Mr. Klobouk

 

Je tomu zhruba 30 let - báječná dovolená v lázních Karlova Studánka. Jednou při večeři přistoupil k mému stolu elegantní starší (60-70 let) šedovlasý muž v černém obleku s černým kloboukem. Objednal si něco k jídlu a rozpovídal se. Strávil jsem s ním celý večer.

 

Jeho rozhled byl neuvěřitelný, dalo se s ním povídat na úrovni o nekonečných množinách, o alternativních zdrojích energie, o zdravé výživě i o socialistickém lázeňství. Já jsem si tehdy počítal parametry tzv. Trombeho solární stěny pro vlastní domek A tento člověk nejen že věděl, oč jde, ale měl i v tomto směru dobré nápady, které se záhy osvědčily. 

 

Dozvěděl jsem se od něj, že se jim (mluvil často v množném čísle) lidově říká "tajní" a že jedním z jejich úkolů je chránit lidi před informacemi, které se k nim z nějakého důvodu nemají dostat. Nešlo však o informace politické, ale o informace technologické, ke kterým, jak říkal, svět ještě nedozrál. A pokud to někdo příliš poruší, jsou tu od toho, aby zjednali nápravu.

 

Měl jsem v plánu po dokončení Trombeho stěny podělit se o své zkušenosti v časopise Urob si sám. Ale tento muž mne od toho zrazoval. Říkal, že pokud se něco takového povede, máme se z toho těšit, využívat toho ve svůj prospěch, ale příliš o tom nemluvit.

 

Léta utíkala, v domečku s Trombeho stěnou už dávno nebydlím, a na muže v černém klobouku jsem pozapomněl. Jednoho příjemného letního podvečera sedím v kraťasech a v tričku na lavičce u své chaloupky a pozoruji blížící se západ slunce. Tu slyším kroky, otočím hlavu, a po cestě přichází (jiný) starší muž v černém obleku s černým kloboukem na hlavě. Zdraví mne a žádá, zda si může přisednout.

 

Pak se rozhovořil, opět v množném čísle. O tom, že se zájmem sledují, co píši na těchto stránkách, a že mi fandí. Sdělil mi, že z jejich pohledu je v pořádku, když budu na svém webu psát o andělech, o minulých životech, o znečištění prostředí, o chemtrails, o okultních silách, o duchovních cestách a o podobných "nepodstatných věcech" (to je jeho termín), ale není vhodné, když budu psát o věcech zásadních. Slíbil jsem mu to. A když jsem se zeptal, zda mám jeho návštěvu držet v tajnosti, odpověděl, že to není nutné. Pak se rozloučil a rozvážným krokem odešel. Nestrávil se mnou tentokrát ani čtvrthodinku.

 

Uběhly další dva roky a přisedl si ke mně třetí starší muž v černém klobouku. A slušně mne požádal, že když už si nedám říct, a o některých věcech stále píši, že bych je měl alespoň odít do hávu humoru. Chytrý pochopí, a pokud pochopí, zaslouží si to. Ostatní se možná zasmějí, ale nebudou za těmi legráckami hledat něco hlubšího. Vzhledem k tomu, že ohlasy na mé stránky jsou povětšinou negativní či posměšné, jsem se rozhodl, že to tak udělám.

.

.

    To na vysvětlenou, proč o některých tématech na těchto stránkách už nepíšu a jiné zdánlivě zlehčuju.


 

 

 

Návštěvní kniha

zpět