Návštěvní kniha

   Zpět

 

 

 


Kdo jsem a proč píši tyto stránky

Pod článkem jsou moje fotky

    Narodil jsem se  na 1. máje roku 1955 za vlády prezidenta Zápotockého. Vystudoval jsem odbornou fyziku, rok jsem fyziku učil a pak jsem se začal živit počasím. Stal jsem se meteorologem. Žil jsem běžným životem, oženil jsem se, zplodil děti, zasadil strom, postavil dům, .... V roce 1984 jsem si zlomil nohu a následně mne začala bolet záda v oblasti beder. A někdy tak silně, že jsem si při vstávání z křesla musel pomáhat rukama. Na rentgenových snímcích páteře se nenašlo nic. Lékař mi doporučil, abych užíval Brufen. Holt už mi prý táhne na třicítku. Namítl jsme, že si myslím, že ve třiceti by mne nemělo bolet vůbec nic. A lékař vyřkl pro mne památnou větu: "No, kdybyste řekl ve čtrnácti, tak snad." Tehdy jsem pochopil, že se musím začít starat sám.

    V předrevolučních letech byly možnosti získat informace dosti skromné, ale byly. Začal jsem cvičit hathajógu, upravil jsem stravu a nahříval akupunkturní body. Výsledky se postupně dostavily. Bederní páteř postupně přestala bolet. Stále mne však trápila slabá chronická faryngitida, což je škrabání v krku. Po přednášce o geopatogenních zónách jsem se přes nevůli manželky otočil na posteli hlavou do nohou a za 14 dnů jsem o krku nevěděl. To byl pro mne skvělý a rychlý důkaz existence nejen geopatogeních zón, ale i světa skrytého našemu navyklému vnímání..

    Převalila se revoluce a naše knihkupectví se začala zaplňovat literaturou na tato témata a objevily se první kurzy a semináře. Zpočátku jsem nasával, co mi finanční situace dovolila. A snažil se i uvádět do praxe. Takto jsem činil ke svému dobru a později i k dobru jiných na svých přednáškách a seminářích takřka 15 let.

     Okolo roku 2005 mne to přestalo bavit. Začal jsem se věnovat pouze archetypální typologii (viz "Bohové v nás") a vytváření tratí do simulátoru práce strojvedoucího zvaného Train Simulator neboli MSTS. Proč zrovna mašinky? Jednak podobné stroje lákají téměř každého chlapa. A při dodržení určitých pravidel lze považovat ježdění s virtuálními mašinkami za určitou formu meditace. Je to trénink bytí v přítomnosti pro chvíle, kdy je v přírodě z mého pohledu nevlídno. Ale musí se o tom něco vědět.

     Také jsem se začal potulovat po městech a zámeckých parcích, vychutnával jejich krásu a fotografoval sochy a reliéfy s antickými a alegorickými náměty.

    Po pěti letech jsem chtěl celou svou "ezoterickou" minulost hodit za hlavu, ale dostala se mi do rukou kniha člena spolku Sisyfos, pana profesora Jiřího Heřta, s názvem "Alternativní medicína a léčitelství." Kniha je autorem "určena všem přemýšlivým a pochybujícím". A to rozhodně stále jsem.

    Tato kniha mi dala novou motivaci k tomu, že jsem pole "alternativních" metod seberozvoje a zlepšování fyzické i psychické kondice neopustil. Samozřejmě, že mi pan profesor Heřt nevymazal z hlavy mé oblíbené slovní spojení "ezoterický průmysl". To ne. Ale jeho názory na věc přispěly k tomu, že se těmto věcem stále věnuji a v omezené míře o nich i píši. Tentokrát s důrazem na témata týkající se příjemného a smysluplného prožívání našeho života. Neboť cítit se fajn je základ.

 

 

V létě 2011 v Národním parku Poddyjí

 

    Nikam se neženu a nejsem na žádné duchovní cestě. Nemám, kam bych šel, nevím, proč bych se měl za něčím hnát. Ať jsou to peníze či zážitky. A tak nikam nespěchám a užívám si toho, co je, a toho, co už mám. A bavím se tím, že to vše v rámci možností udržuji a vylepšuji. Ne, že bych byl zcela pasivní, ale naučil jsem se příliš netlačit na pilu.

 

 

   Nemám (a už ani nechci mít) takřka žádný majetek, jen spoustu osobních zbytečností a tuto maličkou a jen v teplém období obyvatelnou chaloupku.

 

 

V červenci 2014 na hradišti Pohansko u Břeclavi

 

    "Neleštím" svoji bytost k dokonalosti, neobjíždím svatá místa ani guruy, nejsem stoupencem žádného náboženství ani ezoterické ideologie. Nejsem věřící ani nevěřící. Zkušenost mne naučila, že si nemám broukat v autobuse, že nemám být nepatřičně zvědavý, že lidé nemají rádi, když jim koukám do očí, ... Když mám hlad zpravidla se najím, když jsem unaven, zpravidla si odpočinu. Pokud je mi fajn, užívám si toho, pokud je mi do smíchu, směju se (občas to někomu kupodivu vadí), pokud je mi jinak, tak si uvědomím, že vše, co má počátek, snad jednou i skončí.

 

 

Na podzim 2015 v brněnské hospodě Svitavská rychta

 

     Po 25 letech života v Brně jsem se začal pokládat za Brňana, a od toho se odvíjí také řada mých dalších činností. Navázal jsem kontakty s mojí generací Brňáků, naučil se "štatlování" tj. flákání se po Brně s fotoaparátem a začal se věnovat brněnskému hantecu.

 

 

V létě 2016 v Mramoticích s místním specialistou na život

 

     Tož tak, přátelé, a to je vše, co bych na tomto místě dnes chtěl říct.

 

jirik.tk(zavináč)seznam.cz

 

 

 

Zpět na úvodní stránku

Zpět na Werichovské menu