Příběh mistra

(inspirováno přednáškou RN)

 

I objevil se jednou v kraji mistr. Narodil se kdesi v horách, vyučil se v nížině na průmyslovce a později jak dospěl, pracoval na železnici.

 

Tento mistr měl však i jiné znalosti od jiných učitelů, než těch státních. Měl přístup i k jiným informacím, něž k těm, co jsou zapsány v knihách. A tak se stal časem moudrým a silným. Lidé tuto jeho moudrost viděli a přicházeli k němu o radu. Mistr věřil, že má sílu pomáhat jim s jejich trápeními. A když tomu věřil, bylo to tak.

 

Na venkovské nádraží, kde pracoval, přicházeli lidé, kteří vyhledávali jeho učení a dotek. A mnozí další toužili setkat se s ním s nadějí, že to změní jejich život. A právě kvůli těmto lidem navrhl jednou náčelník stanice mistrovi, aby odešel z Dráhy, neboť je zde již těsno, ostatní nemohou zodpovědně vykonávat svou práci a jde o životy železničářů i cestujících.

 

Odešel tedy na svou chalupu na venkov a lidé tam šli za ním. A mistr k nim promlouval na přilehlé louce. Říkal jim, že v každém z nás je ukryta moc dát souhlas ke zdraví či nemoci, k bohatství i chudobě, ke svobodě i k otroctví.“ 

 

Jednoho dne si mistr uvědomil, že lidí přicházejících za ním je čím dál více. A místo toho, aby se od něj učili, nutí jej, aby je uzdravoval a sytil je svými zázraky. Chtějí, aby jim sloužil a oni už nemuseli dělat vůbec nic.

 

Odebral se na nedaleký vrcholek kopce a tam ve svém srdci řekl nekonečnému zářícímu Bytí: „Je-li to Tvá vůle, zprosti mne tohoto neuskutečnitelného úkolu. Nemohu žít život druhého člověka a tisíc jich to po mne žádá. Je mi líto, že jsem to nechal dojít až sem. Je-li to Tvá vůle, dovol mi vrátit se zpět na železnici a žít jako ostatní lidé.“ A na vrcholu kopce k němu promluvil laskavý hlas. „Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň, neboť to, co je Tvá vůle, je i má vůle pro Tebe. Jdi si svou cestou a buď šťastný.“ Mistr byl za to, co slyšel, rád, poděkoval a již jak scházel dolů, začal si broukat písničku železničářů.

 

A když se mu dole u chaloupky začali lidé znovu svěřovat se svými starostmi a dožadovat se, aby jim radil, pokládal ruce na jejich bolístky a sytil je svými znalostmi, usmál se na ně a řekl: „Skončil jsem.“ Lidé oněměli úžasem a než se z toho vzpamatovali, zeptal se jich mistr: „Kdyby se člověk zeptal Boha, jak pomoci trpícímu světu a Bůh mu odpověděl a řekl mu, co má dělat, měl by ho poslechnout?“

 

„Samozřejmě mistře“, volala většina, „mělo by mu být potěšením plnit tento úkol bez ohledu na to, jaké obtíže ho čekají.“ „A chtěli byste vy umět pomáhat trpícímu světu?“ „Chtěli,“ zvolala opět většina. „A co byste dělali“, zeptal se mistr davu, "kdyby k vám teď Bůh promluvil tváří v tvář a řekl. Přikazuji Vám, abyste na tomto světě poctivě pracovali, nežili na úkor jiných lidí a byli šťastni. Tím nejvíce pomůžete trpícímu světu. Co byste udělali se svými závistmi a nenávistmi? Se svými nesmyslnými prioritami a podivnými zájmy?“

 

Dav úplně oněměl a nebylo slyšet ani hlásku. A do toho tich mistr opět promluvil: „Úkol, který jste si vybrali pro tento život, je cesta k vašemu štěstí. Právě toto jsem dneska pochopil a rozhodl jsem se vás opustit. Aby každý z vás mohl jít svou vlastní cestou podle svých vlastních rozhodnutí.“ Prošel davem a zabouchnul dveře své chaloupky.

 

Po čase se vrátil do každodenního světa lidí a kolejí. Na druhé straně země, kde jej nikdo neznal.

 

 

 

Návštěvní kniha

zpět