Kdo jsem a kam kráčím?


    Kdo jsem, kam kráčím, jaký je smysl mého bytí? Každý z nás si dříve nebo později položí tyto otázky. A odpověď na ně hledáme každý po svém. Někteří z nás se přikloní k určitému náboženství, filosofii či ideologii. Jiní rozpouští tyto otázky v alkoholu, v sexu, v kariéře nebo v obětování se rodině či společnosti. Jsou-li však dlouhodobě nezodpovězeny, vyvolávají zvláštní neklid, nejistotu, někdy až úzkost či strach.

    Při hledání odpovědí na tyto otázky se setkáváme s problémem. Každý jsme jiný, každý jsme na jiné vývojové úrovni a tak si každý z nás musí najít tu vlastní odpověď. A pokud ji najde, zmizí z jeho života něco, čemu by se dalo říci základní strach. Strach ze života i ze smrti (nepleťte si jej prosím se strachem z bolesti).

    Abychom se vyznali ve vnějším světě, používáme mapy. Tyto mapy nám pomáhají orientovat se v něm. Žádná z nich však nezobrazuje náš vnější svět v jeho plnosti. A tak máme mapy fyzické, politické, hospodářské, dopravní, ... mapy kulturních památek, turistické i cyklistické. V každé z těchto map je něco zdůrazněno a něco potlačeno. Na fyzické mapě je zdůrazněn reliéf, hory, nížiny, řeky, rybníky a přehrady, na cyklistické mapě cyklostezky, odpočívadla, ubytovny a restaurace.

    A podobně jako geografové se chováme i my. V jakémsi vnitřním prostoru (v duši) si vytváříme mapu vnějšího světa. Různí lidé však mají vytvořeny různé mapy. Je to dáno výchovou, vzděláním, kulturním prostředím, ....  Vnitřní svět různých lidí se od sebe liší. Zjednoduším-li to, mohu říci, že architekt vnímá stavby jinak než elektrikář, meteorolog vnímá počasí jinak, než zimomřivý, ufolog vidí za kdečím projevy mimozemských civilizací zatímco odpůrce UFO o těchto věcech nechce ani slyšet.

    Tato vnitřní mapa nám umožňuje zaškatulkovat informace, které k nám přicházejí z vnějšího světa a vyznat se v nich. A pokud jsou tyto informace jakž takž v souladu s touto mapou, tak ten život tak nějak zvládáme. Pokud však ne, je to takřka katastrofa. Například když odpůrci UFO přistane na zahrádce létající talíř a zůstanou tam po něm zřetelné stopy. Jeho vnitřní mapa skutečnosti byla tvrdě zpochybněna.

    Tento člověk má dvě možnosti. Buď svou mapu skutečnosti pružně změní anebo utrpí jeho psychický stav. První případ však neznamená, že se z něj stane zarytý ufolog. A náš vývoj či rozvoj spočívá z tohoto pohledu v upřesňování a rozšiřování naší mapy skutečnosti. Děláme to všichni, jen si to příliš neuvědomujeme. Někteří z nás až příliš ochotně - těm se někdy říká "hadi". Jiní velmi ztuha - ani ty největší životní průšvihy je nepřesvědčí o tom, že jejich mapa je omezená nebo v některých oblastech chybná.

    Toto vše jsme schopni ještě pochopit. Ale horší je, že za naše problémy a životní obtíže viníme vnější svět a ne naši vnitřní mapu, podle které se v něm orientujeme. Nadávat na svět je totiž snadnější a pohodlnější. Ale co s tím? Jak změnit tu vnitřní mapu?

    Chci-li něco změnit, musím si nejprve přiznat, že něco takového existuje.

    Na těchto stránkách jste našli řadu informací, které můžete použít k rozšíření své mapy skutečnosti, čemuž se také někdy říká rozšíření vědomí. Kdykoliv se nám takové rozšíření podaří, staneme se o chloupek šťastnější a spokojenější bytostí. A o to nám také jde. Anebo snad ne?


    Následující pyramida znázorňuje rozvrstvení naší bytosti popsané mytologickou terminologií. Zcela dole se nachází království Matky Země - bohyně Gaii. Nad ním se nachází království Panovo, následuje království Hádovo, Poseidónovo a nad nimi království Diovo. Ve špičce pyramidy nalézáme království Buddhovo. Svislá čára představuje jakousi vertikální osu naší bytosti, po které se pohybuje naše pozornost. Tím myslím onen fakt, že vědomí, kterýmž jsme, může zaměřit svou pozornost do jednotlivých vrstev naší bytosti. K jejich projevům. 

    Nyní necháme jednotlivé vládce charakterizovat svá království. Zdola nahoru. Ale nezapomínejte prosím, že všechny archetypy mají nohy v instinktech a hlavu v duchu. Což znamená, že vládcové těchto království nejsou svými projevy omezeni pouze na svá království. Ale to nakonec plyne z jejich charakteristik a z předchozích stránek. A nezapomínejte, že i toto je pouhé schéma.

*****

    Do mého království patří lidské tělo jako takové. Není to však jen jeho hmotná část. Je živé. Z projevů lidského bytí patří do mého království pohyb.

    Vládnu království instinktů a vitálních sil. Obyvateli mého království jsou silová zvířata, která znáte jednak ze šamanismu a také jako doprovodná zvířata nejrůznějších božstev. Duševní funkcí, která patří do mého království, je vnímání. Vědomí se zde může projevovat skrze vůli, ale beze slov a doprovodných představ. Dostane-li se náhodou pozornost do mého království, zažíváme pocit sounáležitosti s přírodou i s ostatními lidmi.

    Obyvateli mého království v lidské duši jsou satyrové, silénové, kentaurové a jim podobná čeládka. Dole zvířata a nahoře lidé. Jsem absolutním vládcem a po lidských bytostech vyžaduji absolutní poslušnost. Do mého království nepatří žádná duševní funkce, pouze poslušnost. Pokyny z mého království dostává vědomí formou vnitřního sluchu a málokdy se jim dokáže vzepřít.

    Mým královstvím je království emocí, jeho obyvateli jsou bohové a bohyně. Ale projevují se i v ostatních královstvích. Duševní funkce, která patří do mého království, jsou cítění a představivost. Vědomí se může v mém království projevovat skrze imaginaci a informace odsud dostává v obrazech.

    Vládnu království mysli. Obyvateli mého království jsou myšlenkové formy a koncepce. Duševní funkcí, která patří do mého království, je myšlení. Vědomí v tomto království má formu JÁ, a může se zde projevovat skrze slova a také informace odsud dostává formou hotových myšlenek, které jej z ničeho nic jen tak napadnou.

    Mé království se těžce popisuje slovy. Zatím je dostupné pouze malému počtu lidí a tak si lidstvo nevytvořilo potřebné pojmy. Duševní funkcí, která patří do mého království, uvědomování si a zdrojem informací intuice. Odsud pochází informace, které nám přijde přímo beze slov. A pokud to chceme někomu sdělit, musíme pro to teprve dodatečně slova nalézt. Vědomí si zde jasně uvědomuje pohyb pocházející z království Matky země Gaie, vjemy zprostředkovávané smysly patřícími do Panova království, emoce vycházející z Poseidónova království i myšlenky vycházející z Diova království. A ojediněle i sugestivní hlasy přicházející z Hádova království, které se v naší kultuře považují za příznaky psychické nemoci.

    V našem království lidí jsou duše propojeny horizontálně. Je to království mezilidských a společenských vztahů. Zákony, veřejné mínění, sugesce a fyzická síla jsou projevy vědomí v tomto království.

***

    Červená barva na obrázku označuje oblast nevědomí, růžová je oblast, kterou si uvědomuje běžný člověk. A náš rozvoj nebo chcete-li duchovní vývoj spočívá v tom, že se růžová oblast v tomto schématu bude zvětšovat. Jde o postupné osvojování si nevědomých obsahů naší duše vědomím. Říká se tomu též rozšiřování kapacity vědomí anebo jen rozšiřování vědomí. Rozšiřování vědomí nemá ale nic společného se získávání informací a rozmnožováním vědomostí příslušejících k Diovu království. Je to dobrodružná cesta na jednu stranu do Poseidónova království a na druhou stranu cesta do království Buddhova. 

    Vědomí se může samozřejmě propadnout do Poseidónova království při posedlosti nebo do Hádova království při hypnóze. Ale tyto propady jsou nevědomé a náš rozvoj spíše brzdí. Běžně se propadá do Diova království mysli, což znamená, že jsme zcela pohlceni myšlením. A zapomínáme, že nemyslíme skutečnost, ale myšlenky.

    Zpočátku bylo totiž Diovo království pojmů a myšlení plné jasu. A lidé užívali myšlenek a pojmů k tomu, aby se lépe domluvili a aby mohli řešit současnými slovy řečeno technické a vědecké problémy. Jenomže před několika sty lety se do toho Diovi vložil Hádés. A svou lstivostí způsobil, že lidé svým myšlenkám natolik uvěřili, až se s nimi ztotožnili. "Myslím, tedy jsem", prohlašoval v 17. století vynikající francouzský filozof a matematik René Descartes (čti Dekart).  Lidé se stali z našeho pohledu posedlí myšlením nebo jinak řečeno vlastní myslí. Místo toho, aby si uvědomovali, že teď vnímají, teď zase cítí a teď zrovna myslí, jak to učil již před 2500 lety Buddha a po něm Mistři zenu.

    Vraťme se nyní k úvodní otázce této kapitoly. Kam tedy kráčíme z hlediska tohoto pohledu? Jde o to, abychom se nejprve vědomě seznámili s dolními královstvími. Pak udělali pořádek v království Diově a v království lidí - ve svých názorech a vztazích. Jinými slovy řečeno - udělali si pořádek ve své mapě skutečnosti. To by mohlo být náplní první poloviny našeho života. A v té druhé pak pomaloučku, polehoučku a beze spěchu vstoupili do království Buddhova. Do království bytí, uvědomování si a intuice.