémy v práci. To od něj vyžadovalo jisté sebezapření, ale většinou to zvládal. Pokud od Persefony chtěl moc nebo jí něco odmítnul splnit či udělat anebo zmizel z domova na dlouho, upadala do deprese, která se projevovala tichou domácností. Ta sice Hermovi nebyla příjemná, ale vzhledem k jeho širokým zájmům tyto situace zvládal. Deprese zpravidla skončila milováním iniciovaným někdy Hermem, někdy Persefonou. Když se však jednou Hermés nechtě poškodil Persefonin oblíbený strom, změnila se na pár dní v Černou bohyni a pak upadla do deprese na spoustu týdnů. Po celou dobu odmítala s Hermem promluvit a tvrdila mu, že s ním již skončila. A tak si Hermés sbalil dva kufry osobních věcí a zmizel. 

 

    Persefóné se podvědomě drží matčiny sukně. Bojí se změn a nerada na sebe bere zodpovědnost. Pokud na ni svět příliš netlačí, snaží se dělat svému partnerovi radost. Snese se s každým partnerem, který je na ni hodný.

 


 

(4)   Seriózní úředník Apollón, šel se svými přáteli na podnikový večírek. Bral to jako nepříjemnou povinnost. Kolegové a kolegyně však šikovně zařídili, aby se nevyhýbal skleničce. Dopadlo to neslavně. Na rozdíl od méně uhlazených a méně seriózních kolegů se opil a udělal pořádnou ostudu. Obtěžoval manželku vedoucího, osahával kolegyně a jednu z nich kousnul do krku tak, že musela vyhledat lékařské ošetření. A ta to navíc ještě slízla od svého manžela. On samozřejmě od vedoucího.

 

    To se projevil Apollónův protipól, bakchický Dionýsos. Muži, u kterých Apollón dominuje, jej rezolutně odmítají. Přitom zapomínají na to, že mezi vznešeným rozumem a "nízkými" emocemi musí být rovnováha. Sám božský Apollón vládl ve svém nejslavnějším kultovním centru - v Delfách - pouze devět měsíců. Ty tři zbylé zimní postoupil vládu právě Dionýsovi. A když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém.

 


 

(3)   Hádes obviňoval za své pracovní neúspěchy všechny okolo sebe. Cítil se odstrčený a nedoceněný a neustále prohlašoval, že má na víc. Když mu však byla za předpokladu, že si doplní vzdělání, nabídnuta vyšší funkce, tak nebyl pro svůj postup ochoten udělat vůbec nic. Akorát vyplodil spoustu výmluv a zdůvodnění, proč to nejde. Nebude přece zabírat místo mladým.

   

    To je celý on, nadaný, schopný a výkonný. Ale jen teoreticky. Má-li předvést něco navíc prakticky, nachází spoustu objektivních příčin a vnějších zádrhelů, které mu to znemožňují, a řadu okolností, které mu zrovna nepřejí.

 


 

(2)   Artemis nebyla žádná krasavice, její prsa nebylo skoro vidět, ale zadeček ten měla hezky tvarovaný. To samozřejmě neuniklo pozornosti Hermově a Poseidónově. A tu a tam ji po něm plácli. Ale Artemis uhýbala, ječela a durdila se kvůli tomu. "Než by byla ráda, že si jí vůbec někdo všimne, protiva jedna", pomyslela si kolegyně Athéna. "Kdyby tak občas pleskli i mě", snila mladá a ještě nezadaná kolegyně Héra.

 

    Artemis snáší podobné pozornosti pouze od mužů, které loví ona. Tytéž pozornosti od ostatních mužů jsou pro ni obtěžováním. To Artemis vymyslela "harašení".

 


 

(1)   Apollón se velmi často objevoval u řeky v místech, kde bydlela Afrodíté, která jej zaujala svou krásou i svým šarmem. Jenže na její gusto to byl sice hezký i zaopatřený mladík, ale odměřený a moc chytrý. Občas se spolu dali i do řeči, ale v těchto případech stál Apollón alespoň metr od ní. Říkala si: "O čem já si mám pořád s tím intelektuálem povídat, vždyť má hlavu více ve hvězdách než na zemi. Kdyby mne alespoň za ruku vzal. Nebo i za něco jiného." A když se tak stále nedělo, kdykoli mohla, raději zmizela. Jednou v houštině, jindy v davu nebo ve spletitých uličkách. Ale Apollón celé týdny trpělivě čekal a někdy i slídil. Ba zapomínal i na své kolegyně Múzy. Až jednou spatřil, jak Afrodíté přisedá na velkou černou motorku za Área, mládence oděného do koženého obleku.

 

    Dalším z Apollónových objevů byly Athéna. Té jeho metrový odstup až tak nevadil. Horší bylo, že on měl přírodovědecké sklony a ona zase humanitní. Nakonec jej ulovila Artemis - přírodovědkyně, se kterou měl řadu společných zájmů. A protože byla aktivní, což se Apollónovi líbilo, tak na ni v erotické oblasti nijak nespěchal ani nenaléhal. Až se jednoho dne ocitl v její posteli, ani nevěděl jak. A když se chýlilo k nejlepšímu, Artemis najednou cukla. "Dále už ne!" Rozehřátý Apollón však těch několik pohybů navíc vykonal a byl obviněn ze znásilnění.  

 

    Holt nemá to Apollón jednoduché. Ale ten metr od těch děv nestojí ani tak proto, že by se jich bál. Naopak, bojí se, aby to nebylo nevhod jim.

  


 

    Jistě jste si všimli, že se v příbězích ze života vyskytuje vícekrát Héfaistos a Démétér. Tyto archetypy jsou ve střední a starší generaci mužů a žen silně zastoupeny. U Demétér je to dáno důležitostí mateřské role. U Héfaista je to zřejmě v důsledku dřívějších nutností typu "urob si sám" a "dílna na koleně." 

    V příbězích se párují bohové i jinak, než je to v mytologii. Přesněji řečeno, párují se lidé, u kterých jsou vůdčí určité archetypy. Mytologie nemohla zachytit všechno. Zeus má v mytologii za manželku jen Héru a pak řadu milenek. V reálném životě však se s nimi žení. Apollón nemá v mytologii žádnou manželku, jen svádí určité typy nymf. Ale v reálném životě se s nimi žení. Ty příběhy nejsou mojí fantazií. Vychází se skutečných osudů smrtelných lidí.