A co prevence?

 

 

Co nám brání být šťastní a spokojení nebo alespoň příjemně naladění? Jak to, že nejsme permanentně šťastní, když nám to slibuje každá druhá reklama? Když se na toto zeptám, tak se dozvídám, že na vině jsou manžel, neposlušné děti, situace v práci, politická a ekonomická situace, zdravotní stav a podobně. A přitom většina z těchto lidí je přiměřeně schopná, odolná, život zvládající  a mají jen drobné zdravotní problémy. Proč jsou tedy skoro pořád uhonění, unavení a otrávení? A mnohdy i nespokojení?

 

A druhá otázka je: Co s tím? Nebo ještě lépe: Co s tím, dokud je čas? Dokud se ta otrávenost a únava nemanifestují na tělesné úrovni jako nemoci fyzického těla.

 

Zlepšovat své fyzické i psychické zdraví můžeme na několika úrovních. Krásně takřka alegoricky o nich mluví doktor Tomáš Lebenhart, který rozlišuje čtyři úrovně péče o zdraví a kondici.

 

CHEMO – TECHNO

Patří sem metody klasické medicíny, antibiotika, hormony, vitaminy, mastičky, chirurgie, plastika, rehabilitace a podobně. Opravuje náš organismus na fyzické a biochemické úrovni, dodává, co mu chybí a blokuje to, čeho přebývá. Já sem řadím i běžná cvičení a klasické masáže.

 

ENERGO (REGO)

Sem patří hathajóga, akupunktura, su-jok, shiatsu, reflexní terapie, ajurvéda, byliny, práce s čakrami, práce s aurou a další. Reguluje toky prány (čchi) v naší bytosti a tím i naši náladu a vitalitu.

 

INFO

Tady je doména homeopatie, autopatie a "informační medicíny". Upravuje poruchy v nastavení toků prány (čchi) v naší bytosti. Řadím sem i přístrojovou biorezonanční terapii.

 

DUCHO

je doménou meditace, mantrování v pojetí, o kterém jsem tu psal, EFT, EMDR. Tyto metody odvirovávají naši psychiku, upravují naše priority, strachy, závislosti i životní směřování a tím i náš životní elán, naši náladu a vitalitu. S jistou opatrností bych se zařadil i některé postupy Silvovy metody či Modré alfy.

 

Všechny tyto úrovně péče o naše zdraví a kondici mají v našem životě své místo a není dobré žádnou z nich odmítat. Naopak je dobré využít jejích možností. Jednotlivé metody ovlivnění stavu naší bytosti samozřejmě většinou zasahují do více úrovní, ale jedna je zpravidla nejdůležitější. Práce na úrovni DUCHO se často brzy promítne do ENERGO. Zlepší se nám vitalita i nálada. Podobně může zapůsobit i zásah na úrovni CHEMO – TECHNO. Trpělivá dlouhodobá práce na úrovni ENERGO může změnit naše nastavení na úrovni INFO.

 

Znal jsem jedno asi třicetileté děvče, které žilo v přesvědčení, že má velký takzvaný orlí nos. Byl opravdu velký a na první pohled nápadný. Celé mládí se jím cítila postižená a mnozí lidé z okolí jí to dávali patřičně najevo. Plastický chirurg jí ten nos "opravil" a děvče během několika týdnů takřka zázračně rozkvetlo. Úroveň CHEMO – TECHNO takto ovlivnila úroveň ENERGO. Samozřejmě můžete namítnout, že kdyby zapracovala na úrovni DUCHO, zvládla by to i s orlím nosem. Možná ano, možná ne, nevíme.

 

Nyní bych se zde zastavil u úrovně DUCHO. Tady se totiž setkáváme s jednou záludností. Dejme tomu, že máme nějaký "zlozvyk". Abychom jej odstranili, musíme si jej uvědomit a připustit si, že je to zlozvyk. Pokud jsme například přehnaně pořádkumilovní, tak dokud to budeme považovat za svou přednost, nikdy se toho nezbavíme. A bude nám to zhoršovat vitalitu i náladu.

 

Zbavovat se, to je ta správná činnost. Posbírali jsme na své cestě životem spoustu psychických znečištění, spousty programů a příkazů doby, které nám říkají, co je správné, co je špatné, co máme či nemáme dělat, jak se máme chovat atd. atd. A tohoto nánosu se musíme postupně zbavit. Ale abychom se jej zbavili, musíme si uvědomit, že jej máme a že nám v nejlepším případě jen ubírá radost ze života a vitalitu. V horších případech i zdraví. Je třeba čistit a čistit, nikoli programovat naši psychiku či se snažit pozitivně myslet. A teď si řeknete, že kecám, protože vyšla spousta knížek, které nám říkají, jak programovat mysl, jak pracovat s představivostí, jaké si dávat cíle, jak jich dosahovat, jaké pozitivní sugesce si dávat. Použiji alegorii. Když mám ve sklenici špinavou vodu, mám dvě možnosti. Buď do ní začnu napouštět čistou vodu, vody se začnou místit, špíny bude ubývat až nakonec bude ve sklenici voda čistá. Anebo špinavou vodu vyleju a teprve pak napustím čistou. 

 

Jsme zvyklí stále něco někam dodávat, požíváme léky, potravní doplňky, různě působící potraviny a dokonce se čistíme či moderněji řečeno detoxikujeme zpravidla tak, že něco hmotného přijímáme a ono to tu detoxikaci způsobí. Ale u psychiky?

 

Podívejme se letmo, co vše se v nás uhnízdilo. Pár příkladů: Život je těžký, o vše se musím zasloužit, nic není zadarmo, komu se nelení, tomu se zelení. Musím být stále lepší a lepší, musím se chovat slušně, mám strach, že zůstanu sám. Co si o mně řeknou lidi, nemám rád psy, kdo šetří má za tři. Moudřejší ustoupí, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, kdo se dobře neučí, z toho nic nebude. Ženské jsou potvory, chlapům jde jen o to jedno, svět stojí za prd, všichni kradou a kdo nekrade, okrádá sebe a svou rodinu. Konkurenci je třeba zničit nebo alespoň znemožnit. Tohoto všeho je třeba se posupně zbavit, toto vše nás blokuje, jinak řečeno kazí nám náladu a snižuje vitalitu. A nejen to, blokuje nám to také onen zdravý selský rozum.

 

A ten v současné době reklamy a pofiderních informací valících se na nás ze všech stran hodně potřebujeme. Třeba proto, aby nám připomněl, že nemáme věřit všemu. Že máme přemýšlet a pokud se ty informace či "pravdy" týkají přímo nás, tak si je i ověřovat. A zdravě pochybovat. Může to být tak, jak říkají či píší, ale může to být i jinak. A takových informací k nám přichází, přátelé, většina.

 

Když je mi po koktejlu na hubnutí připraveného podle nejnovějšího receptu z těch nejkvalitnějších přírodních chemikálií špatně, tak mi zdravý rozum velí, abych jej nepil a to bez ohledu na to, zda je to v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Když mi masér nesedí, zdravý rozum mne pošle k jinému, bez ohledu na to, že je vyhlášený a ostatní jej chválí.

 

A když si na internetu přečtu, že jihoameričtí indiáni mají o jednu záprstní kůstku navíc oproti Evropanům, zdravý rozum mi připomene: Může to být tak, ale také nemusí. Pro můj praktický život je to naprosto nepodstatné. Teď se vám to zdá jasné a samozřejmé. Uvědomte si ale, kolik lidí je schopno se kvůli takové kůstce pohádat či dokonce nenávidět.

 

Ale vraťme se k naší sbírce programů a přikázání, které si s sebou neseme od dětství. Například po nepříjemném setkání se vzteklým psem ve dvou letech se v nás zabydlel emocionální program: "Psi jsou nebezpeční". A podle něj se chováme a velcí psi nás stresují již jen svou přítomností. Můžeme si samozřejmě zkusit vložit do hlavy program: "Psi jsou milí a hodní". Pokud jsme se však nezbavili programu "Psi jsou nebezpeční", pak bude v situaci od situace záležet na tom, který z těchto programů zafunguje zrovna silněji.

 

Práce na úrovni INFO nám zpravidla zlepší náladu a způsobí, že jsme odolnější vůči těmto mentálním programům (v podstatě jsou to mentální viry), ale zkušenosti ukazují, že je z naší psychiky nadobro nevymaže.

 

Takže nezbývá nám, než se hluboce zamyslet a začít pomaloučku a polehoučku svoji psychiku čistit. Že nemáte kdy? Já to dělám třeba v autobuse. Nekoukám se z okna ani po lidech a využívám tohoto času k něčemu smysluplnějšímu.

 

Odměnou nám bude určitý nadhled, větší spokojenost a postupně osvobozovaný zdravý selský rozum.  Ten naše společnost nejenže nepěstuje, ale snaží se jej utlumit nejrůznějšími příkazy a doporučeními. Děti ho mají, ale dospělí a škola se zasloužili o to, že jim nevydržel do dospělosti.

 

Pětiletá vnučka je u babičky a přijde paní Nováková. S babičkou rozebírají vše možné či spíše všechny možné. Pak se paní Nováková zvedne řka. "Tak já už půjdu." "Kam byste chodila paní Nováková, ještě jsme neprobraly .... a ještě jsem vám neukázala ... ." Paní Nováková sedne a probírají a prohlížejí. Pak se nakonec zvedne, babička jí doprovodí až k zahradní bráně a tam ještě čtvrt hodiny diskutují. Pak se vrátí do kuchyně, kde si hraje vnučka, nadechne se a prohlásí: "Zaplať pámbu, že je ta baba pryč." Vnučka na to udiveně: "Ale babi, proč jsi ji zdržovala, když ji vlastně tady nechceš?"  "Ty jsi ještě malá, tomu ty nemůžeš rozumět," odsekne babička.

 

Toto jsou naše výchovné metody. Seď klidně, tomu ještě nerozumíš, na to jsi ještě malý, co vezmeš do ruky, to zkazíš. To ještě nezvládneš. Nebudeš-li si v klidu hrát, nebudu tě mít ráda. To není zpěv, vřeštíš jako pavián. Seď pořádně na tom kole nebo slítneš. A pořádně jez, jinak budeš kost a kůže. Toto vše a mnohé další jsme nechtě a z neznalosti vložili do našich dětí. A toto vše nosíme v sobě. Jako batoh s několika cihlami na zádech. A toho všeho je třeba se zbavit. 

 

Ale proč? Proč o tom tady píšu? Důvod je jednoduchý. Abychom byli spokojenější, zdravější i k druhým příjemnější. Zabývám se především prevencí a prevence začíná nahoře, na úrovni DUCHO. A ti pilní mohou pomoci tomuto snažení prací na úrovni INFO, nejlépe autopatií.

 

A jak poznáme, že se nám tato práce daří? Jednoduše! Zlepšují se naše vztahy s lidmi. Toto je zásadní kritérium našeho "pokroku". Pokud se nám začne zdát, že nás a naše vznešené zájmy okolí nechápe, pokud máme pocit, že se nám partner a děti vzdalují a kolem sebe vidíme samé politováníhodné materialisty, jsou to varovná znamení, že něco v nás (!) není v pořádku. Ale o tom možná někdy příště.

 

 

 

Návštěvní kniha

zpět