Mýtické příběhy z běžného života III.

Krátké příběhy lidí, kteří nevědomě hrají archetypální role

Nové příspěvky jsou na počátku textu


 

(51)   Zeus byl zástupcem náčelníka železniční stanice Aramov. I stalo se, že náčelník onemocněl a následně odejel do lázní. Po dobu jeho nepřítomnosti jej zastupoval Zeus. Již za dva dny po dočasném jmenování do funkce se jeho manželka Héra chlubila tím, že od pondělka je již „paní náčelníkovou“.

 


 

(50)  Zapšklý Hádes se věnoval deset let železničnímu modelářství. Uměl to, to se musí nechat, ale neměl v modelářské komunitě takové postavení a uznání, jaké by si přál. Jak na sebe strhnout pozornost, jak získat ocenění za to, co vytvořil? To byly otázky, které jej mučily stále víc a víc. Až jednoho dne dostal nápad. Přihlásil se na modelářské diskusní fórum ze služebního počítače pod jiným nickem, upozornil na svoji práci a pochválil si ji. Podařilo se, přidali se další diskutující, pochválili jej též. Konečně se diskuze o jeho práci rozproudila. Konečně jej někdo ocenil.

 

    Mít dva nicky se mu časem zalíbilo. A tak začal pod služebním nickem kritizovat práci jiných a pod domácím nickem takto postiženým nabízet pomoc. A dostalo se mu dalších díků a chvály. Kritizovaní modeláři ani netušili, že je to dílo jednoho a téhož člověka, kterého sami veřejně nazývali skvělým pomocníkem či dobrým kamarádem.  

 


(49)    Úředník Hádés celý den protrpěl ve své kanceláři, kde vykonával práci, kterou neměl moc rád. Byl zde ve styku s lidmi, které také neměl rád. A celou směnu se těšil na to, jak si doma navečer odpočine a večer bude komunikovat s anděly.


(48)     Bylo to v časech, kdy ještě naše řeka byla tak čistá, že se v ní daly prát koberce. A Demétér žijící v domku nad řakou toho často využívala. A to přesto, že řeka sloužila do značné míry i jako stoka či bezedný odpadkový koš. Házely se do ní přebytky ze zahrádek i popel z kamen. Asi o dva domky dále bydlela Černá Hekaté. Neměla Démétér ráda. No není divu, Demétér byla usměvavá, vstřícná a mohla-li, pomohla radou i skutkem. Naprotitomu se Černá Hekaté skoro s nikým nestýkala, nebyla spokojena hned tak s někým či s něčím, neustále něco kritizovala a pomlouvala. A štvala sousedy proti sobě. Dětem nadávala, že jsou příliš hlučné, mládeži, že se chová neslušně a tak podobně. Když náhodou dostala od někoho, kdo ji ještě neznal, třeba kafe, pomluvila hned jeho kvalitu. Ale ne někomu jinému, ale přímo hostitelům. A pokud je nedostala, pomluvila zase hostitele po celém okolí.

    Jednoho krásného letního dne přinesla Demétér k řece dva běhouny, namočila je a zatížila kameny. Než se špína trochu rozmočí, zašla poklidit na dvorek svá zvířátka. Jakmile byl vzduch čistý, popadla Černá Hekaté dva kbelíky popela a šouravým krokem spěchala k řece dávajíc pozor, aby ji pokud možno nikdo neviděl. Podařilo se. Popošla ještě několik metrů proti proudu od koberců a oba kbelíky tak s chutí vysypala. Pak se co nejrychleji vytratila. Doma si stoupla za záclonu a čekala, co bude, až Démétér tu spoušť objeví. A již přemýšlela, na koho to dílo svede. 


(47)    Persefóné se po letech uvažování o rozvodu konečně odhodlala a rozvedla se. Po rozvodu byla plná energie a optimismu. Záhy se seznámila s milým a inteligentním mladým Hádem, který jí imponoval svými znalostmi a rozhledem. Bylo to něco jiného, než znala. Jenže jak šel čas, zjistila, že nový partner si od ní bere vše tak nějak se samozřejmostí. Bere a nedává, na svých penězích sedí jako kvočna na vejcích, kontroluje hospodárnost jejích nákupů i když je platí ze svého. Jsou přece určeny i pro něj. Aby zdůraznil svou převahu, začal jí říkat "Mentálko" a o věty typu - co bys beze mne byla - byly častější a častější. Nebil ji však ani fyzicky nenapadal a Persefóné jeho chování omlouvala. Má mne rád, je přece ke mně hodný. Pak Hádés onemocněl. Starala se o něj, jak nejlépe mohla, poslouchala jeho nářky, snášela jeho výpady. Nemoc se zhoršovala, Persefóné byla týden od týdne vyčerpanější a unavenější. Partner to však neviděl, na prvním místě byly jeho zájmy. Přes všechny své potíže si neodpustil kontrolovat nákupy a podobné věci. Ač peněz na ně uvolnil pramálo. A Persefóné nedokázala Hádovi říct, jsem vyčerpaná, takhle to nejde, já už dále nemůžu, potřebuju si také odpočinout. A tak "pokorně" se trápí a trpí dál.


(46)    Apollón si podal inzerát: Jsem úplně normální muž a hledám úplně normální děvče. Najde se taková, která splní většinu těchto kritérií a chce konečně něco trvalého vedle sebe?

    Hledám ženu ročník 1977 - 1981, která je svobodná, bezdětná, nezávislá na rodičích, má alespoň jednoho sourozence, má dobré vztahy s vlastní rodinou. Má dokončenou vysokou školu  (ne studentka), ovládá alespoň jeden světový jazyk, má alespoň minimální praxi - prostě ví, co je to zaměstnání. Umí hrát na nějaký hudební nástroj, alespoň základ hry, ale ne na hřeben, triangl či podobné nástroje.

    Je schopná vést společenské rozhovory, kariéru a vlastní práci považuje za důležitou, ale těhotenství se výrazně nebrání - chce  a může mít děti. Je zdravě sebevědomá, dokáže kritizovat, řekne otevřeně vlastní názor. Nemusí nic vlastnit. Není náladová (!) ani zakomplexovaná, prostě pohodová, tolerantní, skromná, rodinně založená, veselá s optimistickým pohledem na život - toto je velmi důležité. Umí vařit, pozná žehličku od pračky, nemíní 70% výplaty utratit za oblečení či kosmetiku.  Má zájem o sport, kino, divadlo, ráda cestuje, ne však do vyhlášených rekreačních středisek.    

    Výška 167 - 174, tmavomodré oči, ne krátké vlasy, velikost nohy maximálně 6, ne orlí a nebo jinak zakřivený nos, pěkné ruce, pěkné zuby, štíhlá, ale má prsa, nemá pneumatiky na břiše nebo velký zadek. Nepotřebuje se moc malovat, protože je přirozeně pěkná. V harmonickém vztahu chce sex pravidelně každý nebo každý druhý den, ví, co je to orgasmus a je schopná ho pravidelně dosahovat. Souhru v posteli považuje za velmi důležitou, spí jen s tím koho miluje. Netrpí vážnějšími zdravotními problémy, nemá piercing, nekouří a má normální cyklus.

 


(45) Bylo to na nějaké akci, na jaké, to už je dnes jedno. Seděli jsme ve velké místnosti na zemi. Pak přišla Ona - velká bohyně Artemis. Instinktivně si sedla za mě. Hned mi to bylo jasné: Přišla do neznámého prostředí, tak si sedá do mé ochrany. Kdo by toho nevyužil! O přestávce jsme spolu šli do hospody. Měla větší prsa, něco podkožního tuku, jak by se řeklo, holka krev a mlíko. Moc příjemná, moc sexy. A žádný primitiv. Myslím, dvacet sedm let. Několikrát jsme se sešli. Pak odjela „do terénu“. Celé jaro a léto někde, daleko, zakreslovala půdní profily. Na základě těch se potom sestavovaly půdní mapy.

    Ozvala se až na konci léta. Už jsem ji vlastně vůbec nečekal. Zazvonil telefon: „Mohla bych přespat?“ Vrací se do Prahy. Zítra si sežene nějaké bydlení. Na to, že trávila měsíce někde v pustině, byla dost zhýčkaná. Pokaždé jsem jí musel na zem narovnat všechny deky, které jsem doma měl. Byla úžasná. …Nikdy jsem nepoznal tak přirozenou a tak bezprostřední dívku.

    V následujících letech z toho vznikl jakýsi náš rituál. Ozvala se vždycky na konci léta, přišla, a pak, jak přišla, tak odešla.  Ptal  jsem se jí, jak tam „v terénu“ žije. Prý sama, jenom pracuje. Půdní mapy skoro celé republiky jsou založeny na její práci. Prý bez sexu. Vesničtí chlapci ji nezajímají. Se svými dvěma doktoráty – z biologie a z geologie by si toho s nimi asi neměla moc co říct. A pokud se stařičký pan profesor občas přijede podívat, jak pokročila v průzkumu… V těchto věcech je těžké ženám věřit. Ale podle toho, co všechno do milování dávala, to snad i byla pravda. Jak žije v Praze, jsem se nikdy moc nevyptával. Ostatně, já jsem tehdy měl také jiné ženy. Jak by řekl básník: „tenkrát se to ještě smělo“. …Věděl jsem, že vždycky na konci léta přijde Bohyně, a že to bude opravdu něco.

    Pak se dlouho neozvala. Stýskalo se mi, po Bohyni. Mezitím přestěhovali i Geologický ústav. Budovu zabral parlament. Pokoušel jsem se jí zavolat. Dalo to trochu práce sehnat na ni spojení. Konečně vzala telefon a slyšel jsem její hlas. Úplně jiný. Dosud mi v hlavě znějí její slova. Potkala nějakého „věřícího“ křesťana a ten jí vysvětlil, že milovat se je špatné.

    Tento příběh o proměně velké bohyně Artemis pod vlivem křesťanské společnosti jsem kdysi stáhnul z internetu a nyní jen nepatrně upravil.


(44) Athéna středního věku byla zapálenou učitelkou chemie a přírodopisu. Nejenže ji její předměty bavily, ale neustále se vzdělávala. Své žáky mnohdy šokovala nejen svými znalostmi, ale i třeba takovými činy, jako že chodila v únoru na houby a nevracela se s prázdnou. Její žáci ji milovali, žákyně už méně, ale přesto patřila k oblíbeným kantorkám i u nich. V jejích nepovinných předmětech, přírodovědném a chemickém praktiku měla přes 25 dětí, její mrzutý kolega, fyzik Héfaistos jen pět největších nadšenců. Své čtrnácti až patnáctileté učedníky dokázala nadchnout nejen pro své předměty, ale dokázala je i přesvědčit, že pokud chtějí jít na vysokou školu, nesmí zanedbávat ostatní předměty a zejména jazyky.

    Byla vdaná a měla dvě dcery. A ty se nevyvedly podle jejích představ. Byly to dvě poetické a zahloubané Persefony. Naprosto jim nerozuměla. "Já když já jsem měla ve vašem věku měsíčky, tak jsem v tělocviku cvičila a nikdo ani nic nepoznal. Copak to je nemoc?" Nemohla stále pochopit, proč má doma takové bábovky, které vyvede z míry z jejího pohledu kdejaká banalita. "Mami, já dnes nikam nejdu, je mi strašně smutno." "Jak smutno, to jsi unavena nebo tě něco bolí?" "Nebolí ani nejsem unavená, ale je mi hrozně." "Jak Ti může být hrozně, když Tě nic nebolí?" Většinou to vzdala a dcery nechala být, byla naštěstí natolik chytrá, že si dokázala připustit, že takové problémy existují, když se o nich píše v literatuře. "Ach, básničky, kytičky, ... , k čemu vám to proboha holky je. Než byste se věnovaly něčemu praktičtějšímu a pro další život důležitějšímu. Tak jako já."    


(43) Zeus byl charismatickým šéfem činohry krajského divadla a jeho žena Héra byla psycholožkou. A díky Diovým známostem často vystupovala v krajském rozhlase. Většinou v pořadech, kde se jí lidé formou telefonických dotazů svěřovali se svými problémy a ona jim radila. Občas tam s ní seděl i Zeus. Po čase si vytvořili image ideálního páru, ze kterého si je možno brát příklad. "Jak my vám závidíme. Vy jste úžasní". Často slýchávali taková slova. Ale ve skutečnosti se doma hádali nejprve kvůli Diovu poplácávání hereček po zadku a později i kvůli banálním maličkostem. Ale ve společnosti i před návštěvami na sobě nedávali nic znát. Byli to dokonalí herci, nakonec není divu, on herec profesionál a ona psycholožka. Mýtus dokonalého vzorového manželství vydržel asi tak pět let. Vše se vyostřilo, když Zeus začal aspirovat na ředitele onoho krajského divadla. A jak víme, Zeus jde často i přes mrtvoly.  ...  Jak to dopadlo: Zeus se stal po necelém roce ředitelem divadla i novomanželem. A Héra celý ten rok doufala, že si to nakonec přece rozmyslí a vrátí se k ní. A kupodivu, snad proto, že byla psycholožkou, nedštila na Diův objev oheň a síru.


(42) Takřka čtyřicetiletý Apollón se ocitl na rozcestí svého života. Zůstal jak se říká na ocet a ze všeho, co měl, mu zůstaly akorát osobní věci. Naštěstí ne dluhy. Ubytoval se tedy v podnikové ubytovně. Co dál, kladl si otázku. A usoudil, že nejlépe bude se dát dohromady s nějakou podobně postiženou ženou, která má kde bydlet. Jenže v jeho profesi se  takřka žádné ženy nevyskytovaly a kde jinde hledat osamělé asi tak pětatřicetileté ženy? Nakonec si dal inzerát:  Věk, váha, výška, zájmy ... hledá ženu přiměřeného věku.  Moc dalších požadavků nenapsal, věděl, že mnohé ženy jsou až zbytečně skromné.

Odpovědí přišla kupodivu řada. Vyloučil všechny nad vzdálenost 100 kilometrů a příslušné odpovědi hned zlikvidoval. To proto, aby na něj nemohlo přijít pokušení se k nim vrátit. Zbylé vzal k čarodějce Hekatě. On byl sice jasným bohem slunce a ona bohyní tajemné a mnohem temnější luny, jenže ačkoliv si to nedovedl rozumově vysvětlit, věděl, že tahle bába umí lecjaké zajímavé věci. Hekata rozložila dopisy po stole a aniž by se starala, co v nich je, pomocí virgule určovala: Tak tohle je skvělá žena, ale k Tobě se nehodí, s tou bys nevydržel, tato sice tak skvělá není, ale za to se k Tobě hodí, no nakonec Ty taky nejsi nějaký obzvláštní klenot. A tento dopis radši hned vyhodím, ta by Ti udělala že života peklo, tato je skvělá, hodí se k Tobě, ale zdá se mi, že je hodně nemocná, ...... Apollón vybral tři obálky a všem odepsal. Odpovědi dostal dvě a obě navštívil. Další návštěvu vykonal k té, co mu připadala vhodnější. Když se navečer odebíral na ubytovnu, osmělil se ji pohladit a říct: "Víš, docela se mi zamlouváš." "Ty mně taky." A tak si domluvili příští rande, na kterém vyzkouší, jak si budou rozumět v posteli. Příští rande dopadlo lépe, než oba očekávali. A tak se Apollón přistěhovat k takto nalezené Artemidě a její dcerám. A začali se spolu učit žít. ..... No a učí se to už 15 let.

Mnozí si řeknou, že je to vztah z rozumu a ne z lásky a že to není v pořádku. Ale je otázkou, zda tranz provázející magickou lásku na první pohled je to nejvhodnější pro začátek dlouhodobějšího vztahu. A nakonec v řadě zemí Orientu ještě v současnosti dávají páry dohromady rodiče s pomocí astrologa. A v horším případě dávají dohromady majetek.


(41) Mladý Apollón se vydal se svojí ženou Persefonou na procházku. Dvě hodiny strávené v lese proběhly v pohodě. Ale v místě, kde opouštěla cesta les, byla velká kaluž, okolo ní bláto a hned vedle houští s trním. Nezbylo než kaluž překonat. Apollón kaluž přeskočil a Persefona téměř také. Chybělo pouhých 10 cm a doskočila by na zcela suchou cestu, ale i tak to byl na ni skvělý výkon. Jenže její bota byla od bláta. Apollón ji pochválil za skvělý a odvážný skok, ale nic mu to nebylo platné. "Taková hezká procházka a vše je zkaženo," zanaříkala. "Ale vždyť bota uschne, až přijdeme domů, já ji umyju." "Já vím, ale štve mně, že se vše tak pokazilo." "Neber to tak tragicky kvůli troše bláta." "Ty mně vůbec nerozumíš, tak jsem se těšila a takhle to dopadlo. Další zkažený den"

Persefóné se často dostane do chmurných nálad z důvodů, které připadají většině ostatních archetypů naprosto malicherné, a když už se do nich dostane, tak se z toho dlouho vzpamatovává.


(40) Mladá Demétér se vdala za šikovného řemeslníka Héfaista. Byl hezký, pracovitý a nebyl sexuchtivý. To jí vyhovovalo. Za nějaký ten rok zplodili dva syny a tak se Demétér starala o všechny tři. Jenže jak šel čas, začali mít synové jiné zájmy, začali si žít svým životem a tak se její pozornost soustředila opět více na Héfaista. Ale co to? Najednou zjistila, že každý čtvrtek odpoledne opouští svou dílnu a chodí do kanoistického klubu. "Co tam proboha dělá? Vždyť je neplavec! V tom bude nějaká ženská," honilo se jí v hlavě. Když však nakoukla do kanoistické dílny, zjistila, že tam žádné pořádné ženy nejsou, samí chlapi a jen několik puberťaček. A Héfaistos se procházel mezi nedokončenými loděmi, pokyvoval hlavou, poklepával na ně a vysvětloval, radil a občas vzal do ruky i nějaký nástroj a na lodi sám něco upravil. Bylo to v době, kdy se ještě lodě vyráběly v každém klubu takříkajíc na koleně. Héfaista si tam všichni vážili pro jeho zručnost, zkušenosti a nápady. I vedoucí kanoistického oddílu jí potvrdil, že jsou velmi rádi, že jej mají. A ukázal jí i diplomy a čestná uznání, které dostal oddíl za skvělou technickou připravenost a kvalitu lodí. "Tak to teda né, o cizí děcka se stará a ty vlastní, co mi přerůstají přes hlavu, vůbec neusměrní." A dupla si. Héfaistos se snažil vysvětlit, že je zástupcem vedoucího klubu pro věci technické, pochlubil se mezinárodními úspěchy klubu, snažil se jí vysvětlit, jak se laminují kánoe, snažil se mnohé vysvětlovat, ale Démétér jakoby neslyšela. "Buď já nebo lodě!" Co měl chudák Héfaistos dělat, hospodyni potřeboval, kluci otce a materiální zajištění také. A tak se rozloučil s oddílem a z dílny odcházel za hezkého počasí na nedalekou zahrádku a za nepříznivého k televizi. Sex i procházky s Démétér se zanedlouho rozplynuly do ztracena, nikam nechodil, o nic se nezajímal, postupem času ztloustnul a po pětačtyřicítce se z něj stal ubručený dědek. A Demétér ze sousedkami udiveně pokyvovaly hlavou. Co že se to s ním stalo. Vždyť to byl ještě před několika lety tak spokojený a usměvavý člověk. Není to nějaká duševní nemoc?

Demétér si mnohdy nepřipustí, že by mohla být sama zdrojem problémů a nedorozumění, protože ona chce přece pro rodinu to nejlepší.


(39) Demétér hlídá svou pětiletou vnučku Athénu, když k nim přijde na návštěvu vedoucí nákupního střediska Héra. Demérér ji hostí, vychvaluje práci nákupního střediska, široký sortiment zboží i čistotu. Asi po hodině se Héra zvedá, že půjde domů. "A kam spěcháš, ještě jsem Ti chtěla dát ochutnat, jak se mi povedl letos třešňový kompot a ještě jsem Ti chtěla ukázat fotky vnoučat." Héra se nechala přesvědčit, a tak ještě hodinu pojídala třešně a poslouchala, jak se Deméter rozplývá nad fotografiemi vnoučat. Pak ji Demétér doprovodila před dům, kde ještě čtvrt hodiny živě diskutovaly. Když se vrátila, sedla si do křesla a zhluboka vydechla. "Zaplať pánbu, že už je ta baba pryč." "Ale babičko," ozvala se Athéna, "a proč jsi ji tak zdržovala, když jsi ji tu nechtěla?" "Ty raději mlč, ty jsi ještě malá, ty tomu nemůžeš rozumět," pokárala vnučku babička.

A co to s námi udělá, máme-li v dětství takovéto vzory, to je otázka.


(38) Demétér byla nešťastná a nazlobená zároveň. Věcně řečeno, vnučka Athéna se jí vymkla z rukou, vdala se a odstěhovala za svým partnerem Diem na druhou stranu okresu. Z pohledu Demétér to ovšem vypadalo jinak. Podlý Hádés (Demétér je schopna vidět Háda v každém chlapovi) unesl její milovanou vnučku, pro kterou chtěla ona vždy jen to nejlepší. A zcela ji zblbl. A umínila si, že ona to tak nenechá, že podnikne rázné kroky k tomu, aby vnučku dostala zpět. Vždyť ten chlap je takový hulvát (Zeus si nenechá vše líbit a ozve se) a tu malou chudinku tak tyranizuje (Zeus bývá skutečnou hlavou rodiny, ale Athéna ví, jak na něj).  To, co mi klidně řekl dvakrát během půldenní návštěvy, to mi můj manžel (Héfaistos) řekl jednou za dvacet let (ale myslel si to 3x denně). A tak se zrodil plán. Demétér se vydala k řediteli podniku, ve kterém vnuččin manžel pracoval s rezolutní žádostí, aby byl zbaven místa vedoucího a tak pocítil, jak chutná chudoba a nutnost se někomu podřídit. S tím, že si pak vnučku vezme k sobě, přece nebude žít se zkrachovalou existencí. Jenže ředitel se usmál řka: "Milá paní, my jsme rádi, že jej máme, tak schopný člověk se na ulici hned tak nenajde. Naopak máme v plánu zvýšit jeho pravomoci i plat."  A když těžce zklamaná Demétér odcházela z ředitelství, již připravovala další plán, jak vnučku z jejího zajetí vysvobodit, přestože se celý svět proti ní spikl.


(37) Sympaťák Hermés důchodového věku pracoval v jedné socialistické organizaci. Jeho koníčkem byla magie, ale o tom se tehdy nesmělo mluvit. A tak o tom nemluvil, ale vytvářel kolem sebe atmosféru přitažlivého tajemna. Ženy středního věku za ním chodily na takzvanou ukazováčkovou terapii. Ta spočívala v tom, že je chvíli hladil a pak vsunul ukazováček pod kalhotky a pár minut šmrdolil. Výsledky měl takřka stoprocentní. A protože bral 100 Kčs za číslo, což byl tehdy pěkný peníz, docela se mu zvedla i životní úroveň.

  "Já jsem si myslela, že jsem frigidní", svěřovala se čtyřicetiletá Persefóné Afrodítě. "Nikdy jsem nic podobného nezažila."  "Nebuď naivní", Afrodíté na to: "S Hádem si sice užiješ spoustu věcí, ale orgasmy od něj moc nečekej. Jedině že by byl móóc zamilovaný. A to zase móóc nehrozí"


(36) Apollón přišel poněkud později domů a Artemis se jej ptá, kde se to zdržel. "Navštívil jsem Héfaista, toho co bydlí v nádražní ubytovně, a pomáhal jsem mu mýt Jitušku," odpoví bez váhání. "Ták,  já se tady dělám s večeří a Ty si klidně chodíš s Héfaistem za babama!" Takto zaječela a pak se začala oblékat. "Počkej, kam jdeš? Já Ti to vysvětlím." "Nic vysvětlovat nemusíš, já si v tom udělám jasno i pořádek sama." Praštila dveřmi odebrala se na nádraží. Vyhledala přednostu Krona a jakoby nenápadně se jej při řeči zeptala: "Tak jsem slyšela, že se nám Héfaistos konečně zamiloval, no to je dobře, vždyť byl tak dlouho na ocet." Kronos se podivil a připustil, že o osobním životě svých strojvedoucích nemusí všechno vědět. "No, prý se jmenuje Jituška," doplnila Artemis. Kronos se začal smát a Artemis se na něj nechápavě podívala: "Co je na tom k smíchu?" "Tak pojď, já vás seznámím." Přešli spolu pár kolejí načež Kronos pravil: "Tak tady ji máš". Artemidě úžasem ztuhly rysy na tváři. Ale bylo pozdě.

Artemis často vystřelí svůj šíp hněvu dříve, než se přesvědčí, jak se věci ve skutečnosti mají. Pak toho lituje a je pro ni velmi těžké přijít za "postiženými", sklopit oči a říct: "Promiň, zase jsem přestřelila."


(35) Demétér přiběhne celá vyplašená za výpravčím. "Pane výpravčí, ztratilo se mi dítě, Maruška! Než jsem si našla místo ve voze a dala tam zavazadla, byla pryč." "Nebojte, najdeme ji," ujistil ji výpravčí. "Co měla na sobě?" "Hnědý svetřík, rifle a kšiltovku s nápisem Coca-cola." Výpravčí s oběma průvodčími prošli celý vlak, ale Maruška nikde. "Ach jo," povzdechl si výpravčí. "Nezbývá než zavolat policii, uzavřít nádraží a bude se hledat. Ale nejprve to vyhlásím staničním rozhlasem." Před dopravní kanceláří se jej zeptala asi pětadvacetiletá žena. "Pane výpravčí, já jsem Nováková a ztratila se mi matka." "Vydržte chvíli, ještě vyhlásím pátrání po dítěti." A tu se zarazil. Podíval se na tu ženu a vidí, že vše souhlasí. Hnědý svetřík, rifle a kšiltovka s nápisem Coca-cola,  "Nejste Vy Maruška?" "Ano, Marie Nováková. Proč se ptáte."

To je celá Démétér. I když mají její děti čtyřicet, považuje je stále  za malé a nesamostatné.

 


(34) Persefóné se po dlouhém váhání vypravila na rande s mladým Apollónem, který se jí velmi líbil. Když se za dvě hodiny vrátila, ptá se jí kamarádka: "Tak jaké to bylo?" "Strašné!" "Jak to, vždyť je to celkem sympaťák." "To ano, jenže se mi chtělo celou dobu strašně na záchod a styděla jsem se mu to říct."

Persefoné si stále klade otázku, jak ji vidí ostatní a co si o ní myslí. A pokud se jí zdá, že jít v průběhu prvního rande na záchod je krajně nevhodné, bude raději tělesně trpět.


(33) Inženýrka Athéna žila s lékařem Diem, který ji neustále zalétával. Na rozdíl od ní měl skvělé postavení ředitele nemocnice a patřičně vyšší plat. A tak každou avantýru, na kterou mu přišla, vykupoval novým technickým zařízením. Novým počítačem, myčkou na nádobí, sušičkou na prádlo, ... Jinak jejich domácnost docela slušně fungovala. Athéna byla na svého muže hrdá, zejména jej ráda doprovázela v situacích, kdy mohl dávat nepokrytě najevo, že je pan Někdo. Jenže za čas jí začaly chybět drobné pozornosti, filosofické hovory i něžnosti. A tak, byla-li příležitost, občas využila příležitosti též.

    Jednou za ní přijel počítačový technik Apollón, se kterým spolupracovala na vývoji nového počítačového programu. Bylo plánováno, že v bytě Athény a Dia přespí. Ten den musel však Zeus odejet na mimořádnou služební cestu. Apollón s Athénou přes den řešili své profesní záležitosti a pak dlouho si do noci povídali o světě a o životě. Když se pak Apollón zeptal Athény, kam jej na noc uloží, odpověděla: "Přece bys mne nenechal rozestýlat pohovku v obýváku, když v ložnici je Diova postel volná." Za půl hodiny ležel Apollón necelých dvacet centimetrů od Athénina těla. Do takovýchto situací se dostával jen výjimečně. Nakonec překonal ostych, našel Athéninu ruku a začal hladit její dlaň palcem. Odezva byly kladná. Následovaly nevášnivé ale dlouhé erotické hrátky. Ráno při snídani Athéna poznamenala: "Ale neber to tak, že to já jsem Tě svedla. Čekala jsem sice, co budeš dělat, ale kdybys mne nevzal za ruku Ty, nic by nebylo."


(32) Afrodíté žije s Héfaistem již 10 let. Za tu dobu se jí podařilo pozměnit jej k obrazu svému. Chodí s ní do společnosti, zajímá se o umění, naučil se i jednodušší taneční kroky a dbá o sebe. A navíc je hodný, věrný i spolehlivý. Jeho práce je baví a vydělává i dost peněz. Jenom v sexu to není ono. Afrodíté touží po vášni, divokých polibcích a sexu na neobvyklých místech. Jenže Héfaistos funguje tak jednou až dvakrát týdně a to klidně a decentně. A tak mu Afrodíté pravidelně zalétává. Protože nemůže být zavřená v domácnosti, pracuje v cestovní kanceláři na poloviční úvazek a možností seznámit se s muži tam má dost. Schází se s nimi v jejich bytech nebo jen v autech a každého z nich předem upozorňuje, že jí jde pouze o sex bez závazku. A takové nabídce Arés, Poseidón ani Dionýsos neodolají. A sex s nimi je pro Afrodítu přímo opojný. Héfaistos stále nic netuší, chodí z práce zpravidla pozdě a tak jejich manželství docela dobře funguje.

Toto je jeden z mála případů, kdy se Afrodítě podařilo v muži Héfaistovi probudit i jné stránky.


(31) Jiný Héfaistos - významný vědecký pracovník - si svou Afrodítu vědomě vybral. Potřeboval reprezentativní ženu, která by jej provázela v situacích, kdy sklízel vědecké úspěchy i podpořila a potěšila, když se mu zrovna nevedlo. Milence jí nejen povolil a toleroval, ale protože to byli zpravidla Hermové, bavil se s nimi o svých objevech a teoriích.

Zdá se mi, že je-li vědec teoretik, bývá to zpravidla Apollón, je-li vědec praktik (experimentátor), bývá to zpravidla Héfaistos. Mají-li být současně dobrými pedagogy, musí oba podpořit Hermés.