Co s autopilotem?

 

Svého životního "autopilota" všichni známe. Řídí v běžném provozu mnoho našich životních funkcí a tím uvolňuje naši mysl a pozornost pro jiné činnosti. Dýchá za nás, řídí naši chůzi, dává do pusy sousta, žvýká a polyká. Jede na kole nebo dokonce řídí auto. A když se stane něco mimořádnějšího, můžeme vzít řízení auta či jízdu na kole do vlastních rukou, můžeme se soustředit na chůzi či dýchání. A pak, když důvod pomine, zase mu tyto činnosti přenecháme. A můžeme si při jídle nebo i při jízdě autem povídat anebo, což je častější, myslet na blbosti.

 

To jsem popsal tu pro nás příznivější stránku autopilota. Jenže on často reaguje příliš zbrkle. Například něco za oknem bouchne a my se lekneme. Potkáme vzteklého velkého psa a těžknou nám nohy místo toho, abychom se mu elegantně uklidili z cesty. Jdeme na nějaké jednání a jsme nejistí. Máme v určitých situacích trému. Máme strach z věcí, činností či událostí, o kterých rozumem víme, že nejsou až tak nebezpečné. Znepokojují nás události, které nemůžeme nijak ovlivnit. A tady kupodivu nemůžeme vzít otěže svého života do svých rukou a pouhým přáním se dostat do pohody. A přesto vidíme kolem sebe řadu lidí, kteří podobnými strachy či trémami netrpí.

 

Spoustu takovýchto pro nás nepříjemných či nevýhodných akcí způsobuje též náš autopilot. Proč vlastně? Protože byl takto (převážně) v dětství naprogramován. Co tedy s tím? Je třeba v autopilotovi tyto programy smazat. A v některých případech nahradit lepšími. V článcích o EFT, EMDR a mantrování se pokouším naznačit jak na to.

 

Proč vrtám do tohoto tématu, když o tom bylo napsáno tolik knih a pojednává o tom dokonce film "Tajemství"? Bylo, ale když se podívám koelm sebe, tak vidím, že to moc nefunguje. A lidé pod jejich vlivem si přejí nové auto, novou manželku, spoustu peněz a podobně. Ale neřeší své strachy a jiné bloky, které způsobují, že se jim ta přání nemohou splnit. Podle mne je to ale dobře. Nemohou být všichni miliardáři, nemohou být všichni důležití, vlivní či slavní. Ale přiměřeně spokojení mohou být všichni. Zvláště, když si uvědomí, že za většinou jejich nespokojeností jsou programy jejich autopilota. A nejen uvědomí, to zpravidla nestačí, ale i něco málo pro to udělají.

 

 

Občas dostanu mailem připomínku, proč toto vše píši, když už začíná věk Vodnáře, vibrace planety se zvyšují a vše se bude vyvíjet v podstatě samo. Že Zlatý věk už přichází. Nevidím to tak. Stará moudrost říká, že čím více je světla, tím jsou ostřejší stíny. Ano, vidím kolem sebe ty spousty kladně se tvářících, smýšlejících a konajících bytostí. Jenže oni tu svou temnou stránku jen potlačili. A to, co jsme potlačili a nevyventilovali, to nám vnější svět zobrazuje a ukazuje. Takže když žijeme v chamtivém a závistivém světě plném ubohých materialistů, mělo by nám to říct, že tu chamtivost, závistivost a materialismus jsme v sobě potlačili. Což by ještě nebylo tak zlé. Potíž je v tom, že se nám to jednou vydere na povrch, do zjevného světa. Jako obrovský výbuch chamtivosti či žárlivosti či (a což je pravděpodobnější) jako fyzická nemoc. A co je nám platné, že nás jednou budou naši sousedé litovat. Chudák, takový hodný člověk to byl a tolik nemocí měl a tak brzo umřel. A tam ten odnaproti se choval mnohdy jako hulvát a má pětaosmdesát a je vcelku zdravý a spokojený. Hmm, no právě proto.

 

A opět otázka, co s tím. To máme být chamtiví, žárliví a hulváti? To ne. Položme si otázku, proč jsme chamtiví? Zjednodušeně řečeno proto, že máme strach z nedostatku. Proč jsme žárliví? Proto, že máme strach, že o partnera, postavení či úspěch přijdeme. A jsme opět u těch strachů, které má v sobě naprogramovány autopilot. Ty je třeba zrušit.

 

A co ventilování negativních nálad, vzteků, napětí a podobně? Funguje, ale je to jen první pomoc. Když vás soused naštve, můžete jít posekat dřevo. Když vás naštve příště, můžete jít opět posekat dřevo. A když vás naštve zase, .... Možná to prospěje vaší kondici, ale nebylo by lepší pokusit se zrušit ten program v autopilotovi, který tu reakci způsobuje? A mnozí navíc bydlí v paneláku. Vzpomínám si na větu jednoho z mých moudrých učitelů: "Hochu, hochu, moc spekuluješ a málo děláš." Platí to ovšem nejen pro mne, ale také pro vás. A tak pro dnešek končím a jdu dělat něco smysluplnějšího, než je datlování do klávesnice. Zkuste to podobně. Místo pochybování o mých slovech se můžete třeba podívat na "zoubky" některému ze svých strachů. Neboť teorie je šedá, ale praxe je strom zelený.

 

 

 

Návštěvní kniha

zpět