Archetypy a společnost


    Podobně, jak se díváme z archetypálního pohledu na lidskou duši, se můžeme podívat na naši společnost. Společnost jako celek by měla uctívat všechna božstva, všechny kvality, které představují a současně přinášejí. Západní člověk však vybudoval "vznešené chrámy" bohu války Áreovi, bohu technologie Héfaistovi, bohu racionality Apollónovi i patronu všech vládců Diovi. Dal se dokonce do paktu s Hádem, ponurým bohem materiálního bohatství a říše mrtvých. A z bohyň snad jen Athéně a Demétér věnuje náležitou pozornost.

    Bohužel se však ctí ty nejnižší projevy těchto božstev. A tak nám Hádés nám spolu s materiálním bohatstvím přináší strach a závist místo hloubky duše. Arés místo rytířskosti a úcty k ženám agresi a násilí. Héfaistos nás dávno nezahrnuje krásou a jedinečností svých děl, ale spíše nerudností a nedůvěrou. Zeus vládne za každou cenu a přes mrtvoly a místo nadhledu a porozumění zasévá nesvár. Současná Athéna místo moudrosti přináší spíše vypočítavost a Apollón je místo poezie nucen zabývat se kupeckými počty.

    Naše společnost zapomněla na bohyni krásy, lásky a harmonie Afrodítu, zapomněla na boha extáze a duchovní hloubky Dionýsa, zapomněla na boha zdravé emocionality Poseidóna. Myslí si, že boha komunikace a božského prostředníka Herma obalamutí SMSkami a maily, bohyni lesů a lovu Artemidě likviduje její hájemství a o Héře, Hestii a Persefoně nechce příliš slyšet. I oltáře Můz, patronek jednotlivých umění, zejí díky naší chamtivosti takřka prázdnotou.

    Zanedbávaní bohové se však neuloží někam k spánku, ale po čase nás potrestají za naši bezbožnost. Jak víte, každý z bohů má svou vznešenou i svou stínovou stránku. A vyženeme-li dveřmi jeho vznešené vlastnosti, jako cosi nepotřebného, nevědeckého, neracionálního či směšného, vrátí se nám oknem se svými stínovými vlastnostmi.

    A tak nás Afrodíté obdařila sexuální prverzí, nasilím a pornografií, Dionýsos alkoholismem, drogovými a jinými závislostmi i náboženským fanatismem, Poseidón touhou po ničení, Hermés podvody a tunelováním, Artemis feminismem a strachem z mužů, ......  O tom, jak vypadají mezilidské a partnerské vztahy, vztah lidstva k přírodě a k planetě a k posvátnosti života a světa raději ani nemluvím.

    A tak úžasné bohyně, jako Héra, Hestia a Persefóné nám zasely, pod povrchní pláštík úsměvu a chvilkové radosti z úspěchu a z materiální hojnosti, hluboký smutek a pocit nesmyslnosti takřka všeho, co činíme. Většinou o něm ani nevíme anebo jej vyrovnáváme aktivitou a prací. Ale on časem vyleze na povrch ve formě nemocí.

    Ale co s tím? Jak postavit oltáře bohům, kterým jsme je zbourali? Jak usmířit bohy, kteří se na naši civilizaci hněvají? Opravdu nevím. Tady nepomohou žádné zákony, žádné restrikce, žádné snahy OSN a podobně. Snad jen jedno: Pokusme se dát těmto bohům odpovídající místo alespoň v našem životě, když už jim společenská atmosféra tak nepřeje.